Ve Středočeském kraji se zrodil záměr změnit právní postavení bývalých okresních nemocnic na akciové společnosti. Nejprve zřejmě půjde o akciové společnosti krajů, ale ty jsou již jen krůček od skutečných obchodních společností.
Zároveň vrcholí petiční akce proti tomuto záměru, kterou podepsalo mnoho význačných osobností včetně lékařů a politiků. Co si má o tomto konfliktu myslet občan samotný?
Prvotním cílem nemocnice jakožto akciové společnosti je zisk. V takových nemocnicích by zdravotnické služby nebyly poskytovány podle potřeb, ale podle schopnosti platit.
Zájmová skupina možných budoucích vlastníků těchto nemocnic v propojení s některými volenými představiteli se snaží u občanů vytvořit nepodloženou představu o výhodnosti zdravotnictví v ziskové obchodní formě.
Převod nemocnic a zdravotních pojišťoven do soukromé ziskové podoby by přitom byl již prakticky nevratný. Obchodní organizace jsou pouze v působnosti soukromého práva a vymykají se z působnosti veřejného práva, a tedy i veřejné kontrole.
Péče o zdraví jednotlivců i populací představuje jednu z dominantních lidských hodnot. Právo na zdraví a zdravotní péči je součástí lidských práv.
Demokratické naplnění takových práv si lze těžko představit v realitě nemocnic jakožto akciových společností, s omezováním rozsahu dostupných zdravotnických služeb, a to vše s „pohádkovým odůvodněním“, že z veřejných finančních zdrojů (veřejné zdravotní pojištění, veřejné rozpočty) již není udržitelné tyto služby hradit.
Na základě historických zkušeností je totiž doloženo, že trh ve zdravotnictví nefunguje hned z několika důvodů: rozdílná informovanost pacientů a lékařů; poskytovatelé, plátci a spotřebitelé zdravotnických služeb jednají často neodpovědně - označováno jako morální hazard; rizika výskytu nemoci a s ní spojené náklady jsou značně rozdílné a různorodé; soukromé zdravotní pojišťovny se snaží vybírat méně nemocné pojištěnce.
Skutečnými vlastníky, a tedy i „akcionáři“ veřejných finančních prostředků jsou samotní pojištěnci.
Tomu také odpovídají standardní právní normy v evropských zemích, a to formou veřejnoprávních korporací, a nikoliv obchodních společností.
V zájmu veřejnosti je nemocnice právně vyčlenit z konkursního řízení a zabezpečit
před změnou vlastnictví či před jejich ztrátou cestou vytunelování.
Projevem rozvoje demokracie je informovanost občana, ale občané jsou málo informováni o rizicích navrhovaných změn, a jsou tedy snadno manipulovatelní.
Většina občanů si zřejmě není vědoma rozdílů mezi veřejným a soukromým právem a typy organizací v působnosti těchto dvou rámců. Ještě štěstí, že v období mezi volbami mají občané možnost práva petičního, práva svobody projevu.
Je zřejmé, že ti, kterým záleží na naplňování práva na zdraví a na dalším zkvalitňování našeho veřejného zdravotnictví, se bez váhání podepíší pod uvedenou petici - a učiní vše pro to, aby se okresní nemocnice nestaly snadnou kořistí úzké skupiny našich spoluobčanů s ambicí ziskového podnikání v oblasti veřejných zdravotnických služeb (a s podporou v záloze vyčkávajících zahraničních investorů).
Petr Háva, Právo
(Autor je ředitelem Institutu zdravotní politiky a ekonomiky)