Prezident České lékařské komory David Rath odpovídá v rozhovoruZdraví.Euro.cz
Někteří lékaři pravidelně odpracují přes 100 hodin práce přesčas měsíčně. Nemocnice jim z toho proplatí jen zhruba tři čtvrtiny, zbytek jsou neplacené hodiny. Jak se na tento problém díváte vy?
Překvapuje mně, že někdo vůbec pracuje takový počet hodin zadarmo. Svědčí to o extrémním nedostatku sebevědomí takových jedinců. Vždycky mají lékaři na výběr. Nikdo vás nemůže nutit pracovat zadarmo, to je nevolnictví. Pokud nemocnice lékaře do něčeho nutí, pak se dopouští několika trestných činů. Jestliže si to dotyčný člověk nechá líbit a neozve se, tak to považuji za jeho individuální problém, na který si nemá co stěžovat.
Možná, že tady v Praze si nedovedeme představit situaci lékařů v malých obcích, kde je problém neplacených přesčasů největší. Pozice lékaře s druhou atestací je tam mnohem horší než ve velkých městech.
Naopak. Situace v malých nemocnicích je lepší než v Praze. Mají tam nanejvýš tři druhoatestované lékaře v daném oboru, a tak mají větší prostor pro dohodu s vedením. Když se tito lékaři dohodnou, že budou po nemocnici chtít, aby dodržovala platné zákony České republiky, tak musí na jejich požadavky přistoupit.
Zatím nevím o nemocnici, která by v základních oborech - interní lékařství, chirurgie, ARO, pediatrie a gynekologie-porodnictví neměla zajištěné základní spektrum péče.
Takže nemocnice mají zajištěné základní personální obsazení nejdůležitějších oborů v souladu se zákonnými předpisy, ale přesto lékaři pracují neplacené hodiny přesčas.
Pak mají špatně nastavenou organizaci práce. Je potřeba změnit pracovní stereotyp. Například je nesmysl, aby všichni lékaři byli na místě v sedm hodin ráno a podobně.
Někteří lékaři říkají, že je to právě ČLK, která by měla zdravotníkům v této věci pomoci, že by to měl být její primární zájem. Má právníky, přístup do médií, ale přesto v této věci komora moc nedělá. Co vy na to?
Vždy je možné někoho obvinit. Ale myslím, že to není pravda. Co jsme v této věci udělali my? Tlačili jsme na to, aby byl počet přesčasových hodin v zákonu upraven podobně jako v zemích Evropské unie. Stejná diskuse se dnes vede na úrovni Evropského parlamentu, kde jsme to opět my, kdo podporuje novelu nově vzniklé směrnice, která počítá s tím, že by zdravotnictví bylo vyňato z tohoto limitu přesčasových hodin. V první řadě se tedy snažíme dělat kroky k tomu, aby na straně lékařů bylo platné právo a to jak na úrovni Evropské unie tak na národní úrovni. Lékaři mají ve své komoře v této věci plnou podporu.
Iva Bezděková, www.Zdravi.Euro.cz
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Martin Vedral
Moc by mne zajímalo, jak je pan prezident finančně ohodnocen při službě v Motolské nemocnici, kam prý chodí sloužit. Možná, by se měli ostatní kolegové z této nemocnice o ocenění jeho práce zajímat, neboť nepředpokládám, že by dr. Rath byl bez sebevědomí a pracoval za podmínek obecně panujících :-))). Na přesčasy je pan prezident vůbec expert. Bežně pracuje jenom pro ČLK kolem 300 hodin měsíčně. Ale i 360 hodin. Směrnice, nesměrnice. To víte, ČLK platí jen 200,- Kč za hodinu pro komoru odpracovaného času. K tomu ještě navíc pracuje jako lékař - musí - ukládá mu to zákon…. Tomu říkám pracovitost.
MUDr. Jiří Kilian
Nevím, jak se může nemocnice dopustit trestného činu, snad by to mohlo objasnit právní oddělení komory. Odpírat komukoli právo na stížnost je mimo kompetence prezidenta ČLK a pokud on je přesvědčen a v postavení reprezentanta ČLK i vyjadřuje, že si lékař nemá co stěžovat (ať již na cokoli ), vnáší lékaře do nevolného postavení spíše sám, než že tak činí nemocnice, v nichž lékaři pracují tak, aby zajistili nepřetržitý provoz.
Prezident ČLK projevuje zřetelný nedostatek znalosti prostředí malých a středních nemocnic když tvrdí, že postavení lékařů v nich je ve věci přesčasové práce snadnější. Je to i jeho násobný protimluv, z toho jednou k tomu, co sám sděluje o osudu jedné nemocnice a je to i rozpor v ohledu na aktivity komory, uvedené v jeho poslední odpovědi zde.
Sdělení, že instituce, které nutí lékaře k přesčasové práci, budou za to za jistých podmínek tvrdě potrestány, je komické, nařízení přesčasové práce upravuje Zákoník práce a byť nevím, jaké trestné nástroje proti institucím má ČLK a její president, chce se mi věřit, že nejde o nájemné mstitele.
Docela by mne zajímalo, která vyhláška ministerstva zdravotnictví stanovuje standardy minimálního personálního zajištění a budu vděčný, dostane-li se mi k tomu odpověď.
Hodnocení smysluplnosti přítomnosti lékařů „na místě v 7 hodin ráno a podobně“ je nejspíše intuitivní a nemá oporu ani v platných právních normách, ani ve znalosti provozu lůžkových oddělení malých a středních nemocnic. A pokud je návodem ke směnnému provozu, pak je i návodem k výrazné újmě lékařů - zaměstnanců.
Odpověď prezidenta ČLK na poslední otázku v rozhovoru nedává tušit, proč by měla komora na jedné straně chtít trestat instituce, které nutí lékaře k přesčasové práci, když na straně druhé, vyjádřeno výrazem presidenta ČLK, „tlačí“ na něco úplně jiného.
Reakce kolegy M. Vedrala stojí za povšimnutí ve více ohledech. Je-li to tak, že prezident ČLK vykonává až tolik přesčasové práce, že pracuje více než 24 hodin denně, jeví se pak jeho trestumilství a kázání o nevolnictví jako pustá jáská mediální proklamace bez soudnosti, která často chybí těm, kdož vystoupili až do takových výšin, že z nich nedohlédnou na zem.