Prezidentem ČLK jste byl zvolen na dalších pět let. Kdybyste prohrál, co byste dělal? Nemáte políčeno na nějakou politickou funkci jako vaši předchůdci David Rath či Bohuslav Svoboda?
Jasně jsem říkal, že nebudu-li zvolen, budu se věnovat soukromé praxi a také svým třem malým dcerám. O jiných funkcích, ani v politice, v dané chvíli neuvažuji. Ale jsem rád, že delegáti sjezdu ocenili, že za mnou a týmem lidí okolo je vidět práce a že ČLK není v tak špatném stavu, jak by si někteří přáli.
Proč by si to někdo měl přát?
Politici si nepřejí silnou komoru, ale komoru poslušnou.
Výrazně jste podpořili výzvu lékařských odborů „Děkujeme, odcházíme“, která nabádá lékaře k odchodu ze země. Cítíte se tedy jako šéf neposlušné komory?
Pokud komora chce hrát roli garanta kvality lékařské péče a strážce etiky, musí zároveň prosazovat, aby lékaři měli pro svou práci vytvořeny adekvátní profesní podmínky. Včetně ekonomických.
Kritici vašeho vedení ČLK mají pocit, že jednáte odborářsky a je vás slyšet až teď - respektive před volbami vedení -, zatímco léta bylo ticho po pěšině.
To si nemyslím, že bylo ticho po pěšině. A kdyby komora nebyla už dříve silná a schopna hájit lékaře jak proti státu, tak proti zdravotním pojišťovnám, nepokusil by se nás ministr Julínek hned po svém nástupu zlikvidovat. Hovořím o dvou útocích, které jsme odrazili - podřízení komory ministerstvu zdravotnictví a napadení povinného členství u Ústavního soudu, kde jsme vyhráli.
Jenomže akce „Děkujeme, odcházíme“ je odborářská, zatímco vy jste profesní organizace. Proč jste se tak hlasitě zapojili?
Protože situace je opravdu kritická. A cílem není vyhnat lékaře do zahraničí, ale naopak zlepšit jejich pracovní podmínky v našich nemocnicích, aby odcházet nemuseli. Lékařská komora jednoduše nemůže mlčky přihlížet k personální devastaci českého zdravotnictví. Dokud lékaři odcházejí neorganizovaně po desítkách, daří se to politikům stále zametat pod koberec. Pacienti nemají šanci poznat, jestli je náhodou v pondělí neoperuje chirurg, který je ve službě od pátku a tři dny nespal.
Ale to není novinka. Obrovské přesčasy, aby si vysloužili vyšší plat, mají lékaři léta.
Také na to dlouhodobě upozorňujeme. Lékaři dvacet let čekají, že výsledkem nějakých vybájených reforem bude zlepšení jejich ekonomické situace, ale nic se neděje. Tentokrát se rozhodli pro obrácený postup. Nejdřív nás slušně zaplaťte - a pak budeme participovat na reformách.
Jedna věc je bránit nějakým návrhům, druhá nabídnout alternativy k úsporám. Například regulační poplatky měly snížit nadužívání zdravotní péče, ale vy jste byli proti.
Každý, kdo se trochu vyzná v ekonomice českého zdravotnictví, vám řekne, že problém nepředstavuje babička, která by chodila ke třem různým lékařům pro třikrát stejné léky.
Těch babiček je ale víc.
Ale v tom to skutečně není. Ty problémy způsobují předražené léky, za které utrácíme příliš mnoho. Je to ale nečinností Státního úřadu pro kontrolu léčiv, který má obrovské kompetence, ale s požehnáním ministerstva neplní povinnosti, jež mu ukládá zákon. Kvalifikovaný odhad je, že se díky tomu za léky utratilo v uplynulých třech letech zbytečně 10 miliard korun. To jsou veliké peníze.
Na jednorázové „uklidnění“ lékařů hrozících odchodem jsou zapotřebí tři miliardy korun. Kde byste ty peníze vzal?
Podívejte se třeba na zdravotní pojištění. Není solidární. Zvýhodňuje nejbohatší lidi a kvůli stropům na pojistném (od šestinásobku průměrného platu se odvody pojistného nezvedají, pozn. red.) přicházíme ročně o půldruhé miliardy korun. Dalších 14 miliard leží na účtech pojišťoven.
Vždyť zdravotní pojišťovny hlásí propady.
Na účtech pojišťoven peníze jsou. Ony mluví jen o meziroční bilanci. Není to dluh, jen v daném roce víc utratily, než vybraly. Ale peníze v rezervě mají. A nepřejí si občané spíše to, aby tyto peníze byly spotřebovány na úhradu zdravotní péče, než aby ležely na účtech zdravotních pojišťoven?
Není spíše potřeba mít nějaké rezervy? S ekonomickou krizí kolísá nezaměstnanost, lidé méně vydělávají - tím odvádějí méně pojišťovnám.
Ekonomické prognózy na příští rok nejsou nijak katastrofické, ani u nás, ani v Německu, a Německo rozhoduje o naší ekonomice. A druhá věc je otázka priorit. Co si stát přeje, kvalitní zdravotnictví, nebo nepotřebná letadla, tanky a dálnice? Tři miliardy korun jsou tři kilometry dálnice. Stále posloucháme, jak je potřeba šetřit, ale zatím politici nevymysleli nic jiného než šetřit na nás
Šetří všechny resorty, není možné říct, že jen zdravotnictví.
Nesouhlasím. Na zdravotnících se šetří už dvacet let. Naopak utrácíme za zbytečně drahé léky a přístroje.
Vraťme se ještě k výzvě „Děkujeme, odcházíme“. Někteří politici, především z TOP 09, ji vidí i pozitivně, protože „díky“ úbytku lékařů se prý budou moci zavřít některá oddělení nebo celé nemocnice. A lékaři, kteří neodejdou do zahraničí, budou hledat práci v ambulantním sektoru, jenž se tím posílí.
Neposílí. Realita je opačná. Zdravotní pojišťovny odmítají uzavírat smlouvy s lékaři, kteří by si chtěli otevřít soukromou praxi.
Je těžké uvěřit, že čtyři nebo pět tisíc lékařů by hromadně odešlo do zahraničí, nechali tady rodiny nebo je přestěhovali. Jste přesvědčen, že to všichni udělají?
Všichni ne, ale může jich být dost. Lékaři odcházejí po stovkách už několik let, jen letos čtyři sta… Další čekají, jak dopadne tato akce. Pro její úspěch je důležité, kolik lékařů toho 1. března skutečně nepřijde do práce. A povinností ČLK je upozornit kolegy, kteří by v personálně zdevastovaných nemocnicích chtěli zůstat nebo do nich třeba přijít vypomáhat ze soukromého sektoru, že veškerá rizika za pochybení, ke kterým by mohlo - a pravděpodobně bude - kvůli nízkému počtu lékařů docházet, ponesou oni. Na nich bude veškerá právní odpovědnost.
Takže vy tu nátlakovou akci dotahujete až do takových detailů, jako jsou pohrůžky těm, kteří by chtěli zůstat?
To není pohrůžka, to je konstatování faktu, jak je nastaven právní řád. Kvalifikovaný lékař zodpovídá za to, co dělá. Pokud se nechá vmanévrovat do takové pozice, ponese následky. V Polsku, kde lékaři také provedli podobnou akci, ti, kteří do práce nepřišli, se do ní po několika dnech vraceli za mnohem lepších platových podmínek, než měli dosud, a ti lékaři, kteří tam zůstali a dopustili se nějakého pochybení, do dnešního dne běhají po soudech.
Ještě někde proběhl podobný nátlak?
Lékařské odbory u nás nevymyslely nic, co by nefungovalo jinde. Klasická akce proběhla ve Velké Británii za vlády Margaret Thatcherové. Vláda „železné lady“ tehdy do týdne klekla před lékaři do kolen. A nemyslím si, že by naše koaliční vláda byla silnější. Bude lépe, když se s lékaři dohodne, aby k tomu kroku nemuselo dojít.
Lékařské komoře zjevně věnujete hodně času. Co vaše soukromá praxe?
Snažím se ordinovat třikrát týdně, ne vždy se to podaří.
Proč jste si vybral zrovna angiologii, tedy obor, který se zaměřuje na léčbu krevních a lymfatických cév?
Byla to souhra náhod. Chtěl jsem být vždycky chirurg, ale nesehnal jsem místo na chirurgii. Dostal jsem nabídku na interně ve Vysočanech, kde jsem se zase shodou okolností dostal k angiologii. Vzal jsem internu původně jako nouzové řešení, ale zůstal jsem jí věrný a v té nemocnici jsem byl dvanáct let. Nelituji, je to zajímavý obor a kardiovaskulární choroby jsou v současnosti metlou naší populace. Pacientů je skutečně hodně.
Když mluvím s lékaři různých oborů, mají tendenci říkat, že ten jejich obor je nejlepší, nejzajímavější Vy to tak necítíte?
Všechny lékařské obory jsou strašně důležité a pacienti by bez žádného z nich být nemohli, vážím si každého kolegy v každém oboru a tím, že nebudu stavět právě angiologii na piedestal, své kolegy cévní lékaře snad nijak nepoškodím.
Tak to jste promluvil jako politik na plný úvazek.
Já doufám, že ne. Kontakt s lékařskou praxí je nesmírně důležitý.