Podle České lékařské komory chybí České republice velké množství lékařů a tento nedostatek již začal ohrožovat zdravotní péči. Hlavní příčinou této „personální devastace“ jsou nedostatečné výdaje na zdravotnictví. Pro Ministerstvo zdravotnictví ČR nic nového pod sluncem.
Čeští lékaři už mají po krk tahání za nos, a tak se někteří rozhodli a rozhodují, že odejdou za prací do zahraničí. Nejčastěji do sousedního Německa, ale také do Velké Británie či Švédska. Můžete namítnout, že čeští lékaři pracovali v cizině vždycky.
Například v „hluboké minulosti“ se ale jejich odchod odehrával prostřednictvím příslušného podniku zahraničního obchodu a jejich počet byl přísně regulován. Dnes je vše jinak, a tak neodcházejí jen erudovaní lékaři vybavení atestacemi, bohatou praxí a jazykovými znalostmi.
Republiku opouštějí i čerství absolventi lékařských fakult, lidé, kteří jsou buď zcela bez atestace, nebo si ji začali dělat doma a v zemi zaslíbené jim dovolí ji řádně získat. Zdravotnická zařízení hned za našimi západními hranicemi v inzerátech nabízejí „zázračné“ podmínky: „Máme zájem o lékaře všech odborností, atestace není nutná, lze si ji udělat na naší klinice. Nabízíme jazykové kurzy, byt či ubytování pro celou rodinu, odborný růst… Plat tři až čtyři tisíce eur.“ Není co řešit.
A proč to všechno? Protože začínající zdravotník se poctivou prací nemůže důstojně uživit. Slovo poctivou prosím zdůrazňuji. Opravdu téměř neznám mladého lékaře, který při svém působení ve zdravotnictví nemá problémy s uživením rodiny, má čas i na odpočinek či zábavu a celkově je spokojen.
Bohužel se spíše setkávám s tím, že lékaři třeba hned po prvním roce praxe uvažují o odchodu za prací směrem na západ nebo se angažují v obchodě s léky; jinak si na živobytí musejí vydělávat přesčasovou prací.
Budeme se bát k lékaři?
O některých „extra vytížených případech“, vykazujících práci odpovídající více než jednomu úvazku, tu nemluvíme. Ekonomická závislost na příjmech za přesčasovou práci, jejíž množství je protizákonné, svědčí o tom, že něco prostě není v pořádku. Nadlimitní část přesčasů některá zařízení vykazují jako administrativní činnosti zdravotníka.
Moc by mě zajímalo, co by následovalo, kdyby lékaři zemřel pacient v době, kdy se on sám zabývá údajnou administrativní činností. O nedostatku lékařů v nemocnicích hovoří i texty některých jejich inzerátů v odborném zdravotnickém tisku.
Nepamatuji se, že by kdy zdravotnické zařízení v inzerátu nabízelo garanci vzdělávání podle zákona č. 95/2004 Sb. na náklady zaměstnavatele, bez dalších závazků. Není divu, že Milan Kubek říká, že nelze občanům garantovat, že se jim ve všech zdravotnických zařízeních dostane kvalitní zdravotní péče.
Je to otázka času. Možná deset dvacet let a bude o strach jít v Česku k lékaři. Nevím, kdo bude léčit, kdo to vydrží. Bývalý ministr zdravotnictví tvrdil, že odcházející lékaře hravě nahradí zdravotníci ze sousedních zemí nebo z Rumunska či Albánie. A kde tedy ti erudovaní kádři jsou? Nejsem si jista, zda se jim tu bude líbit. Spíš mě napadá, jestli nás nemají jen jako přestupní stanici směrem do dalších zemí EU.
Mráz přichází z ministerstva
Ministryně zdravotnictví dle svých slov o situaci ví a snaží se ji řešit. Je pravda, že lékaři odcházejí do zahraničí kvůli vyšším platům, ale mají tam i třeba 6x vyšší náklady než v ČR. Proto se podle ministryně někteří po čase zase rádi vrátí do své vlasti… Vyšší náklady? Samozřejmě, ale jsou adekvátní výši příjmů. A příjmem je především plat, ne za víkendové služby.
Vlastní bydlení a pravidelná u moře také nejsou žádným luxusem. Možná se tito lékaři opravdu do Česka vrátí, zajímalo by mě ale na jak dlouho.
Otázku platů zdravotníků, tedy zda se již na lepší časy, jsem vám na stránkách Zdravotnictví a medicína chtěla zodpovědět mnohokrát. Zeptat se ministra zdravotnictví přece není žádný problém. Problém je až v odpovědi.
Tomáš Julínek mi ústy svého mluvčího vzkázal, zda otázku na zvýšení platů zdravotníků myslíme vážně. Daniela Filipiová mi už od února na otázky neodpověděla ani ň. Její mluvčí pro jistotu nebere telefony a nereaguje na moje maily. Tak vám odpovím slovy vašeho kolegy Šimka: Situace ve zdravotnictví je neřešitelná bez přirozených a svobodných
vztahů.
Politici si myslí, že pomocí pseudosocialismu pro lékaře a pacienty a pseudokapitalismu pro vyvolené kamarádíčky to vyřeší. Ale to je bezohlednost politiků vůči občanům, vůči lékařům a vůči pacientům. Občané budou platit jako mourovatí (zlaté „julínkovné“!), lékaři nedostanou přiměřeně zaplaceno nikdy a pacient se bez protekce nebo korupce ničeho nedomůže. Lze to ještě zastavit?
Markéta Mikšová, šéfredaktorka Zdravotnictví a medicína