Na dotaz odpovídá JUDr. Pavel Zajíc
S účinností od 1. 9. 2012 se stal součástí právního řádu České republiky zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci. Mediace představuje nový způsob řešení sporů, který k nalezení uspokojivého výsledku pro obě strany využívá na místo soudu neutrální stranu – mediátora.
Řada zdravotnických zařízení má již dnes nastaven systém práce se stížnostmi pacientů. Přesto se pacienti často necítí být spokojeni s tím, jak byla jejich stížnost na pochybení zdravotnického zařízení vyřízena. Není výjimkou, že některá zdravotnická zařízení opomíjejí prostor mezi osobním jednáním s pacientem, který se cítí poškozen, a případným začátkem soudního sporu.
Pokud se nepodaří při osobním projednání věci s pacientem vyřešit věc smírně, zpravidla zdravotnické zařízení vyčkává na to, zda se pacient se svým nárokem obrátí na soud, či nikoli. V minulosti byla tato strategie mnohdy účinná, protože pacienti se do často náročných zdravotnických sporů obvykle neradi pouštěli. S ohledem na dlouhodobý trend zvyšování odškodnění pro poškozené pacienty a judikaturu soudů jsou však zdravotnická zařízení stále častěji motivována i k mimosoudnímu vyřešení sporu.
Mediace má mnoho předností…
Řešení sporu s pacientem prostřednictvím mediace je pro zdravotnické zařízení a jeho management výhodné v těch případech, kdy zdravotnické zařízení může profitovat z předností mediačního řízení oproti řešení sporu před soudem.
Mezi hlavní přednosti mediace oproti soudnímu řízení patří zpravidla nižší náklady na řešení sporu. Mediace totiž umožňuje stranám zvolit čas i místo setkání. Proces mediace je důvěrný, a veřejnost ani média se proto na rozdíl od soudního řízení nemohou procesu mediace účastnit. Rovněž z časového hlediska je mediace výhodnější oproti soudnímu řízení, neboť se uskutečňuje dle časových možností stran. Oproti soudu se mediátor může intenzivně věnovat řešení sporu, což zpravidla vede k řešení sporu v průběhu 3 měsíců.
Další nespornou výhodou je skutečnost, že mediace svou samou podstatou směřuje k dohodě. Zatímco soudní řízení (pomineme-li možnost uzavřít soudní smír) je již ze své podstaty založeno na principu výhra/prohra, mediace má naopak směřovat k dohodě. To je podpořeno také tím, že snahou zdravotnického zařízení mnohdy není zcela se vyvinit a vyhnout odpovědnosti a stejně tak cílem pacienta zpravidla není „sedřít z kůže“ zdravotnické zařízení.
Nepopiratelnou a přitom často opomíjenou výhodou mediace oproti soudnímu řízení je konečně fakt, že mediace zpravidla zachovává dobré vztahy mezi účastníky sporu. Jestliže je spor rozhodován soudem, dojde nejpozději na konci sporu obvykle k úplnému narušení vztahu mezi pacientem a zdravotnickým zařízením. Naopak řešení sporu pomocí mediace umožňuje oběma stranám zachovat si vzájemný respekt, úctu a tím i prostor pro možnou spolupráci v budoucnu.
… ale není to „všelék“
Pro úplnost dále dodávám, že v některých případech i přes své nesporné, výše popsané výhody nemusí být mediace vhodným způsobem řešení sporu s pacientem. Jedná se třeba o případy, kdy je pro zdravotnické zařízení důležitá veřejná povaha výsledku sporu. Pokud má zdravotnické zařízení zájem na tom, aby výsledek sporu byl veřejný, bude pravděpodobně preferovat řešení sporu před soudem, nikoli prostřednictvím mediátora.
Pokud je zdravotnické zařízení zřizováno některým z ministerstev, krajem nebo obcí, je třeba rovněž vzít do úvahy, že hospodaření těchto zdravotnických zařízení podléhá veřejné kontrole a u těchto zdravotnických zařízení by mohl zřizovatel trvat na veřejném projednání sporu s pacientem, tedy trvat na projednání sporu před soudem.
Konečně je třeba zdůraznit, že zdravotnické zařízení by při rozhodování o způsobu řešení sporu s pacientem mělo rovněž vzít do úvahy podmínky, za kterých má zdravotnické zařízení sjednáno s komerční pojišťovnou pojištění odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu. Zdravotnické zařízení by tak mělo především ověřit u komerční pojišťovny, že případné odškodnění pacientovi, které bude výsledkem mediace, bude následně pojišťovnou kryto z pojištění odpovědnosti zdravotnického zařízení za škodu.
Závěrem uvádím, že mediace rozhodně nepředstavuje „všelék“ na řešení veškerých sporů zdravotnických zařízení s pacientem. Jednoznačně však pro zdravotnické zařízení i pacienta představuje vhodnou alternativní „léčebnou kúru“ pro řešení sporů. Při zvažování, jakým způsobem bude spor s pacientem řešen, by měl management zdravotnického zařízení vzít do úvahy veškeré výše uvedené výhody a nevýhody mediace oproti soudnímu řízení.