Vyjednávání o státním rozpočtu uvnitř vlády připomíná válečnou řež pokaždé. Ale tentokrát to je a bude ještě mnohem krvavější podívaná. Důvod je prostý. Po několika letech více či méně rozumných úspor se nová vládní garnitura rozhodla takříkajíc „pustit chlup“. Není divu, že v takové atmosféře se každý rád přihlásí o své. Není ovšem vůbec jasné, co s tím vláda bude dělat.
Otevřená stavidla
Když přišla zpráva o vládním plánu zvýšit od příštího roku všem státním zaměstnancům platy o 3,5 %, jásalo se jen krátce. Hned na tiskové konferenci po jednání vlády ministr vnitra Chovanec oznámil plán na zvýšení platů o zmíněné procento s tím, že o platech policistů a hasičů se ještě bude jednat, neboť by potřebovali více. Vedle stojící ministr financí Babiš trochu překvapeně reagoval tím, že „musíme být rozumní“.
Jenže když se jednou otevřou stavidla, jde rozum stranou. Bylo jen otázkou času, kdy přijdou další požadavky.
Za hasiče a policisty se postavili do fronty zdravotníci a zaměstnanci v sociálních službách. Když prý mohou všichni dostat 3,5 %, tak oni by rádi 10, 6,5 nebo alespoň 5. Není předem jasné, jak dopadnou, už proto je jejich jednání pochopitelné. Šance svým způsobem zvyšuje i to, že ministr financí, který se nyní tváří spíše zarputile, už předvedl tolik názorových veletočů, že jeho slovo má jen velmi relativní váhu. Tak proč to nezkusit.
Emocionální stěna
Andrej Babiš se navíc postupně učí politickým kupeckým počtům a ví, že když se bude příliš hádat s lidmi, kteří v zařízeních sociálních služeb, lázních, domovech pro seniory, stacionářích či hospicích pečují o nemohoucí a těžce nemocné, mnoho politických bodů mu to nepřinese. Takže šance vlastně nejsou malé a emoce veřejnosti budou stát na straně ošetřovatelů, protože na rozdíl od lékařského stavu není nejmenších pochyb o tom, že jejich náročná a užitečná práce je hodnocena prachbídně.
Pokud by ovšem touto emocionální stěnou pronikly argumenty racionální, ekonomické, musejí zmíněných bohulibých profesí splakat nad výdělkem. Ekonomická realita je taková, že vláda nemá peníze ani na to zvažované plošné zvýšení o 3,5 %. Do rozpočtu jej sice napsat může, neumí jej ovšem zaplatit jinak než dluhem. Andrej Babiš snad už musí vědět, že jeho vláda naslibovala rozdat v příštích letech desítky a desítky miliard, ale nedokáže zvýšit své příjmy, protože se svatosvatě zavázala nezvyšovat daně. Trochu pomůže přirozená síla ekonomického růstu, který – zdá se – nějaký bude. Ale to ty obrovské díry nezalepí.
Sociálně-zdravotní gordický uzel
V případě pracovníků v sociálních službách by měl Babiš především přivléct ke stolu ministra zdravotnictví a ministryni práce a sociálních věcí a donutit je konečně přijít s meziresortní dohodou, která by vyjasnila toky peněz ze zdravotního a sociálního pojištění právě do zařízení, jež se pohybují na hranici poskytování zdravotních a sociálních služeb. Léta se bojuje o to, kdy je které lůžko sociální a kdy zdravotní, ke kterému úkonu náleží úhrada ze zdravotního pojištění, ke kterému příspěvek na péči a tak dále. Kdyby se tento gordický uzel podařilo ve spolupráci obou ministerstev rozetnout, budou vyhlídky sester a ošetřovatelů mnohem světlejší.