OTÁZKA:
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Již během studií mě zaujaly učební texty profesora Adolfa Žáčka věnované studiu zdravotního stavu populace, které vycházely z logické metodologie anglosaské epidemiologie. Pochopil jsem, že jde o užitečný nástroj použitelný proti ošidné dojmologii, tupému voluntarismu a ideologické předpojatosti, tak typické pro tehdejší dobu.
Jako student jsem pracoval v Mikrobiologickém ústavu a jednou jsem potřeboval statistiku pro zhodnocení výsledků experimentů. S prosbou o pomoc jsem se obrátil právě na profesora Žáčka. Půjčil mi tehdy útlou anglickou brožurku. Až mnohem později, při studiu v kombinovaném kurzu epidemiologie a statistiky na London School of Hygiene and Tropical Medicine, jsem docenil její obsah. Šlo o respektovaný základ anglosaské medicínské statistiky – obdivuhodnou publikaci sira Bradforda Hilla „Principles of Medical Statistics“. Pan profesor Žáček se se svými životními zkušenostmi, jednáním i názory poněkud vymykal své době, k čemuž zřejmě přispělo i to, že dva roky působil v ústředí Světové zdravotnické organizace v Ženevě. Na jeho adresu přicházelo hodně materiálů z WHO, takže se v ústavu vědělo, oč v péči o zdraví v evropském i světovém kontextu skutečně jde, jaké jsou její teoretické základy, nosné metody a základní priority. Víc než pro obor jsem se tedy rozhodl pro práci v ústavu, který profesor Žáček vedl. Běžná práce za zmíněných okolností byla potěšením, protože byla dobře odborně zakotvena a dávala smysl.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Co přesně je tedy obsahem vašeho oboru?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Z vlastní zkušenosti vím, že jak název oboru, tak jeho náplň často vyvolává nedorozumění. První Ústav sociálního lékařství v Československu založil profesor František Hamza v roce 1922 právě zde na Masarykově univerzitě v Brně. Uvědomoval si výrazný vliv sociálních faktorů na zdraví lidí, měl zkušenosti s péčí o skrofulózní děti, a tak vnímal úzkou provázanost sociálních rozdílů se zdravotními. Po roce 1948 se označení „sociální lékařství“ oficiálním kruhům nelíbilo, obor se musel přejmenovat na „organizaci zdravotnictví“, ale v 60. letech se z popudu profesora Žáčka opět vrátilo sociální lékařství.
Velkým přínosem pro sociální lékařství se stala systémová analýza a rychle rostoucí možnosti informačních technologií. A i když byl po roce 1989 tradiční název oboru opět zpochybňován a byl navrhován nový název „zdravotnický management“, dali jsme přednost tomu původnímu. Profesor Žáček tehdy poznamenal, že když má někdo něco řídit, měl by o tom napřed něco vědět. Sociální lékařství je tedy ve své podstatě teoretickým a metodickým základem řízení péče o zdraví.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Jaký konkrétní význam zde má výraz „sociální“?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Slovo „sociální“ chápu v rámci zmíněného oboru jako humánní, případně populační. Jde zejména o studium zdravotního stavu obyvatelstva vycházející z obsahu a metod anglosaské epidemiologie a vnímající široký kontext okolností působících na zdraví lidí. Sociální lékařství staví na jednoduchém poznání, že lidé jsou nejvýznamnější determinantou zdraví a že péče o zdraví musí být chápána interdisciplinárně a studována v konkrétních podmínkách sociálních celků. Obor se poněkud vymyká běžným klinickým disciplínám, pro něž je většinou charakteristická specializace až superspecializace. Sociálnímu lékařství je vlastní široký integrující přístup, využíváme řadu dalších disciplín, jako je statistika, epidemiologie, systémová analýza, nauka o řízení, právo a legislativa, ekonomie, sociologie, sociální psychologie a mnohé další.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Co si má člověk představit pod velmi frekventovaným pojmem „právo na zdraví“?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
To je obtížná otázka, která by si zasluhovala mnohem podrobnější výklad, než je zde možné. Samozřejmě to neznamená, že stát musí jednotlivci zajistit nebo navrátit zdraví. Světová zdravotnická organizace (WHO) ve své Ústavě uvádí, že „těšit se z nejvyššího dosažitelného stupně zdraví je základní právo každé lidské bytosti bez rozdílu rasy, náboženství, politického přesvědčení a dalších ekonomických nebo sociálních podmínek“. Právo na zdraví znamená, že stát a další orgány veřejné správy by jednak měly zajistit, aby zdravotnické služby existovaly, byly dostupné, přijatelné a kvalitní, a jednak aby podmínky existence lidí neohrožovaly jejich zdraví. Například jde o zajištění dostupné pitné vody, bezpečných potravin, bydlení, zdravých životních a pracovních podmínek a podobně. A samozřejmě občané mají právo se na naplňování svého práva na zdraví podílet. To ovšem nesnímá ze státu povinnost je k tomu vést, pomáhat jim a chápat zdraví jako významnou politickou a sociální prioritu. Pokud jde o nemocné občany, ve většině evropských zemí se považuje za přirozené a slušné, aby nezůstali bez pomoci. I když právo na zdraví odmítá jakoukoli diskriminaci, v řadě zemí dochází k některým preferencím, například pokud jde o děti. Občas se tvrdí, že vyspělost země je možné hodnotit jen prostřednictvím HDP, ale to je velmi jednostranné. Mnohem výstižnější je však posuzovat její úroveň podle toho, jak se dokáže postarat o své děti, nemocné, postižené a staré občany.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * I v případě, že se o své zdraví sami nebudou starat?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Tezi, že se má každý sám starat o své zdraví, nemám příliš rád. Je to jen polovina pravdy. Kdo si zdraví neváží, je zdravotně znevýhodněn a postihy situaci neřeší. Je žádoucí hledat možnosti jak mu pomoci. V mnoha evropských státech už přišli na to, že se to vyplácí. Péče o zdraví musí být založena na sdílené odpovědnosti. Není sporu o důležité odpovědnosti jedince, ale bylo by neštěstím, kdybychom zůstali jen u toho. Neméně významná je i odpovědnost rodin, škol, institucí a organizací, vlády i parlamentu. Právě ty orgány, které mají větší pravomoci a kompetence, by měly jít příkladem a měly by svou činností dokládat, že si zdraví váží a že dokázaly převzít za zdraví svou část odpovědnosti.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Jaké je zdraví lidí u nás?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Stručně řečeno je mnohem horší, než by mohlo být. I když je dosavadní vývoj relativně příznivý, pořád zřetelně zaostáváme za zeměmi západní a severní Evropy. Nedaří se pomáhat lidem, aby si uvědomili hodnotu zdraví a aby si v potřebné míře osvojili zdravý životní styl. Rovněž se nedaří uhlídat veřejné peníze a efektivně je věnovat na péči o zdraví. Pokud jde o determinanty zdraví, jsou většinou známé. Nejzávažnějším rizikovým faktorem v České republice je kouření, které zde zabíjí okolo 18 tisíc lidí ročně, dále alkoholismus, obezita, sedavý způsob života, špatná výživa a mnohé další všeobecně známé okolnosti. Významnou roli hrají sociální faktory, jako je sociální pozice, dětství, stres, nezaměstnanost, sociální opora… Odpovědí by měla být dobrá péče o zdraví, což je souhrn všeho, co jedinci, rodiny, organizace, instituce, veřejná správa a celá společnost dělají pro zdraví lidí. Není to zdaleka jen záležitostí zdravotnictví, které je odbornou částí péče o zdraví a poskytuje zdravotnické služby.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Existuje něco, čím bychom se naopak mohli pochlubit – v čem vynikáme?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Nesporně vynikáme v minimální kojenecké úmrtnosti díky skvělé práci našich porodníků a pediatrů. V 18. století na 1000 živě narozených dětí zemřelo do jednoho roku života zhruba 250 dětí, tedy jedna čtvrtina. Dnes je to okolo 3 promile, což je úplný zázrak. K tomuto stavu přispívá také očkování…
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * …jež některé maminky odmítají.
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Očkování představuje nesmírně užitečný výsledek obrovské a dlouhodobé vědecké a intelektuální práce spousty lidí. Samozřejmě se vychází z předpokladu, že lékař dovede odborně posoudit indikace a kontraindikace. Nevyužití možnosti očkování považuji za nebezpečný omyl. Obdobně se ostatně dívám na podivné požadavky vést porody v domácím prostředí. Takový porod je ve své podstatě rizikový pro matku i dítě. Je to úplně zbytečné riziko. Porod doma nevypovídá o statečnosti maminky, ale spíše o hloupém hazardu.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * V čem vidíte hlavní problémy péče o zdraví u nás?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Subjektivně vidím hlavní problém ve stále dominující představě, že se zdravotní problémy mají řešit ve zdravotnických zařízeních pod dohledem plně kvalifikovaných odborníků. Jakmile se u nás jedná o zdraví a o problémech s ním spojených, obracejí se politici povětšině na jednotlivé klinické odborníky a získávají od nich údaje například o úmrtnosti lidí na onkologická či kardiovaskulární onemocnění. Tím se úspěšně zdůrazňuje důležitost některých medicínských specializací, kterou samozřejmě nepopírám. Velmi si vážím nesporného přínosu medicíny, zdravotnických služeb a zejména obětavé práce všech, kteří se starají o nemocné. Pokud se ale omezíme na klinické informace, pak se něco dozvíme jen o diagnózách a pacientech. Mělo by nás však zajímat zdraví všech lidí. Je škoda, že do formuláře pro sčítání lidu, které letos proběhne, nebyla schválena mezinárodně srovnatelná otázka, zda se dotyčný cítí zdráv. K zásadní změně došlo v západní a severní Evropě zhruba v 70. letech minulého století. Tehdy WHO určila jako největší zdravotní problém překotný nárůst nákladů na zdravotní péči, který se stal ekonomickou pastí. Rozvoj medicíny a diagnostiky totiž dokáže velmi časně odhalit řadu onemocnění a zároveň úspěšně prodloužit lidský život. I když najít nemoc a prodloužit život nemocného patří k důležitým cílům medicíny, hlavním cílem péče o zdraví by mělo být přispět k tomu, aby jedinec zůstal zdravý co nejdéle. Spolu s rozvojem zdravotní výchovy a podpory zdraví (health promotion) se v mnoha evropských zemích začal využívat jednoduchý poznatek, že zdraví nevzniká v nemocnicích. Tam se jen s velkým úsilím a velkými náklady spravuje to, co se pokazilo.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Kde tedy zdraví vzniká?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Měli bychom se soustředit na podporu prodlužování zdravého života lidí před případným onemocněním. V tomto ohledu se ale nejedná o běžnou prevenci jednotlivých nemocí. Nestačí, abychom se dozvídali například, že nemáme jíst více než 5 gramů soli denně, ale musí jít o rozvoj široce pojímané zdravotní gramotnosti – schopnosti lidí rozhodovat se v běžném každodenním životě pro zdraví. Zdraví vzniká v rodinách, ve školách a na pracovištích, všude tam, kde lidé žijí a stárnou. Tam musí být těžiště péče o zdraví. Lidé u nás nestonají na zhoubné nádory proto, že máme málo onkologických center, ani nedostávají infarkty proto, že máme málo koronárních jednotek. Záměrem by mělo být pochopit hodnotu zdraví a myslet na možné zdravotní dopady při běžném rozhodování a jednání. Každé rozhodnutí vlády, ministerstev i veřejné správy všech stupňů, rodin i jednotlivců má ty nebo ony zdravotní důsledky. Když se to podcení a pak se následné poruchy zdraví zvládají v nemocnicích, je to zbytečné vyhazování peněz.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Co konkrétně znamená zdravotní gramotnost?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Pokud jde o typy, popřípadě modely zdravotní gramotnosti, uvádějí se obvykle tři, a to funkční, kdy se jedná o klasickou zdravotní výchovu založenou na předávání a osvojení si informací, dále interaktivní, kde se počítá s rozvojem schopností lidí reagovat tvůrčím způsobem na měnící se podmínky, a konečně kritická, kdy už jde o aktivní účast na formování zdravotní politiky v místních podmínkách a podle možností i na vyšších úrovních řízení. Nedávno jsem napsal brožurku „Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost“, v níž jsem se některé z těchto metod pokusil vyložit čtenářům, kteří se o zdraví a péči o zdraví zajímají.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Máte nějaké srovnání, kde zdravotní gramotnost přináší výsledky?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Lze třeba srovnat situaci ve Švédsku a v České republice. Jak ve Švédsku, tak v Česku střední délka života pozvolna roste. Švédové žijí v průměru o 4 roky déle než Češi. Někdo by mohl namítnout, že to není zas až tak moc. Podíváme-li se na to ale z hlediska vývoje, pak naši současnou střední délku života měli Švédové před 20 lety. My přitom nemáme o dvacet let horší nemocnice nebo léky. Ani lékaře a další zdravotníky nemáme o 20 let horší. Ekonomická úroveň Švédska sice hraje důležitou roli, ale z dostupných databází zjistíme, že bohatší Švédové si kupují (přepočítáno na jednu osobu) jen zhruba poloviční počet cigaret než Češi a že vypijí jen poloviční množství alkoholu. Naproti tomu mnohem více peněz vydávají za zeleninu. Díky svým tradicím jsou už od dětství vedeni k tělesné aktivitě a sportu. Stockholmská univerzita (Karolinska institutet) pořádá každoročně štafetu 4x 10 kilometrů, v níž mezi sebou soutěží jednotlivé ústavy a oddělení. Obávám se, že kdyby něco takového pořádala Masarykova univerzita v Brně, lékařská fakulta by neběžela, ale zajišťovala by nezbytnou zdravotnickou pomoc pro ty, kteří by se chystali na trati vypustit duši.
Švédský parlament už v roce 2003 schválil zdravotní politiku jednoznačně zaměřenou na determinanty zdraví. K účasti na jejím plnění byly vyzvány všechny stupně veřejné správy, organizace, instituce, sociální skupiny i jednotlivci. Zdraví lidí a péče o zdraví se tím staly ve Švédsku všeobecně přijímanou politickou, komunální i sociální prioritou.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: Není ale zdravý životní styl poměrně nákladný?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Může se to zdát paradoxní, ale na zdravý životní styl není zapotřebí mnoho peněz. Není nezbytné utrácet za velmi drahé biopotraviny, vitaminové koktejly, wellness pobyty a fit centra. Ti, kdo nekouří, nepijí moc alkoholu a nejí mnoho jídla, ušetří. Ani k chůzi a k ochraně proti nadměrnému slunečnímu svitu nejsou zapotřebí velké finanční částky. Je pravda, že čerstvá zelenina není právě laciná, ale nemusíme zrovna kupovat hrušky z Austrálie a jahody ze Španělska. Běžně se doporučuje místní a sezónní zelenina. Zbytečný je i stres, který si lidé mnohdy sami vytvářejí například marnými hádkami a zbytečnou závistí, kterou živí svou chtivostí. Nechválím tím chudobu, ale uměřenost.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * To jsou ostatně známá doporučení, ale dosud nejsou poznat na našich činech…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Ano, chybí nám soustavná výchova k odpovědnosti a k rozvoji tvůrčích schopností, a to od útlého věku i během celého dalšího života. To v již zmíněném Švédsku není problém. Jejich program „Zdraví podporující škola“ (který je do určité míry realizován i u nás) není zaměřen jen na zdravovědu věnovanou lidským orgánům, první pomoci a podobně ani nevede děti jen k hygieně. Jedním za základních poslání zmíněného programu je dosáhnout toho, aby děti chodily do školy rády. Všichni si totiž uvědomují jednoduchou skutečnost – pokud dítě školu nenávidí, nemůže si ani vážit informací, které v ní dostává. Dítě by mělo brát vzdělání jako pozitivní růst svých schopností. Jedním z cílů programu je, aby se děti učily samy rozhodovat a nesly důsledky svých rozhodnutí. Důležité jsou i takzvané skryté osnovy. Je jistě žádoucí, aby například při výuce k rodičovství byly děti vedeny hrou k pochopení, kolik práce daly rodičům, když byly malé, za co vše jim vděčí a zároveň co práce a starostí znamená mít dítě a jak velká je to zodpovědnost přivést je na svět a dobře vychovat. Jako další příklad výchovy k odpovědnosti mohu uvést třeba to, že si švédské děti nemusejí nosit na pískoviště kyblíčky, bábovičky a lopatičky, protože tyto hračky tam jsou již pro všechny k dispozici. Děti si hrají, s čím chtějí, a jsou vedeny k tomu, že vše musí vrátit a ponechat na místě pro druhé děti. Jeden tatínek mi řekl: „Copak má dítě doma písek, aby si nosilo domů kyblíček?“ A tak jsem zašel k nám do parku do Lužánek, abych zjistil, že tam naše maminky většinu času hlídají nejen děti, ale i hračky. Ty šikovné mají kyblíčky, bábovičky a lopatičky podepsané fixem. Když jdou švédské děti na výlet, mají s sebou jídlo nejen pro sebe, ale i takové, které budou nabízet ostatním. Učí se tak žít ve společnosti, kde je normální něco dávat a něco dostávat. Při tělocviku v základní škole cvičí druhá třída s pátou. Páťáci třeba učí mladší spolužáky, jak se kope do balonu. Druháci je poslouchají víc než dospělé, zatímco páťáci si připadají důležitější a zodpovědnější a dávají si velmi záležet na tom, aby mladší kluky všemu dobře naučili. Důležitý je i pozitivní přístup. Když si ve Švédsku přijde odpoledne maminka do školky pro dítě, má učitelka přímo v popisu práce, aby jí oznámila vše, co se dítěti dařilo. Musí si tedy všímat toho, že hezky postavilo stavbu z lega, že pomáhalo ostatním dětem…
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Jakým způsobem bychom tedy u nás měli začít reformovat zdravotnictví?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Musím přiznat, že jak koncem 80., tak v 90. letech jsem byl politicky poněkud naivní. Snil jsem o cestě od ideologického dogmatismu a politické předpojatosti k uplatňování věrohodných poznatků a zkušeností. Měl jsem za to, že nastane rozvoj podpory zdraví, prevence a primární péče. Že vykročíme na cestu ke zdraví. Byl by to přechod od resortní zdravotnické politiky, v níž u nás tradičně dominují nemocnice a jejich financování, ke zdravotní politice, jejímž základem by byl zájem o zdraví a odpovědnost za zdraví lidí. Místo toho jsem byl svědkem dezintegrace a fragmentace zdravotnického systému, živelné privatizace a výrazného růstu vlivu nejrůznějších finančních skupin na mocenské struktury. Bylo zřejmé, že prioritou se nestalo zdraví lidí, ale majetek a peníze, které nebyly pojímány jako nástroj a jako jeden ze zdrojů zdravotnického systému, ale jako cíl veškerého snažení. Jednostranně ekonomizující pohled na společnost a její hodnoty byl nesporným varováním. Tržní mechanismy, které se začaly úspěšně uplatňovat ve výrobě a obchodu, vstoupily, a to mnohdy velmi agresivně, jak do oblasti péče o zdraví, tak do formování životního stylu lidí. Mnozí lidé snadno podléhali nejrůznějším reklamním kampaním. Lékárny i mnohé obchody se naplnily „doplňky stravy“ a dalšími ošidnými přípravky, které „zaručovaly“ mládí, krásu, zdraví a úspěch.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Tehdy už se začalo volat po reformě, jež by měla všechno zlepšit.
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Při bližším pohledu na nejrůznější návrhy reforem se snadno dalo zjistit, že nejde o zlepšení systému péče o zdraví ani o zdokonalení soustavy zdravotnictví, ale o změny ve financování zdravotnictví, které by byly výhodné pro některé kapitálové skupiny. Jedním z významných cílů navrhovaných reforem bylo zajistit ekonomickou návratnost investic (zejména zahraničních) do zdravotnických zařízení. Bylo zřejmé, že to veřejnoprávní pojištění, do kterého ostatně stát za své pojištěnce přispívá překvapivě malou částkou, nezajistí. Proto se hledaly cesty, jak podstatně zvýšit spoluúčast a jak co nejrychleji privatizovat jednotlivé pojišťovny. Šlo v podstatě o návrhy reforem, se kterými přišla ortodoxní neoliberální doktrína v 80. letech a doporučila je pro chudší a některé středně rozvinuté státy. Jejich tvůrci tehdy ovšem naléhavě upozorňovali i na nutnost respektovat širší okolí zdravotnického systému (hodnoty, kultura, tradice, sociální kontext). V praxi však docházelo k simplifikaci a k mocenskému prosazování několika zásad – co nejvíce posílit privátní sektor, omezit regulace a orientovat se převážně na efektivitu (při oslabení dalších aspektů a hodnot). Dílčí zkušenosti některých zemí Latinské Ameriky, Afriky a Asie však poukazovaly na negativní důsledky takových reforem, jako je nespravedlnost, přetrvávající nízká efektivita a narůstající nespokojenost jak zdravotníků, tak občanů.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Negativní důsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Varovným signálem bylo v České republice zavedení regulačních poplatků a nešťastné to bylo zejména u dětí. Jakmile dítě dostane v sobotu vysokou teplotu, je maminka potrestaná 90 korunami za to, že se jde poradit k odborníkovi, místo aby za to byla pochválená. Stát, jehož představitelé nechápou, že zdravé a vzdělané děti jsou základní prioritou a představují jeho budoucnost, nemá dobrou prognózu.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Jaký je váš názor na změny financování související s navrhovaným zavedením dalších nadstandardů?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Mám obavy, že v řadě případů to povede k plýtvání. Jakmile zdravotnickou službu dostanou lidé, kteří ji příliš nepotřebují (ale zaplatí), a nedostanou ji ti, kteří ji potřebují (ale nemohou si ji dovolit), vždy se jedná o plýtvání. Do zdravotnictví přitom může vstoupit i více peněz, ale zdravotnické kapacity jsou spotřebovávány na věci nepotřebné a selhávají u případů potřebných. Proto bych uvítal, kdyby při poskytování zdravotnických služeb hrála větší roli medicínská indikace než finanční síla pacienta.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Jaké máme ve zdravotnictví akutní problémy?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Mám za to, že současné vedení ministerstva je natolik kompetentní, aby si je uvědomilo a následně i řešilo. Jde například o neuvěřitelně nešťastně koncipované postgraduální vzdělávání lékařů, problematické určování cen léků, nízké platby státu do zdravotního pojištění, nespokojenost nemocničních lékařů a tak dále. Pokud jde o můj osobní názor jako teoretika a vysokoškolského učitele, mám za to, že velkým problémem je skutečnost, že ministerstvo zdravotnictví nemá k dispozici ústav, který by pro něj připravoval informační a analytické podklady potřebné pro řízení. Někdy se namítá, že informační, analytická a vědecká práce je velmi nákladná a že je třeba šetřit. Běžná zkušenost však dostatečně dokládá, že nejnákladnější je rozhodování bez informací, analýz a soustavného uplatňování teoretických poznatků. Velmi si v tomto ohledu vážím práce dosavadního Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Jeho analytická práce by ale měla být posílena. Dá se však připustit, že příprava podkladů pro zdravotní politiku je v určitém ohledu riziková. Ústav sociálního lékařství a organizace zdravotnictví byl začátkem 90. let zásadně transformován a v roce 1992 zrušen. Ústav zdravotnické politiky a ekonomiky založený v roce 2000 byl zrušen v roce 2006. Zdá se, že hlavní vliv na formování zdravotnické politiky v České republice mají nejrůznější zájmové a finanční skupiny využívající zejména odborníků vychovaných a popřípadě i zaměstnaných ve Spojených státech. Je přitom pozoruhodné, že se v obdobné míře neuplatňují zkušenosti z Velké Británie a severských zemí. Univerzity ani další teoretická pracoviště do koncepční práce v oblasti péče o zdraví, pokud vím, zapojeny nejsou, ani pokud jde o oponentury předkládaných návrhů. Rovněž návaznost zdravotnických reforem v Maďarsku, na Slovensku a v Česku je pozoruhodná, a to včetně účasti Světové banky a Mezinárodního měnového fondu. Mým názorům jsou bližší stanoviska Světové zdravotnické organizace, jež jsou však pro neoliberální skupiny příliš levicová a orientovaná více na zdraví lidí než na obchod, který je v některých zemích spojen s poskytováním zdravotnických služeb.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Můžete navrhnout nějaké východisko ze stávající situace?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Jak už to bývá, všechny návrhy bývají podmíněny profesí toho, kdo na podobnou otázku odpovídá. Já jsem teoretik, a proto bych uvítal dobrou analýzu současného stavu. O obsahu, struktuře i funkci zdravotnictví v České republice máme mnoho dat, ale málo informací. Například databáze pojišťoven jsou obrovské. Je však otázka, jak jsou analyzovány a využívány. Chcemeli někam dojít, je dobré vědět, kde jsme. Dále je třeba zvážit, kam směřujeme a čemu dáme přednost. Kdo neví, kam jde, nebo bloudí, nemusí spěchat. Jen náhodou dojde tam, kam měl namířeno. Komerční subjekty jsou v koncepčních úvahách ve výhodě. Vědí, co chtějí – co nejvíce peněz, a to co nejrychleji. Jedním z těžkých úkolů veřejné správy je regulovat jejich aktivity tak, aby byly přínosem pro zdraví lidí. Slabou stránkou dosavadního hodnocení je posouzení dopadů navrhovaných změn na zdraví lidí (health impact assessment) a zvážení adekvátnosti používaných metod (health technology assessment). Je nedostatečně rozvíjen výzkum zdravotnických systémů (health system research) a výzkum zdravotnických služeb (health services research). K tomu v České republice snad ani nejsou potřebné kapacity.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Máte velmi věcný a střízlivý pohled. Nelákal by vás post ministra zdravotnictví nebo vyššího úředníka na MZ, kde byste mohl koncepci resortu ovlivnit přímo v praxi?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Napsal jsem docentu Hegerovi k jeho jmenování, že mu přeji hodně sil na to, aby věřil, že to, co dělá, má smysl. Mně by ovšem taková funkce neseděla. Když hodnotím zdravotní situaci, pak jsem jen nešťastným teoretikem, a když uvažuji o potřebném rozvoji zdraví lidí, mám někdy dojem, že jsem v daných poměrech něco jako snící romantik. Od politiků se chce, aby rozhodovali pokud možno rychle a ke spokojenosti všech nebo alespoň ke spokojenosti těch, kteří je do funkce dosadili. Chybí mi k tomu potřebná dávka cynického pragmatismu. Mám dojem, že po dvaceti letech nejrůznějších reforem zdravotnictví jsme téměř na samém začátku cesty ke zdraví.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Jaká vidíte rizika pro další vývoj péče o zdraví v České republice?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Jedno z největších rizik spočívá v obchodu s lidským neštěstím. Když někdo vážně stoná nebo je nemocné jeho dítě, je ochotný zaplatit. Z ekonomického hlediska by bylo pošetilé nevzít peníze, které někdo nabízí. Jsou země, kde je to tak v pořádku. V Evropě je ovšem, obecně vzato, jiný hodnotový systém – lidem v nesnázích se většinou pomáhá. Nikdo z nás neví, kdy bude sám potřebovat třeba i nákladnou pomoc. Aby přežil ten, kdo na to má, a zahynul ten, kdo nemůže zaplatit, to by snad většinou lidí bylo vnímáno jako nespravedlnost. Byl jsem pozván na jednání britských a amerických zdravotníků, které v roce 1999 organizoval v Praze docent Bojar. Přítomen byl i tehdejší hlavní britský lékař (chief medical officer) profesor Kenneth Calman, autor knihy „Možnosti
pro zdraví – jak zlepšit zdraví národa“, kterou jsem si od něj chtěl nechat podepsat. On ale využil příležitosti a půjčil publikaci s mým souhlasem americkému kolegovi, který ji přes noc přečetl a druhý den se ho zeptal, kdy už Britové do svého zdravotnictví konečně zavedou více trhu. Calman odpověděl: „Britští občané nikdy nebudou souhlasit s tím, aby se obchodovalo se slzami dětí a lidskou bolestí.“ Američané mají svůj systém, který by Britům nevyhovoval.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Každý národ má něco, co je pro něj normální.
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
A teď si člověk klade otázku, co je normální u nás. Nejde tedy o to, jaký zdravotnický systém je nejlepší. Jde o to, aby se v součinnosti občanů, odborníků a politiků zvolil ze všech možných způsobů ten, který by byl pro všechny skupiny obyvatel alespoň do určité míry přijatelný. Ne aby nejvíce vyhovoval jen vlivným finančním skupinám, ale aby sloužil a pomáhal především lidem. Jsou to závažné etické a obecně filozofické otázky, o nichž je zapotřebí diskutovat. Případná reforma by neměla být experimentem na lidech. Proto by její příprava, i když intenzivní, měla trvat dlouho. Zatím jsme byli svědky návrhů uspěchaných skoků, které by nepřispívaly ke skutečnému zlepšení a pokroku ve zdravotní péči. Místo pokroku se nabízel poskok, někdy sice vpřed, jindy ovšem na místě a občas i jinými směry. Velkým rizikem jsou narůstající sociální rozdíly a na ně navazující zdravotní rozdíly. Podcenění takového vývoje by mohlo mít vážné nejen zdravotní, ale i sociální důsledky. Hlavní riziko však vidím v nedostatečném respektování a obhajobě veřejných zájmů a v nedostatečné ochraně veřejných peněz. Zdá se, že lobbyisté, úplatkáři, političtí barbaři a ambiciózní taškáři jsou o krok napřed před účinnou regulací a kontrolou. Tomu se dá čelit jen odbornou přípravou, kompetentním rozhodováním a náležitou kvalifikační strukturou těch, kteří mají velkou pravomoc. Ale slušnosti, tak jak je běžná v mnoha zemích Evropy a jak jsem ji poznal ve Švédsku, Dánsku nebo Nizozemsku, se asi budeme učit ještě dlouho.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Co říkáte na hromadné výpovědi a hrozbám odchodu lékařů do ciziny?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Vidím to jako projev rozpaků a bezradnosti, oprávněného rozčarování i zoufalství lékařů. Zřejmě jim připadá, že je smutné žít ve společnosti, která nedokáže slušně ocenit nesmírně náročnou a nesporně vysoce kvalifikovanou práci.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * Nezdá se vám, že odborová kampaň, která se prezentuje sloganem „Náš exodus, váš exitus“, je co do formy a prostředků za hranicí etiky?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Vysvětluji si to tím, že mediální kampaň vede organizace, kterou si lékaři najali a která není zakotvena v základních medicínských etických hodnotách.
2.3.2011 12:28:03
OTÁZKA: * V čem má tedy naše zdravotnictví naději?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.
Velkou naději vidím v rozvoji zdravotní výchovy a zdravotní gramotnosti. Mám za to, že nestačí spoléhat na „osvětově-reklamní“ aktivity některých komerčních časopisů a navazujících organizací. Měli bychom si uvědomit, že stojí za to se ptát, jaké je zdraví, proč je takové a co se dá udělat pro to, aby bylo lepší. A hlavně bychom měli sebrat síly k tomu, abychom to i udělali. Z dlouhodobého hlediska vidím základní východisko ve zlepšení výchovy a odborné přípravy. A to je můj úkol jako vysokoškolského pedagoga. Naděje spočívá i v tom, že v mnoha demokratických zemích lidé pochopili, že společnost rozdělená na rozmařilou vrchnost a strádající poddané není zdravá. Bylo by krajně obtížné usilovat o zdraví v nemocné společnosti. Lidská důstojnost, svébytnost a solidarita, spravedlnost, odpovědnost a svoboda nepochybně patří do souhvězdí, podle něhož bychom měli navigovat svou cestu ke zdraví.
2.3.2011 12:28:03