Pro některé rebel a kverulant, pro jiné mladý odborník, který se nebál postavit špatně zařízenému systému v našem zdravotnictví. I kdyby ho akce Děkujeme, odcházíme stála místo v Plzni, rozhodně by se neztratil.
„Potom, co jsem dal výpověď, jsem dostal několik nabídek z českých nemocnic,“ říká v rozhovoru pro Sedmičku neonatolog Jiří Náhlovský, plzeňská tvář lékařské kampaně.
Krize skončila. Vás ale tahle rebelie může stát místo.
S tím jsem počítal od začátku. Ale doufám, že mi ředitelka Kunová dovolí výpověď stáhnout. Práce mě pořád baví. Mám podporu primáře Dorta. Důvody, které mě vedly k tomu se takto aktivizovat, byly mnohem silnější než to, jestli zde setrvám. Vím, že bych stejně dobře mohl pracovat i někde jinde. Což by mě ale mrzelo.
Setkal jste se s tím, že by vám někdo váš postoj vyčítal?
Dostal jsem několik kritických e-mailů. Lékaři i sestřičky mě respektují a chápali důvody, proč jsem to udělal. Rodiče mých pacientů mě nepoznali, nebo si mě nespojili s mým jménem.
Jaký dopad budou mít na vás výsledky akce Děkujeme, odcházíme?
Díky ní jsem získal naději, že problémy se dají řešit. Konečně vláda pochopila, že s lékaři se musí mluvit, že mají co říct. Na nás sedmdesáti lidech z fakultní nemocnice, kteří výpověď skutečně dali, vidím, že mají zpátky ztracené sebevědomí. Byli zvyklí hrbit se a podvolit se. Mně osobně se velmi dotýká slib změny systému vzdělávání lékařů. Mám před atestační zkouškou. Abych mohl vůbec zkoušku skládat, musím mít pět let praxe. Já jsem po promoci pracoval více než jeden rok v nemocnici ve Stodě. Potom vláda změnila podmínky pro její započtení. A protože Stodská nemocnice není akreditované pracoviště, tak se mi doba zde strávená vůbec nezapočetla do praxe. Vyhodil jsem ten rok oknem.
J ak se změnil váš plat?
Když jsem v roce 2007 nastoupil do Stoda, tak jsem bral 13 tisíc hrubého. To jsem ještě nesloužil. Ve fakultce jsem měl jako nástup 18 tisíc hrubého bez služeb. Když jsem začal sloužit, tak se to zlepšilo, měl jsem 22-24 tisíc čistého. To bylo ale za cenu 100-120 hodin přesčasů měsíčně. Nyní beru na hodinu přibližně 109 korun, což při všech přesčasech dělá 30-32 tisíc čistého. Nestěžuji si. Ale kdybych nesloužil, tak jsem na tom s penězi hodně špatně, protože můj tarifní plat je 20240 korun hrubého.
Nebyly výsledky protestu ale spíš kompromisní?
Byly, a hodně. Ale já jsem viděl, že jsme konečně schopní se dohodnout, což u lékařů dříve nebylo možné. Dokázali jsme, že to umíme. A jestli bude chtít vláda ze svých slibů vycouvat, tak jsme schopní se sjednotit znovu. Jestli ale někdo touto akcí vydělal, tak to byli pacienti. Pokud opravdu dojde k těm slibovaným změnám, tak v následujících letech je větší pravděpodobnost, že systém našeho zdravotnictví nezačne vážně selhávat. Ani já ale nejsem úplně spokojený. Peníze pro mě nebyly tak důležité jako změny ve zdravotnictví.
Váš otec pracuje ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. Připojil se také k akci?
Také dal výpověď. K tomu mě všemožně podporoval. Otec je emeritní přednosta na neurochirurgii v Hradci Králové a v nemocnici je jen na malý úvazek.
Byl jste připravený, že z Plzně opravdu odejdete? Jistil jste si někde zadní vrátka?
Nic jsem nedomlouval, ani bych na to neměl čas. Překvapilo mě, že mi přišlo několik nabídek z jiných českých nemocnic, já jsem na ně nereagoval. I když to pro mě bylo potěšující. Byl jsem připravený, že prvního března nepřijdu do práce, a potom jsem chtěl začít shánět místo ve Skandinávii. Určitou možností bylo úplně opustit medicínu. Mám státnice z angličtiny a velmi mě baví překládat odborné texty. Myslím, že to by mě v pohodě uživilo.