* Vaše letošní mise měla návaznost na předchozí, loňskou cestu do Keni. Co bylo jejím účelem?
Při loňské měsíční monitorovací cestě napříč Keňou jsme měli za úkol zmapovat zdravotní situaci v této zemi a najít vhodné místo pro realizaci humanitárního a rozvojového programu pro Adru ČR. Navštívili jsme řadu míst vhodných k tomuto programu, ale až v západní části země jsme našli zchátralé zdravotnické zařízení ve vesnici Itibo. Tato ambulance byla stále v provozu a v nepředstavitelných podmínkách poskytovala velmi omezeně základní zdravotnickou péči. Umístění zdravotnického objektu v dost nepřístupném terénu, obrovský výskyt tropických chorob, veliká spádová oblast a další faktory rozhodly, že jsme tento zdravotnický objekt doporučili k rekonstrukci a následným dalším aktivitám humanitárního projektu Adry.
* V čem spočívaly přípravy této tříměsíční cesty?
Především jsme se již několik měsíců před cestou snažili navázat kontakty s výrobci zdravotnického materiálu, léků a zdravotnické techniky. V řadě případů nám vyšly oslovené společnosti vstříc a například společnost Hartmann-Rico věnovala více než 80 krabic obvazového materiálu, sterilních mulových čtverců a dalšího materiálu, Herbacos-Bofarma a Phoenix poskytly se slevou léky, Pohotovostní lékárna v Hradci Králové s velkou slevou odprodala rovněž léky a firma Carl-Zeiss věnovala nový mikroskop. Chirmax věnoval šicí materiál. Přispívali nám i dárci z celé republiky ve vyhlášených sbírkách hraček, školních potřeb, ale také finančními dary. Zapojily se školy, nemocnice a podniky. Našli se také velcí sponzoři, jako Třinecké železázny a Bohemia Steel, kteří věnovali 500 tisíc korun. Rovněž se zpracovával písemný projekt celé rekonstrukce.
* V polovině června jste odlétali a jaké byly první dojmy po příletu?
Po příletu do Nairobi jsme navštívli Velvyslanectví ČR a při schůzce s konzulem Wenigerem jsme ho seznámili s naším záměrem mise. Přislíbil nám pomoc v jednání s úřady a při možných problémech. Následný den jsme zakoupili terénní vůz, který jsme v průběhu pobytu využívali a po našem odjezdu bude nadále sloužit tomuto zdravotnickému zařízení. Po několika dnech jsme přijeli do Itiba, kde nás všichni obyvatelé upřímně uvítali. Již druhý den po příjezdu započaly rekonstrukční práce na objektech.
* Jak probíhal váš běžný pracovní den v rovníkové Africe?
Každý den byl podobný, ale přesto jiný. Vstávali jsme okolo 7. hodiny, po krátké hygieně v dešťové vodě (studniční ještě nebyla k dispozici) jsme se nasnídali a už před naším domkem postávalo několik lidí, čekajících na ošetření. Pak se místním řemeslníkům rozdělovala práce na budovách a zajišťoval se stavební materiál z městečka Kisii, vzdáleného asi 50 km od nás. Mezitím se opět ošetřovalo a prováděly se různé práce na objektech a pozemku zdravotnického zařízení. Běžná denní činnost končila okolo 18. hodiny, kdy se pomalu začínalo stmívat. Pak jsme dělali denní účetnictví a byli k dispozici pro akutní stavy.
* Setkávali jste se s tropickými nemocemi a úrazy, které byly běžné v této oblasti?
Denně jsme byli ve styku s nemocnými, kteří byli sužováni tropickými chorobami. Tato oblast patří k nejlidnatějším, ale také je zde největší výskyt malárie, parazitálních chorob, hlavně plísně a svrab, kožních onemocnění - infekce kůže, dětských infekcí - bronchitidy a zápaly plic, ale také HIV/AIDS a pohlavních chorob, nejčastěji kapavka a syfilis. Skutečně velkým problémem místních lidí jsou také staré, neošetřené rány po těle, které hnisají, občas mají v sobě i larvy much anebo nečistotu. Ošetřovali jsme také řadu čerstvých úrazů a poranění. Problémem tohoto zařízení je, že nemá dostupného lékaře, takže všechny stavy musí zvládnout místní sestra, laborant a zdravotnický asistent. Naše ošetřovatelská činnost byla pro ně velkým přínosem. V ambulanci se navíc také téměř každý druhý den rodilo.
* Porody - to je jeden z bodů programu, který jste chtěli změnit…
Porody ve většině nejchudší Afriky probíhají tak, že si rodička dojde několik kilometrů do zdravotnického zařízení, tam porodí a již po jedné až dvou hodinách odchází s narozeným dítětem, zabaleným do špinavých hadrů, opět domů. Naším cílem bylo, aby matka a dítě byly alespoň 24 hodin sledovány v zařízení a odcházely domů až druhý den. To se podařilo, protože jsme ve zrekonstruované budově zřídili tři akutní lůžka, z toho je jedno poporodní.
* Jak je pro toto zařízení zajištěna nezávadná voda… nebo je stále závislé na vodě dešťové?
Dalším bodem tohoto humanitárního programu je, že celý objekt bude mít zajištěnou nezávadnou vodu. Ve spolupráci s místními lidmi se podařilo ručně vyhloubit studnu do hloubky třiceti metrů, která nyní poskytuje dostatek vody celému zařízení. Zakoupili jsme výkonné čerpadlo a plastovou nádrž na čtyři tisíce litrů, ze které je samospádem voda dopravována do všech místností ambulance.
* Rekonstruovali jste budovu ambulance, jaké má nyní části?
Skládá se z čekárny, laboratoře, ambulance, operačního sálku, ambulance VCT (pro pacienty s AIDS a pro osvětu), skladu léků, vnitřní čekárny s ambulantním lůžkem, WC a sprchou, lůžkovou částí a porodním sálem.
* Jaké jsou plány do budoucna pro rozvoj tohoto zařízení?
Již nyní byl vypracován samostatný projekt na rekonstrukci rozestavěné budovy porodnice, která bude mít šet až osm lůžek s kompletním zázemím. Náklady na rekonstrukci dosáhnou zhruba pěti set tisíc korun. Dále se počítá s výjezdy studentů medicíny, českých lékařů a specialistů, kteří by zde formou odborných stáží pracovali, buďto krátkodobě, nebo i déle. Rovněž je v plánu také zapojení zdravotnických škol do projektu a vytvoření osvětových programů týkajících se osvěty, prevence a léčby HIV/AIDS, malárie a samozřejmě i dalších chorob, péče o narozené dítě a další. Při získávání dalších větších finančních prostředků uvažujeme o výstavbě zcela nového objektu - lůžkové části určené dětem, které onemocněly malárií a dalšími závažnými chorobami a také lůžkové části, která by byla určená dospělým.
* Shrnete stručně svůj pobyt a přínos pro místní obyvatele?
V průběhu všech rekonstrukčních prací nedošlo k omezení základní zdravotnické péče a pracovalo se i ve složitých podmínkách, například venku. Místní obyvatelé ale vnímali naši pomoc jako velký přínos, neboť bez podpory humanitární organizace Adra a jejích dárců by toto zdravotnické zařízení dále jen chátralo. Dovolte mi citovat slova konzula Drozdka, který se také účastnil slavnostního otevření zrekonstruované ambulance: „Na keňském venkově se podařilo vytvořit zdravotnické zařízení odpovídající téměř evropské úrovni.“ To jsou slova, která potěší, ale i zavazují. Dalším rozvojem tohoto zařízení můžeme vytvořit opravdu kvalitní zdravotnické zařízení, které bude sloužit nejenom místním obyvatelům, ale také našim studentům jako výukové středisko pro tropické choroby.
Více informací na: www.kena.websnadno.cz
O autorovi: Připravila: Hana Černá-Šípková