I když jsme se letošní ratifikací připojili k Bioetické konvenci Rady Evropy, která ve svém dodatku zakazuje klonování člověka, manko zůstává. Evropská komise totiž konstatovala, že vzhledem k pluralitě kultur a diverzitě národních zákonů nebude zakazovat finanční podporu výzkumu lidského embrya, pokud je prováděn v zemi, která to dovoluje.
V Česku nemáme zákon, který by takový výzkum povoloval nebo zakazoval. Také etické problémy kolem asistované reprodukce nejsou řešeny a stále se hromadí. Není řešen výběr embryí podle pohlaví, ani zda lze provádět výzkum na embryích a za jakých podmínek, nejasné jsou otázky kolem jejich zmrazování a dalšího osudu, neřeší se použití embryonálních či fetálních tkání, terapeutické klonování ani genetická diagnostika před přenosem embrya…
Věda ale nečeká a mezitím předkládá nové výzvy; hranice toho, co dokážeme, se posunují. Proto po naklonování ovečky Dolly i u nás vznikla Bioetická komise, která je odborným poradním orgánem Rady vlády pro výzkum a vývoj, našeho nejvyššího koordinátora v oblasti vědy. Komise mimo jiné doporučila otevřít veřejnou diskusi a zahrnout problematiku výzkumu embryonálních kmenových buněk do připravovaného zákona o zdravotní péči, nebo ještě lépe, připravit samostatný zákon o embryu a fertilizaci in vitro. Také doporučuje vznik kontrolního orgánu, kterému by výzkum kmenových buněk podléhal. K právnímu řešení však neexistuje vůle ani chuť.
Naštěstí je naše veřejnost tolerantní a činnost vědců pozoruje jen z dálky, aby se pak jejich výsledky potěšila jako kuriozitami v panoptiku. Diskuse se odehrávají spíš ve vědeckých kruzích - politikové zůstávají nedotčeni. Jako by se domnívali, že naše věda není na takové úrovni, aby bylo o čem debatovat. Není však většího omylu.
Šárka Speváková, Hospodářské noviny, 26.6.2001