Kognitivní funkce nám pomáhají poznávat svět kolem sebe, orientovat se v něm, vnímat sám sebe. Náš mozek má více než 10 miliard neuronů, které po svých výběžcích přenášejí informace formou elektrických impulzů s rychlostí více než 500 km za hodinu. Kdybychom šedou mozkovou kůru narovnali, měla by plochu kuchyňského stolu. Kdyby se nervová vlákna spojila, omotala by podle výzkumů 40krát naši zeměkouli. Podpůrnou nervovou tkáň tvoří gliové buňky, kterých je 50krát více. Podporují činnost nervových buněk, biochemické děje a vedení elektrických signálů pro celou oblast řízení nervového systému. Přenos informací má vliv na zdokonalování funkčnosti mozkové aktivity, nervové buňky spolu komunikují pomocí přenašečů. Intenzivní tělesný i duševní trénink má schopnost vytvořit hustou nervovou síť a zajistit dokonalost fungování celého nervového systému. Uvádí se, že v devadesáti letech je úbytek neuronů 10–20 %. Nicméně nové výzkumy hovoří o faktu, že počet nervových buněk se také může obnovovat pravidelným cvičením a využíváním dosažených informací a dovedností. Celá nervová soustava stárne nedostatkem kyslíku a zvyšujícím se počtem volných radikálů. Úbytek neuronů není ve všech mozkových částech stejný, nejvíce jsou zasaženy čelní laloky – zraková a sluchová centra a hippocampus (ukládání informací a schopnost učit se novému). Vedení nervových vláken je pomalejší a smyslové orgány pomalu degenerují. Ve vyšším věku se zhoršování paměti vyrovnává schopností informace uspořádat. Nicméně každá životní zátěž působí na poruchu paměti. Lidský mozek pojme až 100 000 informací. Příjem informací záleží na naší pozornosti a soustředění, proto musíme naši pozornost rozvíjet a sami chtít pracovat se zaujetím a soustředit se na výběr přijímaných informací. Naše zájmy a aktivity, které jsou zdrojem potěšení, vytvářejí nové nervové dráhy a posilují mozkovou činnost. Náš mozek je uzpůsoben k učení se novému, ve vyšším věku se pouze mění způsob zpracování. Co jsou vlastně kognitivní funkce?
Kognitivní funkce tvoří: vnímání prostřednictvím smyslů, paměť, pozornost, představy, fantazie, myšlení, úsudek, řeč.
Paměť lze vědomě ovlivňovat celý život. Je to schopnost udržet přijaté informace. Doba jejich udržení je závislá na počtu opakování určité informace. Podporou paměti je také kladný emocionální náboj.
Krátkodobá paměť, nazývaná také pracovní, pojme okamžitě maximálně 5–9 slov. Informace získáváme prostřednictvím senzorických receptorů – zrakem, sluchem, hmatem, čichem, chutí, vnímáním polohy našeho těla a předmětů v prostoru kolem nás (motorická paměť – cesta do obchodu). Paměť je závislá na našem zájmu, výběru, kontrastu, pohybu sledovaných předmětů a osob a naší pozornosti. Vysvětlením je elektrické podráždění nervové dráhy, které jde například z oka do mozku, do 20 sekund pozvolna dráždění zaniká a tím ztrácíme i získanou informaci. Chceme-li si pamatovat delší dobu, musíme si slova či čísla opakovat. Mají-li informace pro nás význam, přesunují se do dlouhodobé paměti, zde jsou uloženy naše vzpomínky, zkušenosti a dovednosti, získané během celého našeho života.
Dlouhodobá paměť: * Sémantická – všeobecné znalosti o světě, schopnost pamatovat si význam slov a zařazení do skupin, např. kopretina, růže… květina. Význam slova svoboda, naděje… Tu můžeme prohlubovat především učením, pozorováním, jde také o naši jazykovou zásobu (běžně máme schopnost udržet 20 000– 50 000 slov, někteří až dvojnásobek).
Procedurální – naše životní návyky, postupy (řízení auta, vaření…). Některé naše schopnosti jsou již trvalým opakováním zautomatizovány a uvolňují tak místo v krátkodobé paměti.
Epizodická – osobní zkušenosti (okamžiky života, smutné i veselé vzpomínky z dětství, životní příběhy…). S přibývajícím věkem si lépe vybavujeme dřívější události, napomáhají nám utřídit si naše životní etapy.
Máme-li v paměti uloženo dostatek informací, můžeme v nich aktivně vyhledávat. Aktivní vyhledávání umožňuje propojování informací, probouzí naši tvořivost, schopnost nápadů. Trénováním paměti zpomalujeme ubývání neuronů, vytváříme nová nervová spojení, a tak můžeme podporovat činnost mozku až do vysokého věku. Ovšem máme-li příliš mnoho informací najednou, mozek nedokáže vše zpracovat. Nedostává-li se nám informací, uložené není využíváno a naše schopnosti zanikají.
Pravidelné činnosti vytvářejí v organismu mechanismy, které napomáhají našemu tělu i mysli, aby byly naladěny a připraveny na výkon. Například před cvičením, když si oblékáme sportovní oděv, se již prokrvují orgány těla, energetické zásoby se vlévají do krve a tělo je připraveno zvládnout zátěž. Pravidelnost v prostoru i čase a řád přináší správné návyky a naše tělo bude neustále toužit po dalších dávkách. Únava, nuda, ztráta motivace vede k oslabení paměti a pozornosti. Pokud mozek s informacemi nepracuje delší čas, dojde k postupnému odstranění návyků a znalostí. Každý z nás má svůj biologický čas připravenosti k aktivitě, je důležité ho znát a aktivity provádět v tomto čase. Většinou je to čas mezi 10.–12. a 16.–18. hodinou, kdy jsou pak činnosti efektivní. Zapomínání je vlastně ochrana mozku před zahlcením informacemi. Chceme-li informace využít a uchovat si je, musíme je opakovat. Pokud se učíme něco nového, zapomene člověk 40 % nových informací během první hodiny a dalších 10–12 % „odpluje“ během dalších 12 hodin. Nedojdeli k opakování, udržíme pouze 3–5 % informací. Klíčem k zakódování nové informace je citová angažovanost k zajímavé informaci a pozornost.
Aktivní posilování paměti
Informace je pro mozek výživou. Nutíme-li mozek pracovat, zpomalíme patologické biochemické procesy v mozku a posílíme spojení mezi neurony. Tvoříme informační bílkoviny, které stimulují mozkový metabolismus. Výživa mozku informacemi, správnými potravinami, pohybem, vztahy, cvičením těla jsou přínosem pro jeho činnost. Metody pravidelného aktivního cvičení a relaxace navodí v těle mechanismy, které zabrání rozvoji reakce na zátěž a způsobí vyplavení endorfinů, hormonů radosti, z vlastního dosažení úspěchu.
Doporučujeme každý den alespoň jedno cvičení. Pokud se vám nedaří, vezměte si slovníky a pátrejte! I tím si paměť trénujete.
Příklady cvičení: * Hledání synonym: krásný – vzpomeňte si na co největší počet slov podobného významu.
Hledání antonym: lstivý, matný, pestrý, náhodný, úslužný – hledejte slova opačného významu s jiným slovním základem, sami vymýšlejte zajímavé dvojice a pobavte tak nejen sebe, ale i své okolí.
Vzpomínejte na literární díla, v jejichž názvu je ženské jméno, mužské jméno, název živočicha atd.
Vyberte si obrázek, kde je několik předmětů, a pak si je opětovně vybavte.
Vyjmenujte co největší počet živočichů, jejichž název začíná od písmene N.
Vyjmenujte co největší počet rostlin, jejichž název začíná písmenem B (postupně využijte celé abecedy).
Během jedné minuty spočítejte, kolik zvířat (květin, ovoce) si vybavíte (15–20 je norma). * Lokomotiva: Kolik slov se vám podaří vytvořit přeházením slabik či písmen nebo rozdělením slova? * Svíponíce, kotilomova… to není šotek z tiskárny! Složíte slova do původní podoby?
Lidová rčení a přísloví: Kolik si jich vybavíte? Nedávno jsme tento úkol dali dvěma mužům, kteří si přes víkend vzpomněli na 72. Vzpomeňte na jedno známé rčení, které když plně prakticky provedete, cvičíte 33 svalů kolem úst a určitě i mozek dostává užitečnou výživu pro pocit štěstí.
Takže doplňte samohlásky: S SMVM JD VŠCHN LP (první S je samostatné) Doplňte: Když …….. lapají, …….. mu zpívají.
Komu není …….. dáno, v …….. nekoupí * Máte písmena Á, A, L, P, K, S, jejichž složením můžeme získat celkem 10 podstatných jmen. Máte na to pět minut.
A co známé lidové písně? Doplňte: Žádnej neví, co jsou ……..
……. hodiny smutně bijú.
Doplňte celé názvy českých filmů: Romance pro …….. (9 písmen) …….. (3 písmena) bramborové natě …….. (slovo je číslovka) komnata * Vzpomenete na slavné dvojice z historie? Třeba Romeo a Julie. Jaké si vybavíte další?
Fantazie, představivost: Namalujte si kruh nebo trojúhelník… Popusťte uzdu své fantazii. Zadívejte se na namalovaný kruh. Co vše by mohl představovat? Domýšlejte, domalujte si ve své mysli. Kolik pojmů, předmětů vás napadlo? A co trojúhelník? Co se vám s tímto obrazem spojilo? Jak a čím byste ho mohli doplnit?
Jaký jiný název byste vymysleli pro knihu Broučci? A kdo je autorem?
Jak by vypadala vaše ulice, kdyby tam nejezdila žádná auta?
Vymyslete příběh, kde bude každé slovo začínat na p nebo třeba m. Vymýšlením se úžasně pobavíte. Pokud budete pracovat ve skupině, společně se zasmějete.
Téma k rozhovoru: Co si s sebou vzít na pustý ostrov (nebo na hory, do pralesa, na Měsíc…). Věcí nesmí být víc než pět.
Pozornost: Zavřete oči – vyjmenujte věci po své pravici, po své levici.
Před usnutím si vybavte všechny předměty, které máte v ložnici.
Podívejte se na předměty kolem sebe, pozorujte jejich tvar, barvu, velikost, význam. Pomalu, krok za krokem, vám nehybnost věcí pomůže zklidnit vaši mysl a uvést do pohybu soustředěnost a vaši pozornost. Buďte pečliví!
Vezměte si papír a tužku – napište, co všechno je před vaším domem.
Napište, co všechno uvidíte po cestě do obchodu s potravinami (textilem, na nádraží, na poštu…).
Otázky k zamyšlení: Který pohled vás nejvíce potěší? Chyběl vám ve škole nějaký vyučovací předmět? Který film vás v poslední době nejvíce zaujal? Který strom máte nejraději? Kdy jste naposledy dostal/a nějaký dárek? Je pro vás dárek také úsměv na tváři druhých lidí? Kdy jste se naposledy zasmál/a? Kdybyste se znovu narodil/a, kým byste chtěl/a být? Koho byste rád navštívil/a? Nezapomněl/a jste někoho blízkého potěšit? A čím by to bylo?
Naše dovednosti a návyky: Vzpomeňte si na nějaký pracovní postup, který jste dříve vykonával/a. Vzpomeňte si na jednotlivá řemesla – název a předmět, který se při tom využívá (např. zahradník – motyčka, hrábě…, holič – nůžky, šampon…). Popište cestu autobusem do známého místa. V duchu si představte váš postup při čištění zubů.
Luštíte rádi křížovky? A co sudoku? Chcete se naučit nové hře? Jaká by to byla?
Nedokončený příběh: Tento příběh má sloužit k rozvoji myšlení, fantazie. Prosím, zkuste rozvíjet započatý děj a dovést jej až ke konci. Na předměstí jednoho evropského velkoměsta se rozbíhaly křivolaké uličky. Domy zde byly hezky upraveny, stejně jako nevelké zahrádky. Na jedné ze zahrad seděla starší dáma ve slaměném klobouku. Se zálibou si prohlížela upravený záhon s květinami. V tváři se jí zračila spokojenost a milý úsměv. Hluk velkoměsta sem doléhal v nepatrných střípcích. Klid rušilo jen občasné štěkání psů, kroky a hlasy chodců. Zaskřípění branky upoutalo pozornost staré dámy. Svůj pohled upnula k příchozímu. Tvář měnila výraz a oči nabývaly ostražitosti. Muž středního věku… (Z knihy Motivační prvky při práci se seniory)
Vzdělávání seniorů
„Šance na úspěch v jakémkoli podniku se dá změřit vírou v sebe.“ (Robert Collier) V padesátých letech vznikla vědní disciplína gerontopedagogika (gerontagogika), která je součástí andragogiky, vědy o vzdělávání a výchově v dospělosti. Gerontopedagogika v užším slova smyslu se zabývá výchovou a vzděláváním seniorů ve stáří a ke stáří. Nová vědní disciplína se snaží hledat cesty, jakým způsobem připravit člověka na poslední etapu života, jak navrátit důstojnost stáří a vymezit úlohu člověka ve stáří.
Gerontopedagogika v širším slova smyslu je prezentována jako teoreticko-empirická disciplína zaměřená na pomoc, péči a podporu seniorů. Jejím důležitým posláním je pomoci najít úctu k vlastnímu bytí a zodpovědnost za svůj život a vymezit novou roli stáří v postmoderní době.
Livečka (Mühlpachr, 2004) dělí vzdělávání v seniorském věku na čtyři oblasti: * Preventivní – v průběhu dospělosti provádět opatření, která dokážou pozitivně ovlivnit průběh stáří bez chronických onemocnění a duševních obtíží.
Rehabilitační – celoživotně a trvale věnovat pozornost udržení a posilování fyzických a duševních schopností.
Posilovací – najít volnočasové aktivity, probudit zájem o nové věci, naučit se znát své potřeby a umět je naplnit. Nebát se požádat druhé o pomoc a přijmout svá omezení. * Anticipační – umět se připravit na budoucí změny, najít nový životní styl.
Seniorská etapa celoživotního vzdělávání se postupem času rozvinula i u nás a v současnosti má tyto stupně: 1. Všeobecné seniorské vzdělávání má neprofesní charakter a je zaměřené především na výuku z oblasti informatiky, výuku jazyků, cvičení paměti aj. Převládá zde touha po rozšíření obzoru a sociálním kontaktu se stejně motivovanými vrstevníky.
2. Inovace odborných znalostí a dovedností, která je zaměřena na rozvoj nebo udržení kvalifikace. Cílem je dosáhnout reaktivizace seniorů, udržet co nejdéle jejich soběstačnost a umožnit jim aktivní zapojení do života společnosti. Bude to jistě přínosem pro budoucí generace. Žijeme v době, kdy se prodlužuje střední délka života a kdy bude třeba zaměřit se na zvládání i jiné profese či naučení se ovládat nový stroj apod. Již dnes někteří šedesátiletí a starší odmítají učit se zacházet s mobilem či zvládat počítačový systém, který na pracovišti začal fungovat.
Vzdělávání v ČR se začalo rozvíjet formou přednášek v klubech důchodců a kulturních zařízeních. Vznikaly ucelené přednáškové bloky nazvané akademie třetího věku. V roce 1986 byl cyklus přednášek poprvé organizován na Univerzitě Palackého v Olomouci. První monotematický obor univerzit třetího věku (dále jen U3V) v Praze „Biologie člověka“ byl otevřen v říjnu 1986 profesorem Pacovským na tehdejší fakultě všeobecného lékařství. V současné době nabízí programy U3V téměř všechny pražské i regionální vysoké školy. Odhaduje se, že všechny U3V v ČR mají v současné době 4000 seniorských studentů.
Programy jsou velice diferencované a rozmanité, jde o cykly populárně-naučných přednášek a cykly zdravotní osvěty. Ucelené vzdělávací programy podporují učení v pozdějším věku s využitím nových komunikačních technologií.
Další aktivitou pro seniory jsou univerzity volného času. Univerzity volného času ve srovnání s U3V nejsou věkově segregované, ale naopak jsou mezigenerační a mají silnou sociální orientaci. Matky na mateřské dovolené, invalidní a starobní důchodci a nezaměstnaní lidé produktivního věku neplatí kurzovné, ale jen symbolické zápisné.
Univerzity volného času nejsou vázány na existenci vysoké školy, proto jsou flexibilnější a většinou i samofinancovatelné. Mezigenerační univerzity volného času organizují např. soukromé agentury (Hradec Králové), knihovny (Havlíčkův Brod, Hodonín), domovy důchodců (Onšov, Třebíč, Roždalovice). První univerzitu volného času v České republice založila Ing. Dana Steinová v roce 1993 jako svůj osobní příspěvek k Evropskému roku seniorů a ke zlepšení porozumění mezi generacemi. Univerzity volného času, již nezávisle na zakladatelce Ing. D. Steinové, dále organizují tréninky paměti v domovech důchodců i vzdělávací semináře pro pečující. Další univerzity volného času vznikají při občanských sdruženích či při knihovnách ve městech i na vesnicích. Celoživotní vzdělávání se stává nutností a je třeba ho otevřít široké veřejnosti, kterou pro ně ovšem musíme získat. Vzdělávání přispívá k posilování sebedůvěry, orientaci ve světě moderních technologií a nových poznatků. Přispívá k prevenci poruch kognitivních funkcí a tím také zlepšuje kvalitu života ve stáří a umožňuje plnohodnotný, nezávislý život osob vyššího věku.
Připomeňme také Mezinárodní den seniorů (1. října), který byl poprvé vyhlášen v roce 1990.
Schopnost učení ve stáří
Pro starší lidi má nesmírný význam jejich životní příběh, z nějž čerpají v přítomnosti a o který významně opírají svou budoucnost. U starších osob bývají upevněny stereotypy,
které často nechtějí měnit. Mnozí se vzpírají získávání nových vědomostí, vzpomínají na „staré zlaté časy“ a brání se zapojení do současného moderního života. Stává se, že své prožitky berou jako dogma a vydávají je za praktickou životní zkušenost. To starého člověka někdy vede k zaujatosti a nedůvěře k okolí i k odlišnému náhledu na přijímání nových informací. Moderní přístup ale usiluje o to, aby senior plánoval nejrůznější aktivity až do vysokého stáří; my ostatní u něj musíme najít správné motivační páky, aby chtěl o svůj rozvoj usilovat.
Proces učení ve stáří je odlišný než v jiném věku. Učivo se již obtížně osvojuje, nemá-li logickou strukturu a praktický dopad. Krátkodobá paměť přestává fungovat a dlouhodobá paměť ukládá výběrově. Dochází ke zhoršení mechanické paměti, proto je nutné zaměřit se na paměť logicko-smyslovou. Ve stáří také převládá dřívější model osvojování poznatků memorováním.
Procvičování a upevňování nového potřebuje ve stáří více času. Snížený výkon není způsoben neschopností starého člověka učit se, ale nejistotou, že činnost nezvládne. Získané celoživotní pracovní dovednosti v některých oborech nelze ve stáří využít a senior cítí vážné ohrožení pocitu profesionální zdatnosti. Je důležité využít jejich struktury pohybových vzorců z dřívější profese, pohyb rozfázovat, krok za krokem dávat stručné pokyny a dosáhnout tak zdokonalení dovedností v nových pracovních činnostech (ovládání mobilního telefonu, počítače atd.).
Důležitá je pochvala a také zdravá soutěživost, nevhodné je naopak znevažování těch, kteří nestačí. Při výuce je třeba začlenit více přestávek, učení nepřesouvat do večerních hodin (nejvhodnější je čas mezi 9.30–11.30 a 15.30– 17 hod.).
Některé zásady při vzdělávání seniorů: * Starší člověk k pochopení nového potřebuje svůj vlastní způsob a vlastní tempo.
Potřebuje mít k dispozici přehledné, názorné písemné informace.
Objevme jeho schopnosti a opírejme se o jeho možnosti a dovednosti.
Vyjadřujme se pomalu, srozumitelně a ptejme se, zda jsme to řekli tak, aby nám rozuměl. * Při nácviku používání nových pomůcek jednotlivé kroky opakujme a dbejme na to, aby je senior sám zkoušel. Jedině tak odnaučíme chyby v prvopočátku. Každý krok má svůj význam, řádně je objasněme, aby logicky jednotlivé úkoly na sebe navazovaly.
Příliš mnoho informací najednou nezvládne senior přijmout, rozdělme je na několik částí.
Senior potřebuje za svou snahu a píli ocenění. Pocit úspěchu přináší motivaci ke zvládání dalších úkolů.
Nedávejme seniorovi příliš mnoho úkolů najednou. * Po starém člověku nelze chtít, aby se učil nazpaměť. Naučené je nutné opakováním uložit do dlouhodobé paměti.
Starý člověk potřebuje znát limity svých možností, vědět, proč něco dělá a k čemu to vede.
Zvolíme-li správný přístup, senior sám v sobě objeví nové schopnosti a přesvědčení, že nikdy není pozdě chtít něco dokázat.
Souhrn Stáří je další etapa lidského vývoje. Stáří začíná být stejně dlouhá doba jako mládí a dospělost. Ve stáří budeme žít 20–30 let a je důležité přijmout zodpovědnost za přípravu na stárnutí a stáří. Naší jedinou snahou, jak získat možnost být ve stáří soběstačný a užívat si dny klidu, je umět na sobě pracovat. Práce na sobě je ta nejtěžší. Umět každodenně vstávat s myšlenkou, že se mi vše podaří, když budu chtít. K tomu potřebujeme především pohybové aktivity zaměřené na eventuální choroby, které nás již provázejí. A také moc nad svým řídicím systémem – mozkem a podporovat cvičení kognitivních funkcí. Klíčová slova: stáří, gerontopedagogika, kognitivní funkce, Mezinárodní den seniorů
O autorovi| PhDr. Dana Klevetová, chirurgické oddělení, Litomyšlská nemocnice, a. s. (Klevetova@seznam.cz)