Úvahy o vzniku komory nelékařských pracovníků ve zdravotnictví mohou stěží něčemu uškodit, nicméně v současné fázi je v debatě stále mnohem víc nezodpovězených otázek než pádných podpůrných argumentů.
Největším problémem je, že chybí jasná odpověď už na tu nejzákladnější otázku – proč?
Exministryně zdravotnictví a šéfka České asociace sester Dana Jurásková, jejíž organizace se postavila do čela tažení za vznik nové komory, hovoří o tom, že v současné době nelze komunikovat se třiceti různými organizacemi sdružujícími nelékaře od porodních asistentek přes sestry a fyzioterapeuty po laboranty.
Podle ní by nelékařské profese měly mít jednotnou platformu, která by mohla fungovat například jako připomínkové místo v legislativním procesu. Jenže právě v roztříštěnosti a různorodosti nelékařských zdravotnických profesí se zdá být hlavní slabé místo plánované komory.
Nejmenší společný jmenovatel
Jestliže podle Juráskové není možné komunikovat s jednotlivými zástupci profesí, proč má bývalá ministryně pocit, že vznik komory tuto komunikační bariéru odstraní? Má-li komora sdružovat pracovníky v tak odlišných profesích, bude muset své fungování postavit na jakémsi nejmenším společném jmenovateli. A v případě nelékařů reálně hrozí, že tento jmenovatel bude skutečně velmi nízký.
Debata může snadno skončit u toho, že jediným problémem, na němž se všichni nelékařští pracovníci shodnou jako na společném, bude nedostatečné finanční ohodnocení jejich práce především v zaměstnaneckých poměrech v nemocnicích. Pokud by se nová komora jala bojovat primárně proti tomuto problému, bude už od kolébky dublovat činnosti existujících odborových organizací. To se jako důvod vzniku nové zdravotnické profesní komory nezdá dostatečné.
Ostatně, pokud by si nelékaři chtěli vzít za vzor třeba relativně úspěšný boj za lepší finanční ohodnocení lékařů, pak by měli vidět, že i v tomto boji hrála prim odborová organizace. Profesní komora jí poskytovala možná až příliš bezvýhradnou a jistě užitečnou podporu, ale hlavní břímě nákladů, protestních akcí a složitých jednání leželo na bedrech Lékařského odborového klubu.
Připočteme-li k tomu fakt, že sama Jurásková, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice a členka ODS, by jen stěží chtěla stát u zrodu jakýchsi alternativních odborů, můžeme boj o finance jako primární cíl nové komory v zásadě vyloučit.
Debata o kompetencích
Jako druhý společný problém nelékařských profesí se může jevit dlouhodobě probíhající a pro budoucnost zdravotnictví hodně důležitá debata o kompetencích zdravotnických pracovníků. I v rámci snahy o uvolnění kapacity lékařů se zcela legitimně mluví o potřebě rozšíření kompetencí kvalifikovaných nelékařů. Jenže ani u tohoto problému se vznik nové komory nejeví jako optimální řešení.
Těžko totiž hledat nějaký společný a plošný způsob rozšiřování pracovní náplně nelékařů. Širší kompetence zdravotní sestry znamenají něco úplně jiného než širší kompetence ošetřovatele či ošetřovatelky, případně porodní asistentky. I kompetenční boj by tedy měly vést spíše jednotlivá profesní sdružení ve svých oborech. Z jejich spolupráce v nové profesní komoře žádná velká přidaná hodnota nekouká.
Debata o komoře nelékařů je zatím v plenkách a třeba v jejím průběhu vyplují na povrch nějaké závažné důvody pro její zřízení. Nicméně v současné fázi se zdá, že české zdravotnictví by akutně potřebovalo jiné věci než novou profesní komoru.