Ve výkladových slovnících bývá také uvedeno, že jde o způsoby nebo prostředky, které pomáhají ke spojení (porozumění). Spojení implikuje i možnost spojenectví.
Mám za to, že lékař a sestra by měli být spojenci na společné cestě za společnými cíli. Různorodost pracovních činností vystavuje zdravotníka neustále konfrontaci vlastního jednání s jednáním druhých lidí, členů pracovního kolektivu nebo pacientů.
Osobnost zdravotníka
Zdravotnické povolání patří z hlediska odborné přípravy i profesionálního výkonu mezi povolání velmi náročná. Objektem práce a zájmu zdravotníka je nemocný člověk. Velký význam ve zdravotnické práci je kladen na dodržování žádoucích forem jednání ve vztahu k nemocným, ale i ke spolupracovníkům.
Očekává se, že zdravotník - sestra - zvládne odbornou činnost, práci s moderní technikou, administrativní činnost, unese fyzickou zátěž své práce, dovede ovlivnit a vést správným směrem prožívání a jednání nemocných.
Je schopna se vypořádat s různými pracovními a rodinnými problémy, které přináší sám život. To vše řeší v mnohdy třísměnném provozu na specializovaných pracovištích. Všechny tyto požadavky jsou vysoce náročné na osobnost jak lékaře, tak sestry.
Jaký má být
K výkonu funkce zdravotnického pracovníka jsou nezbytné i určité osobní předpoklady. Nemalý význam má tvůrčí přístup - zdravotník řeší svěřené úkoly, je schopen vnímat a realizovat nové podněty.
Měl by být dostatečně kritický a sebekritický, s notnou dávkou empatie a porozumění k problémům nemocných. Důležitý je také způsob vystupování. Klidné, ne povýšené, rozvážné, přiměřeně sebevědomé. Významná je trpělivost a umění ovládat se a odpoutat se od svých zájmů, potřeb a nálad. Mít smysl pro humor, nebýt arogantní. V popředí každodenní pracovní činnosti je zájem o pacienta a jeho zdraví.
Od lékaře nemocný člověk očekává vysokou odbornost, se kterou je schopen diagnostikovat a léčit. Předpokládá taktní a ohleduplné jednání, v neposlední řadě i psychickou podporu ve složitých situacích.
Tým jako celek
Bez dobré a spolupracující sestry - asistentky - je těžké všechny tyto požadavky zvládnout, zvláště ty, které se týkají ošetřovatelské péče. Nemocný vnímá lékaře i sestru jako důležitou součást celého léčebného týmu. Léčebná péče jednotlivých členů zdravotnického týmu by měla tvořit jednolitý celek. Harmonické jednání by mělo odrážet jak příjemné a klidné pracovní prostředí, tak kvalitu mezilidských vztahů. Vztah mezi lékařem a sestrou by měl být založen na vzájemné důvěře a respektu k práci druhého. Lékař a sestra tvoří základ ošetřovatelského týmu a jedině stoprocentním plněním svých úkolů podle daných kompetencí mohou splnit nelehké poslání - být dobrými zdravotníky.
Kritika se špatně polyká
Ve zdravotnické profesi může chyba z nepozornosti ohrozit zdraví i život pacienta. Na druhou stranu může nadřízený - lékař -nevybíravým stylem vytýkání nedostatku přispět k mnohem rychlejšímu „profesnímu vyhoření“ personálu.
Jen málo lidí dělá chyby ze zlé vůle, proto také na kritiku reagujeme podrážděně. Často sníme o životě bez stresu, problémů a kritiky. Přesto jsou všechny tyto jevy v rozumné míře k životu nezbytné, protože nám pomáhají posouvat se dál, učit se nové věci a ověřovat své schopnosti.
Závěr
Dovolte mi ještě odcitovat starořeckého filozofa Archytase: „Vědění musíme nabývati buď tím, že se naučíme od někoho jiného, nebo že sami nalezneme, co jsme nevěděli. Učíme se od jiného a s cizí pomocí, nalézáme však skrze sebe sama a vlastním přičiněním. Nalézti, nehledáme-li, jest obtížné a vzácné, hledáme-li, je snadné a lehké, neumíme-li však hledati, je to nemožné.“
O autorovi: Marie Vitošová, Anesteziologicko-resuscitační oddělení Městská nemocnice Ostrava, p. o. (marie.vitosova@mnof.cz)