Hustě zalesněná a špatně dostupná oblast Walikale je podle Reuters téměř úplně pod kontrolou místní kmenové milice mai mai. Stejně jako provincie Jižní Kivu je přitom vzdálená několik stovek kilometrů od místa, kde se minulý rok objevily první případy nákazy.
Odlehlost Walikale spolu s faktem, že nad oblastí nemá vláda kontrolu, zvyšuje podle Reuters nebezpečí dalšího nekontrolovatelného šíření nemoci. To, že se nákaza objevuje stále v nových místech, přitom podle humanitárních organizací ukazuje, že se i přes značné úsilí nedaří držet nemoc pod kontrolou.
Situaci značně komplikuje právě působení ozbrojených milic, které útočí na zdravotníky a nutí obyvatele opouštět jejich domovy. Místní v sobě mají také po desetiletích zkušeností s nekončícím ozbrojeným konfliktem zakořeněnou skepsi vůči úřadům a vojákům. Západním pracovníkům doprovázeným mírovými jednotkami OSN proto velice často nedůvěřují. Asi 40 procent lidí zde nevěří, že ebola existuje, nebo z jejího zavlečení do Konga viní právě lékaře. Nakažení proto často symptomy ignorují či skrývají a mohou tak přijít do kontaktu s velikým množstvím dalších lidí.
Konžské úřady minulý týden oznámily, že dva experimentální léky proti ebole prokázaly v testech vysokou účinnost. Podle Jamieho LeSeura z Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce (IFRC) je však další geografické šíření nemoci znamením, že ke zvládnutí a poražení epidemie je v Kongu ještě daleko.
Ebola je krvácivá horečka, která byla poprvé objevena v roce 1976 v Kongu. Šíří se stykem s tělesnými tekutinami nakaženého. Obvykle jí podlehne asi polovina nakažených, u současné epidemie se však úmrtnost blíží dvěma třetinám právě kvůli tomu, že řada nemocných nevyhledává lékařskou pomoc. Nemoci od loňského srpna podlehlo již přes 1900 lidí.