Za 2 až 10 let se v konopné oblasti může odehrát spoustu věcí. Za 2 až 10 let můžeme mít v České republice první legálně vypěstované léčebné konopí, za 2 až 10 let můžeme mít tisíce pacientů, kteří jej budou užívat. Měsíčně za něj každý z pacientů (nebo jeho pojišťovna) zaplatí 2 až 10 tisíc korun.
Marihuana v parlamentu
České parlamentní putování marihuany – od konopí ke konopí k léčebným účelům – už trvá více než desetiletí. První seminář na téma konopí hostila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR v červnu roku 2001, tenkrát ještě bez výraznějšího zájmu poslanců. Kromě iniciátorů semináře, Lucie Talmanové a Františka Pejřila, se jej totiž žádný z poslanců neúčastnil. To se projevilo při hlasování o návrhu na zmírnění „Severova“ protidrogového zákona z roku 1998.
Návrh poslance Pejřila byl v prosinci 2001 zamítnut hned v prvním čtení. O 9 let později, v dubnu 2010, proběhl v poslanecké sněmovně další seminář, tentokrát pod záštitou poslance Ivana Langera. Hlavním hostem semináře byl objevitel tzv. vnitřního štěstí, endokanabinoidů, profesor Hebrejské university v Jeruzalémě Lumír Hanuš. Přestože sdělení profesora Hanuše našlo silnou mediální odezvu, tu politickou o rok zbrzdily předčasné volby.
Na jaře 2011 se začíná připravovat petice za léčebné konopí, která prakticky ihned po zveřejnění (15. 8. 2011) získala silnou poslaneckou podporu napříč politickým spektrem. Následuje další seminář ve sněmovně a parlamentně-vládní expertní skupina začíná připravovat návrh novely zákona.
V září 2012 – to už je návrh novely zákona pro legalizaci konopí pro léčebné účely ve druhém čtení v poslanecké sněmovně – probíhá ve spolupráci s Velvyslanectvím státu Izrael, Velvyslanectvím ČR v Izraeli a Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou další seminář, tentokrát v Senátu Parlamentu ČR, pod záštitou senátorky Daniely Filipiové. Kromě zástupců z parlamentů, ministerstev zdravotnictví a regulačních autorit obou zemí na semináři vystoupil také zástupce samotných izraelských pěstitelů a zpracovatelů konopí.
Konopí se v Izraeli legálně používá pro léčebné účely od roku 1999. V počátku se konopím léčilo zhruba 10 pacientů. Teprve po několika letech začal jejich počet narůstat, v roce 2010 uvedl profesor Hanuš k počtu pacientů číslo 2300. V současnosti už je to více než 11 tisíc pacientů a předpokládá se, že jich nakonec bude bezmála 50 tisíc. Od roku 2000 vzrostl také počet pěstitelů, byla stanovena cena za gram a maximální měsíční spotřeba pro jednoho pacienta ve výši 50 gramů.
Jestliže hlavní myšlenkou semináře konaného v roce 2010 bylo odebrat pěstování konopí marihuanové stigma a představit jeho léčebné možnosti veřejnosti (a dlužno podotknout, že dotčená česká veřejnost, tedy pacienti trpící roztroušenou sklerózou, parkinsonismem, artritidou a dalšími nemocemi, už měla s léčebnými účinky konopí sice ne úplně legální, ale více než patnáctileté zkušenosti), hlavním cílem toho zatím posledního semináře v senátu bylo sdílet izraelské zkušenosti a alespoň nastínit řešení, jak bude po případném schválení návrhu novely zákona realizováno pěstování konopí v Česku, případně jeho dovoz.
Šekel, euro, koruna?
Mezi prvním a posledním seminářem na půdě parlamentu uplynulo 11 let, 3 měsíce a 10 dní. Za tu dobu množství zodpovědných činitelů navštívilo Izrael a někteří z nich i jiní další zase Nizozemsko. Neumím porovnat nizozemský a izraelský systém jenom na základě informací ze seminářů, ale pochopil jsem, že zatímco odborná veřejnost a selský rozum se spíše kloní k variantě „Izrael – 1 gram za 8 šekelů“, Ministerstvo zdravotnictví ČR, potažmo SÚKL (jakožto zákonem navrhovaná regulační konopná agentura) preferuje spíše variantu „Nizozemsko – 8 euro za gram“.
Pětinásobný rozdíl v ceně je způsoben především odlišným přístupem Nizozemska, kde byl zvolen monopolní způsob pěstování i distribuce a systém navíc obsahuje také některé nadstandardní zpracovatelské prvky, jako je například ošetření produktu zářením gama. Podle vyjádření zástupce regulátora (SÚKL) mají být do českého prostředí přeneseny spíše některé z holandských postupů, včetně již zmíněné sterilizace gama zářením, a to i přesto, že experimentální práce SÚKL a Farmaceutické fakulty UK už v 80. letech prokázaly, že působení gama záření ovlivňuje obsahové látky v rostlinných drogách.
Navíc je v České republice pro případnou sterilizaci konopné sklizně použitelný pravděpodobně pouze jeden zářič, a tak bude monopolizace „po česku“ vícevrstevná a rozhodně nepovede k 8 korunám za gram. Obávám se, že při takto „velkorysém“ nastavování procesů je i holandských 8 euro pouhou zálohou budoucí české ceny.
Prostá trojčlenka
Žádného potenciálního pacienta osobně neznám a kromě motivačních spotů na internetu jsem žádnou konkrétní reakci nezaznamenal. Ovšem zájmová pacientská sdružení potenciál konopí potvrzují a legalizaci více než fandí, přestože by si raději svoje kytky pěstovali legálně sami. Takový požadavek je ovšem v rozporu s mezinárodními úmluvami, které Československo ratifikovalo v letech 1961, 1971 a 1988, proto potenciální pacienti berou za vděk alespoň navrhovanou legislativní úpravou.
Na otázku, kolik pacientů léčených konopím nakonec v České republice bude, zatím neexistuje validní odpověď. Vyjdeme-li z předpokladu srovnatelného demografického rozložení pacientů v téměř 8milionové izraelské a 10milionové české populaci, dojdeme prostou trojčlenkou ke 14 tisícům pacientů u nás ve střednědobém horizontu.
Jen shodou okolností je v České republice zhruba 14 tisíc pacientů s roztroušenou sklerózou. V dlouhodobém horizontu by v České republice mohlo užívat léčebné konopí zhruba 60 tisíc pacientů trpících nejenom roztroušenou sklerózou, ale také parkinsonismem, artritidou a řadou dalších onemocnění.
Současná roční spotřeba konopí v Izraeli činí zhruba 6,6 tuny. Odhadovanému počtu našich pacientů by odpovídala spotřeba 8,4 tuny konopí ročně, což ovšem vůbec nekoresponduje s množstvím, které český regulátor (SÚKL) odhaduje na 50, maximálně 70 kg ročně. Určujícím faktorem spotřeby (a potřeby) tedy není pouze počet pacientů, ale také cena produktu.
Zatímco izraelský pacient zaplatí za maximální měsíční dávku 50 g konopí v přepočtu 2 tisíce korun, holandského pacienta stojí srovnatelná dávka v přepočtu 10 tisíc korun. Návrh novely počítá v prvním období (1–2 roky) s dovozem suroviny. Za předpokladu, že náklady na dovoz a distribuci budou odpovídat rozdílu maloobchodní a velkoobchodní ceny v zemi původu, český pacient za měsíční terapii zaplatí 2–10 tisíc korun.
Porovnáním odhadované potřeby (8,4 t) a odhadované spotřeby (70 kg) se nabízí otázka jak zajistit léčbu konopím pro 91 % pacientů, kteří si platbu ve výši 2–10 tisíc korun měsíčně nemohou dovolit. Z tohoto pohledu je vcelku pochopitelná snaha o zajištění úhrady konopí ze zdravotního pojištění. Vzhledem k celkové výši částky (338 milionů až 1,6 miliardy korun) je docela pochopitelná také snaha ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven úhradu konopí nepřipustit.
Inhalace a nálevy
Zástupce SÚKL ve své prezentaci na semináři uvedl, že způsobem použití léčebného konopí rozhodně nebude kouření. Pro užívání konopí nabízí dvě možnosti: inhalaci, případně nálev (bylinný čaj). Pominu-li fakt, že kouření je jednou z forem inhalace (kouře), je nemožné kontrolovat pacienty, zda si z léčebného konopí balí jointy, nebo jestli investovali zhruba 5 tisíc korun do koupě speciálního vaporizéru.
Pokud by SÚKL pro vyšší bezpečnost pacientů navíc požadoval, aby byl vaporizér pro inhalaci léčebného konopí registrovaným zdravotnickým prostředkem, mohla by být jeho cena ještě mnohem vyšší. V případě užívání léčebného konopí ve formě vodného nálevu je, vzhledem k nerozpustnosti tetrahydrocannabinolu (THC) ve vodě, výrazně oslaben psychoaktivní účinek konopí, a proto je použití léčebného konopí (s vysokým obsahem THC) tímto způsobem kontraproduktivní. Nekouřícím pacientům lze (znovu v rozporu s návrhem regulátora) místo čaje doporučit léty ověřenou indickou metodu, jíž je rozpouštění THC z konopí v teplém mléce (nápoj bhang).
Konopí a dermatologie
Velmi často na podporu léčebného konopí zaznívají také argumenty dermatologické: „Z léčebného konopí bude možno užívat přípravky určené pro terapii akutních i chronických zánětlivých onemocnění kůže.“ Přestože je snaha různých prodejců konopných přípravků a konopné kosmetiky svézt se na vlně zájmu o léčebné konopí vcelku pochopitelná, jsou uváděné dermatologické argumenty zcela mylné a nesvědčí o dobré informovanosti těch poslanců a senátorů, kteří tímto a podobnými tvrzeními podporují zavedení léčebného konopí do legislativy.
Zásadní rozdíl je totiž v surovině. Zatímco pro „léčebné konopí“, tak jak je chápáno návrhem zákona, je výchozí surovinou konopí indické (Cannabis indica, Cannabinaceae) s vysokým obsahem THC, kvůli kterému se přijímají všechna kontrolní opatření, pro dermatologické konopné přípravky je výchozí surovinou konopný olej s vysokým obsahem cannabidiolu (CBD) ze semen konopí setého (Cannabis sativa, Cannabinaceae), pro které se dlouhodobě používá synonymum technické konopí.
Konopný olej je jako surovina pro farmaceutickou výrobu už několik let uveden v Českém lékopisu. Léčebné užití konopných přípravků v dermatologii je tedy legální již dnes a problematickým se jeví pouze pokles produkce technického konopí; vzhledem k nedostatku zpracovatelských kapacit totiž trvale klesá rozloha konopím oseté plochy.
Co říci závěrem?
Je dostatečně prokázáno, že terapeutický potenciál konopí existuje. Zatímco CBD už si cestu ke svým pacientům našel a dermatologické přípravky z konopného oleje je možné vyrábět průmyslově i individuálně v lékárnách už dnes, cesta THC do lékáren je teprve na počátku. K tomu, aby v lékárnách bylo možné vydávat léčebné konopí, totiž nestačí pouze přijmout zákon, léčebné konopí se musí, stejně jako konopný olej, dostat buď do Českého lékopisu nebo alespoň do přílohy vyhlášky (současná vyhláška č. 85/2008 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek). Teprve pak budou lékárníci v lékárnách na základě lékařského předpisu zmocněni legálně připravovat a vydávat pacientům přesné dávky léčebného konopí k inhalaci(!).
Úkolem odborných společností je ve spolupráci s pojišťovnami zvolit diagnózy, pro které by terapie léčebným konopím měla být hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění, případně stanovit únosnou výši spoluúčasti (doplatku) všech potenciálních pacientů. To s sebou samozřejmě nese tlak na „konopnou agenturu“, aby procesy pěstování, zpracování a distribuce byly maximálně efektivní a výsledná cena co nejnižší (8 korun za gram?).
Jinak totiž bude, přes veškerou ochotu a připravenost lékárníků, legislativní snaha zákonodárců pouze proklamací bez praktického dopadu na většinu potenciálních pacientů, kteří si 2–10 tisíc měsíčně prostě dovolit nemohou.