Konvalinka vonná je oblíbenou květinou. Ačkoli je prudce jedovatá, využívala se v lidovém léčitelství

Co je konvalinka vonná?

Konvalinka vonná (Convallaria majalis, anglicky Hardwick Hall) patří mezi vytrvalé byliny, oplývá silnou vůní a je jediným zástupcem rodu Convallaria z čeledi chřestovitých. Pokud jde o další zařazení, druh rostliny konvalinky vonné se řadí do rostlin krytosemenných, třídy jednoděložných a řádu chřestotvarých. Její taxony zahrnují:

• konvalinku vonnou pravou (Convallaria majalis var. majalis),
• konvalinku vonnou zakavkazskou (Convallaria majalis var. transcaucasica).

Její výskyt ve vlhkém, chladném a zimním klimatu může být agresivní a konvalinka se pak stává plevelnou rostlinou. Znát ji můžete také pod názvem lilie z údolí, který získala na základě toho, že název rodu má latinsky podobu Convallis, což se překládá jako údolí. Druhové jméno v latině pak odkazuje na květen v souvislosti s měsícem jejího květu. 

Zajímavostí je, že navzdory tomu, že je jedovatá, se stala oblíbenou bylinkou, o čemž svědčí i fakt, že si ji Finové zvolili v roce 1967 za národní květinu a její finské označení (Kielo) je oblíbeným finským ženským jménem. 

Co se týče květomluvy (symbolika květin), s konvalinkou se pojí pokora. To má náboženské důvody, jelikož konvalinka prý vyrostla na místě, kde Marie ronila slzy po ukřižování Ježíše. Navíc pokud je součástí svatební kytice či ji má nevěsta přišpendlenou v knoflíkové dírce šatů, symbolizuje to štěstí. [1, 2, 3, 4, 5, 6]

Jak konvalinka vonná vypadá? 

Konvalinka vonná je tvořena drobnými bílými květy ve tvaru zvonku. Obvykle mívá dva až tři zelené listy, jež mají eliptickou až elipticky kopinatou čepel, bývají lesklé a vyskytují se u báze rostliny. Délka listu dosahuje 5 až 10 cm, šířka pak 1 až 3 cm. Tato půdopokryvná rostlina dorůstá běžně výšky 10 až 30 cm.

Na jaře vyrůstá ze středu listu vzpřímený či mírně zahnutý květní stvol, jenž bývá kratší než listy, s jednostranným hroznem. Každý hrozen se obvykle skládá z 5 až 10 kvítků. Květy vystupují z paždí listenů a je pro ně charakteristické, že jsou pravidelné, oboupohlavné a krátce stopkaté. 

Jedná se o rostlinu, která se spojuje s dalšími jejími zástupci prostřednictvím oddenků, čímž vznikají jejich kolonie. Oddenek je tenký a článkovitý. Na podzim mohou vyrašit červené bobule, které většinou obsahují od 2 do 6 semen. 

Konvalinka však nemusí být nutně zbarvena jen do bíla, objevuje se i konvalinka vonná barevná. Jedná se o vyšlechtěnou odrůdu, která mívá růžové květy, ale i pruhované listy. [7, 8, 9, 10, 11]

Kde konvalinka vonná roste?

Konvalinka se rozšířila z Eurasie a východní části Severní Ameriky. Daří se jí na polostinných a stinných místech v mnoha oblastech světa, které se nacházejí v mírném podnebí. Spatřit ji tedy lze v celé Evropě, kromě nejsevernějších a nejjižnějších oblastí. V Asii se pak rozprostírá až po Čínu a Japonsko. K vidění je v listnatých i smíšených lesích, ale i na pasekách a horských loukách. V České republice roste jak v nížinách, tak na ni lze narazit i v horských oblastech.

Ideální je zasadit ji pod keři či do skalek, ale i podél svahů, jelikož dokáže odolat erozi. Svědčí jí kyprá, kyselá, vlhká půda bohatá na organické látky, ale poradit si umí i s letním suchem a těžkou, jílovitou půdou. Navíc odolá i okusování králíků a srnčí zvěře. 

Pokud vás zajímá, kdy kvete konvalinka vonná, vykvétá většinou na konci jara, tedy ji můžete v přírodě spatřit od května do června. Bylinky se často vyskytují těsně vedle sebe, čímž vytváří jakousi hustou rohož. Někdy se kvůli tomuto jevu používají jako půdní kryt. Bylinka se šíří vegetativně prostřednictvím oddenků a stolonů, jež se plazí horizontálně pod povrchem země či po jejím povrchu. 

Je třeba počítat s tím, že se jen velmi obtížně rozmnožuje ze semen, vhodnější je se pokusit o dělení na konci podzimu nebo ji rozmnožit prostřednictvím takzvaných puků na konci oddenků. Pokud ji však v zahradě objevíte nebo se vám ji podaří vypěstovat, je o ni posléze pečovat snadné a radost vám může dělat každý rok.

Sázet by se měla zhruba do hloubky 3 cm od báze oddenku a na podzim jí prospěje, když se zasype mulčem. Plození červených bobulí je možné podpořit vysazením geneticky odlišné rostliny do její blízkosti, aby mohlo dojít ke křížovému opylení. [12, 13, 14, 15]

Přečtěte si také:

Chmel otáčivý se používá pro výrobu piva. Má ale i řadu zdravotních benefitů

Obsažené látky

Obsahuje srdeční glykosidy (některé se podobají těm v náprstníku – Digitalis purpurea, ale účinek konvalinky je slabší), které se nacházejí v každé její části a jsou po požití jedovaté nejen pro domácí a jiná zvířata, ale i pro člověka. Konkrétně se jedná o glykosid konvalatoxin, konvalatoxol a majalosid. Tyto toxické látky působí škodlivě na srdce, mohou zapříčinit nepravidelný srdeční tep. Toxický účinek způsobuje steroidní aglykon v kombinaci s cukernou složkou, jež tvoří sacharid lišící se svou strukturou od běžných sacharidů. Nejvíce jedovatých látek se koncentruje v čerstvých květech a listech. Toxicita se odvíjí od množství požité látky.

Kromě toho jsou její součástí saponiny, silice s farnesolem, asparagin, kyselina jablečná, akonitová a chelidonová a předpokládá se, že i alkaloid majalin. Složkou plodů pak je karoten a karotenoidní barvivo. Její omamnou vůni pak vyvolávají těkavé látky. Patří mezi ně zejména terpeny, a to citronellol, hydroxicitronellal, geraniol, geranylacetát, farnesol, betaionon, benzylalkohol, fenethylalkohol, fenylacetonitril (benzylkyanid), methoxypyrazin či fenylacetaldehydoxim. [16, 17, 18, 19, 20]

Sběr

V době květu se vyhledávala kvůli sběru květů, listů, ale i nati. Doporučovalo se ji sušit ve stínu a co nejrychleji, jak je to možné. Pokud se upřednostňovalo umělé sušení, ideálně se měla sušit při teplotě do 45 °. Listy se sušily bez řapíků v jedné vrstvě a bylo je potřeba dobře skladovat, jelikož měly tendenci plesnivět. [21, 22]

Účinky na zdraví 

Ačkoliv je konvalinka vonná primárně známá pro svou jedovatost, pokládá se v jistých případech i za léčivku. Z konvalinky vonné se vyrábí lék konvalatoxin, který se předepisuje pacientům na zotavení po mozkové mrtvici, a to zvláště v případech, kdy přetrvávají problémy s řečí. Droga se dále používá k posílení srdeční činnosti a v homeopatii se primárně užívá čerstvá nať konvalinky. 

Dříve se jí léčila vodnatelnost či epilepsie. V lidovém léčitelství měla hned několikero využití, a to např. při slabých kontrakcích během porodu, ale i při malomocentství či zánětu spojivek. Ocet vyrobený z konvalinky pak sloužil k potření spánků, což mělo pomáhat na bolest hlavy, slabost, mdloby a závratě. Je nutné však zdůraznit, že jelikož se pokládá za jedovatou bylinu, její užití by se vždy mělo konzultovat s odborníkem. [23, 24, 25]

Nežádoucí účinky konvalinky vonné 

Jak už bylo řečeno, její výtažky obsahují chemické látky, které jsou jedovaté a srdci nebezpečné. Jejímu užití byste se měli vyhnout zejména v případě, že trpíte nějakým srdečním onemocněním, vykazujete nízkou hladinu draslíku v krvi či jste těhotnou či kojící matkou. V případě, že náhodou jakoukoli její část požijete, neprodleně vyhledejte lékařskou pomoc. 

Na druhou stranu vás můžeme trochu uklidnit, že k otravě konvalinkou nedochází nijak často, stávalo se to zřejmě především po požití jejích plodů, které si lidé mohli splést s jinými poživatelnými plody. V této souvislosti je třeba upozornit na to, že v minulosti došlo v některých případech k jejímu zaměnění za česnek medvědí (Allium ursinum). Listy česneku však poznáte podle toho, že po něm výrazně voní.

K neblahým účinkům dochází v kombinaci s digoxinem, který přispívá k silnějšímu srdečnímu tepu. Použití konvalinky může zintenzivnit účinky digoxinu a mít tedy nežádoucí efekt. Dále se nedoporučuje ji užívat spolu s kortikosteroidy (léky na záněty), jelikož vedlejším účinkem jejich užívání je snížení hladiny draslíku a jiných elektrolytů, což spolu s látkami obsaženými v konvalince může mít nežádoucí dopad na srdce. Posledně jmenovanou látkou, jež by se s konvalinkou neměla kombinovat, je chinin. Ten by mohl způsobit, že se zvýší množství látek konvalinky, které zůstanou v těle, a zároveň by znásobil její účinky. 

Opatrnosti byste měli dbát také při použití antibiotik. Makrolidová a tetracyklinová antibiotika totiž podporují vstřebávání látek konvalinky. Zároveň je třeba být obezřetný při léčbě lithiem, jelikož účinkem konvalinky by se mohlo stát, že se ho tělo bude zbavovat v menší míře než obvykle. Také je nutné mít se na pozoru, jestliže užíváte stimulační projímadla (vyvolávající průjem) či diuretika. Obě totiž mohou snižovat hladinu draslíku, což může mít spolu s látkami konvalinky dopad na srdce. 

Zvýšenou pozornost věnujte i vodě, v níž se konvalinka nacházela, jelikož konvalatoxin se částečně rozpouští ve vodě, proto může být toxická i ta. Toxické látky v konvalince obsažené mohou vyvolat bolest břicha, zvracení, průjem či kožní vyrážky. Otrava se může projevit také tím, že otrávený častěji močí. V závažnějších případech se lze setkat s omámením, závratěmi, křečemi, srdeční slabostí, poruchou krevního oběhu, ale může dojít i ke kolapsu. [26, 27, 28]

Použití

Není prokázané, jaké množství by bylo možné označit za vhodnou dávku. Vždy je třeba pamatovat na to, že konvalinka je jedovatá, a proto je nutné se řídit pokyny uvedenými na etiketách výrobků a přinejlepším se před použitím poradit s odborníkem. 

Jako řezaná konvalinka vonná nevydrží příliš dlouho, i proto se moc neprodává. Současně se využívá v kosmetickém průmyslu. Její vůni nabízejí různé parfumerie a bývá také součástí rozličných mýdel. Možná to někoho překvapí, ale využití nachází i v tabákovém průmyslu. Prášek z květů je totiž někdy přidanou složkou šňupavých tabáků. Využití se dostává i jejím listům, které se zpracovávají za účelem výroby zeleného barviva. Znali ji i Keltové, kteří si z jejích květů chystali rituální koupel, když oslavovali svátek jara Beltain. [29, 30, 31, 32, 33] 

Zdroje: britannica.com, webmd.com, herbaria.plants.ox.ac.uk, plants.ces.ncsu.edu, missouribotanicalgarden.org, botanika.wendys.cz, biolib.cz, botany.cz, toxicology.cz