Premiér Jiří Paroubek vás nazval svým osobním přítelem. Jak jste se poznali?
Známe se víc než 15 let. Poznali jsme se v pražském zastupitelstvu v letech 1989-90. Spojovaly a spojují nás stejné zájmy, tedy fandění Slavii, zahrádkaření, oba jsme husité a oba velmi klidné povahy. V té době a dodnes se shodujeme v názorech, a tak vzniklo naše přátelství. Oba jsme přišli z Československé strany socialistické.
Premiér říká, že vy a druhý kandidát David Rath jste rovnocenní soupeři. Kdo podle vašeho názoru má větší šance?
Bylo by asi falešné nepřiznat, že pan premiér spíše pomýšlí na Davida Ratha. Ve funkci prezidenta ČLK mohl shromažďovat více myšlenek než lékaři v běžné praxi, jako jsem byl já. Díky premiérovi jsem se dostal na ministerstvo, odsloužil jsem zde pět měsíců a poznal, o čem problémy jsou.
V případě, že by novým ministrem byl David Rath. Vy jste měl říci, že byste odešel z ministerstva. Proč?
Neprohlásil jsem, že odejdu proto, že nebudu ministrem. Nejde o uraženou ješitnost. Oficiálně mi funkce ministra nabídnuta nebyla. Díky naší dlouhodobé spolupráci s panem premiérem, a přátelství, to ani nepovažuji za nutné. On dobře ví, že udělám, co bude chtít v případě, že se na to budu cítit. Nicméně nebyl jsem úplně nadšen z činnosti ministerstva a ke svému odchodu jsem se už chystal bez ohledu na události posledních dní. Dojde-li k radikálním změnám, pak si myslím, že nový ministr má právo, aby si přivedl kompletní tým svého vedení. A tak jako jsem chtěl pomoci Miladě Emmerové, když jsme před několika dny nabídli všichni náměstci svoji demisi, tak nyní uvažuji stejně. Bude-li zde nový ministr, vrátím se ke své praxi.
Kam se vrátíte?
Na interní kliniku pražské Fakultní nemocnice Na Bulovce, kde jsem primářem.
A co kdyby David Rath, jako ministr, nabídl vám funkci náměstka?
Stejně bych se raději stáhnul a nechal ho pracovat s jeho týmem. Nerad bych tu překážel.
Uspokojovala by vás práce primáře interny víc než funkce náměstka ministra zdravotnictví?
Patřil jsem k lékařům, které ministerstvo kritizovalo. Když Rath vedl Lékařský odborový klub do stávky, i já jsem se svými lékaři, pořvával před tímto ministerstvem. Když jsem přišel na ministerstvo, zjistil jsem, že je snazší pořvávat než resort řídit. Práce lékaře je, řekl bych, snazší než sedět na jakékoliv z vyšších židlí na ministerstvu.
Před chvílí jste řekl, že už jste uvažoval odejít z ministerstva, dokonce když ve funkci byla Emmerová. Proč?
Jsem zvyklý vidět výsledky práce rychle. Přestože se na ministerstvu hodně změnilo, hodně věcí mi vadilo.
Buďte konkrétnější…
Některé sekce nebo odbory nepracují tak, jak mají. Navrhoval jsem radikálnější řešení, než jaká byla.
Když premiér jmenuje vás, jaké budou vaše první kroky?
Na to, co se kolem mne, naprosto nenápadného náměstka, děje, nejsem zvyklý. Zanechává to na mně jisté stopy. Ale teď vážně. Hlavními kroky by bylo uklidnit úřad, sestavit lehce pozměněný tým a zahájit jednání se všemi, co mají do zdravotnictví mluvit. Kardinální bude řešit deficit Všeobecné zdravotní pojišťovny.
Jste na případnou funkci ministra připraven?
Byl bych velmi skromný, kdybych prohlásil, že se na to necítím.
Václav Pergl, Právo
REAKCE ČTENÁŘŮ Zdraví.Euro.cz
Dr. Petr Hlavatý
Z tohoto rozhovoru jsem pochopil, že Jiří Koskuba se za dobu svojí funkce náměstka vlastně o nic významného na MZ nezasloužil. Není ani zkušeným
managerem, ačkoliv na Bulovce se o to již několikrát pokoušel. A dost neúspěšně. Ale být ministrem není podle mého názoru o přátelství s premiérem, ale o zkušenostech s celým systémem zdravotnictví. Je s podivem, že Jiří Koskuba přizná, že kritizoval ministerstvo, ale že byl sám kritizován za nesystémové kroky na Bulovce, nepřipustí. Některé sekce na MZ nepracují jak by měly. Já bych to definoval slovy, že na MZ je zakonzervovaná struktura úředníků, které se nejenom nevzdělává, ale máte pocit, že je obtěžujete. Kdyby se takto choval soukromý lékař, tak jako se chovají úředníci, něměl by jediného pacienta. Ale lékaři jsou tady pro pacienty. Úředníci MZ jsou tady pro nás, placeni z našich daní. Ale podle toho se nechovají.