Zpozorujete-li podobné symptomy, určitě navštivte cévního specialistu dříve, než budou vaše příznaky opravdu vážné. Křečové žíly je důležité začít ošetřovat včas.
Krev zásobuje tělo kyslíkem a živinami, směrem do periferie ji vedou tepny. Odkysličená krev je odváděna žilami zpět – směrem k srdci.
„Zatímco tepny se větví od nejsilnějších kmenů směrem k drobným kapilárám a jejich systém připomíná bohatě větvený strom s relativně malým množstvím propojení, menší žíly vytvářejí rovnoměrně hustou síť s řadou vzájemných propojení, která se pak sbíhají do větších kmenů.
A zde je právě zásadní rozdíl v řešení jejich neprůchodnosti – zatímco ucpaný úsek tepny musí být často co nejrychleji přemostěn (bypassem), žilní krev obvykle obejde nemocný či operací odstraněný úsek žíly a najde si sama cestu jinou průchodnou žilou,“ tvrdí cévní specialista MUDr. Radomír Pacík, který působí na pražské Poliklinice Palackého.
I žíly mají chlopně
Z dolních končetin je krev vedena speciálním žilním systémem. Jedna jeho část je uložena hluboko ve svalech, které svými stahy, například při chůzi, pumpují krev směrem vzhůru (říká se tomu svalová pumpa). Tyto žíly jsou nazývány hlubokým žilním systémem a vedou většinu žilní krve z dolních končetin. Aby krev neklesala vlastní vahou (gravitací) směrem dolů a nehromadila se v dolních končetinách, je zadržována zvláštními chlopněmi (představte si jednocestné padací dveře).
Tyto chlopně tedy zabraňují jejímu návratu směrem dolů a najdeme je ve všech hlavních hlubokých žilních kmenech a odstupech velkých větví. Hlubokým žilním systémem se tímto způsobem dostává krev vzhůru směrem k srdci. Zbývající žilní krev se nachází v povrchovém podkožním systému. Za normálních okolností se z něj krev dostává do hlubokého žilního systému několika většími povrchovými žilami, které jsou též ve svém průběhu a ústí vybaveny chlopněmi proti zpětnému toku krve, a dále cestou přes „spojovací můstky“ (říká se jim žilní perforátory), které jsou opět vybaveny chlopněmi.
Jak vzniká varix
Proč se tak děje? Jedná se vlastně o civilizační nemoc – méně se hýbeme, jsme obézní a spíše stojíme či sedíme na jednom místě. Postiženo je ohromné množství lidí, asi dvakrát více žen. Říká se, že mezi šedesátiletými je postižen každý druhý.
První příznaky se ale mohou objevovat už kolem dvacátého roku. Podle R. Pacíka hraje významnou roli dědičnost, žilní stěna je jednoduše méně pružná, tlaku krve klade menší odpor a je více propustná (říká se tomu vrozená méněcennost žilní stěny) a v kombinaci s nesprávným životním stylem či hormonálními vlivy vede ke chronické žilní nedostatečnosti. Žíla se tlakem krve v určitém místě rozšíří a chlopně přestanou doléhat.
Častou příčinou chronické žilní nedostatečnosti bývá těhotenství – především kvůli hormonálním změnám na počátku gravidity, které mění kvalitu žilní stěny, a později kvůli mechanickému útlaku krve v hlubokých pánevních žilách. Chlopně a jejich funkce mohou být poškozeny lecčíms, především zánětem žil, jejich ucpáním krevní sraženinou (trombóza) nebo poraněním.
Proč „křečová“?
Především kvůli častému dlouhotrvajícímu stání krev „stagnuje“ a hromadí se tam, kde nemá. Vstoje, bez zapojení svalové pumpy, je tlak v žilách na úrovni kotníků asi 85–90 milimetrů rtuťového sloupce (torr) a při zapojení svalové pumpy, například kontrakcemi bércového svalstva, klesne za normálních podmínek asi na 40 torrů. Krev se začíná městnat v žilách povrchového systému, ty se pozvolna rozšiřují a prosvítají přes kůži, objevují se první metličky – povrchové drobné žilky. Už v této době bychom ale měli podle doktora Pacíka určitě zajít k lékaři.
Když se přijde včas…
Příznaky žilní nedostatečnosti bývají obvykle typické, lékař by neměl mít problémy s diagnózou. Nejprve situaci vyhodnotí pohmatem, různými polohovými testy s pomocí škrtidla si orientačně ověří stupeň postižení. Pak ještě může udělat speciální ultrazvukové vyšetření, které mu pomůže určit charakter onemocnění a definitivně potvrdí diagnózu. Léčba se liší podle stupně onemocnění. V raných stadiích jsou v rámci podpůrné terapie prakticky vždy doporučovány kompresní punčochy, které by se měly nosit přes den, hlavně při dlouhém stání.
Mohou být lýtkové nebo stehenní – jejich společným úkolem je zlepšovat tlak a průtok krve v žilách pomocí jejich déletrvající komprese. Jejich nasazení je limitováno počasím, v teplých měsících jednoduše nejsou příjemné. Další podpůrnou terapií jsou tzv. venotonika, většinou volně dostupná léčiva, která by měla především zvyšovat pružnost a pevnost žilní stěny (která díky nim tak snadno neochabne) a potlačovat zánět.
Operaci se nevyhneme
Při prohloubení choroby do dalších stadií (nebo jako jejich prevenci) doporučují lékaři chirurgické odstranění největších varixů. Operačních metod je dnes řada. „V minulosti se běžně odstraňoval největší povrchový kmen, tzv. velká saféna, dnes se ji snažíme spíše zachovávat a šetrně, v celkové narkóze, operovat na jejích přívodných kmenech. Tato céva je totiž prakticky jediným zdrojem chirurgických štěpů při život zachraňujících rekonstrukčních operacích na tepnách srdce i dolních končetin. Saféna se odebere z nohy a našije jako náhrada do postiženého místa.
Menší křečové žíly lze samozřejmě odstranit ambulantně, v lokálním znecitlivění,“ uvádí R. Pacík. Operace na žilách nebývají příliš náročné, pokud se pacient dostaví včas. Do popředí se dnes dostává tzv. jednodenní chirurgie, která se pokouší vše vyřešit ambulantně, anebo během jednoho dne. Ani pooperační péče při „klasické“ operaci varixů s několikadenní hospitalizací nemocné příliš nezatěžuje, základním principem je časné vstávání a rozpohybování po zákroku a následná nutná několikaměsíční komprese pomocí punčoch.
O autorovi: MUDr. Martin Vaněk