Ministr zdravotnictví Leoš Heger a šéf Lékařského odborového klubu Martin Engel včera hodinu po poledni stvrdili společné memorandum, díky kterému uvidí doktoři v nemocnicích na výplatní pásce od března o pět až osm tisíc více. Do dvou let pak budou brát 1,5 až trojnásobek průměrného platu, což jen letos bude stát dvě miliardy korun.
Krize tedy končí, velká část lékařů se vrátí zpátky na svá místa.
Ovšem všechno něco stojí a jak už ve čtvrtek večer vzkázal ministr Heger: „Na platy je možné si vydělat jen a pouze reformou.“ Druhá a horší zpráva tedy zní: Období nejistoty, kdy jste nevěděli, kdo vás po 1. březnu ošetří, vystřídá možná ještě bolestnější doba, kdy se české zdravotnictví začne měnit.
A budou to věci z pohledu pacienta často nepopulární.
„Je třeba, aby si všichni uvědomili, že nyní nastává doba úspor a šetření,“ komentuje to Heger.
Na co všechno se tedy máme v nejbližších dvou letech připravit?
Tady jsou čtyři základní okruhy, kterým běžný pacient možná nezatleská, ovšem obří otesánek české zdravotnictví, který ročně spolkne 280 miliard korun, už dál růst nemůže.
Nemocnice už nebude všude
V rámci reformy dojde na rušení takzvaných akutních lůžek.
Těch je v českých nemocnicích zhruba 55 tisíc a zhruba deset tisíc z nich by se mělo zrušit nebo změnit na lůžka následné péče, tedy například na LDN. Stát by tím podle Hegera mohl ušetřit až pět miliard korun.
Dost možná dojde i ke zrušení některých ze 191 nemocnic, které u nás jsou podle statistiky z loňského roku. Například největší pojišťovna VZP bude mít první analýzu o možném rušení už za dva měsíce. Pak začne jednat se zřizovateli: soukromníky, kraji, městy i státem.
Kromě toho si pacient v samotné nemocnici i připlatí, už od letoška se poplatek za den pobytu v nemocnici zvýší ze šedesáti korun na rovnou stovku. Proti tomu je hlavně opoziční ČSSD, i když i ta už dříve uvedla, že si dokáže představit placení v nemocnici. Ovšem jen za stravu.
Ze špitálu rychle domů
Dalším z plánů, jak ušetřit, je zkrácení doby hospitalizace pacienta ve špitále. Do budoucna by se tedy kromě jiného měla více podporovat jednodenní chirurgie.
Česko totiž patří k evropským rekordmanům - průměrná doba pobytu v nemocnici je u nás 7,5 dne, což je o den a půl více, než činí evropský průměr.
Třeba pacienti po operaci mandlí dnes běžně tráví v nemocnici čtyři až pět dní, teoreticky by jim stačily jen tři dny. Tři dny místo pěti by mohla trvat i hospitalizace po bezproblémové operaci slepého střeva. Rozhodující by však vždy byl pohled lékaře a jejich názory na možné zkrácení pobytu v nemocnici se značně liší.
Paciente, připlať si
Pořádně vášnivá diskuze se nejspíše rozhoří kolem toho, co je ve zdravotnictví standard a co nadstandard. Ministr Heger nicméně tuto otázku otevře. Naznačil to už svým vyjádřením na adresu operací, které provádí chirurgové pomocí robota.
Právě robotický výkon by do budoucna mohl být za peníze, neboť dle vyjádření ministra jen patnáct procent nynějších operací je skutečně „oprávněných“. Neboli pojišťovna by je měla zaplatit.
A kolik bychom si mohli připlatit?
Typickým příkladem je třeba odstranění prostaty při podezření na rakovinový karcinom. Klasicky skalpelem tato operace vyjde zhruba na 40 tisíc korun, laparoskopicky (kamerou) stojí dvojnásobek a robotem (který by do budoucna mohl být placený) stojí operace kolem 160 tisíc korun.
Na druhou stranu při operaci robotem je daleko rychlejší rekonvalescence a narozdíl od „otevřené operace“ klesá i riziko infekce.
Nejde však jenom o roboty, za peníze by si pacienti mohli pořídit třeba lepší sádru nebo lepší kloub. Koneckonců není to žádná novinka - už dnes si lidé sami platí například laserové operace očí a běžně se připlácí u stomatologa. Lékařská komora udává, že pacienti nyní z vlastní kapsy táhnou už sedmnáct procent nákladů.
„V první fázi zavedení standardu a nadstandardu by se spoluúčast měla týkat především materiálu, v následujícím období by se rozšířila i na některé zdravotnické výkony,“ řekl už dříve Deníku mluvčí resortu zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Hořká pilulka pro stát i občany
Jako nesmírně horký brambor bude muset ministr Heger v nebližší době vyřešit i otázku lékové politiky.
Podle posledních údajů (za rok 2009) spolyká každý Čech ročně léky za 7618 korun, což je meziroční nárůst o šest set korun. Jen pro srovnání: Za posledních 15 let u nás stoupla celková hodnota dodaných léčivých přípravků z 25,736 miliardy korun na 79,746 miliardy.
Lékařská komora dlouhodobě kritizuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, že je málo pružný. Ten to odmítá a odkazuje na složitý systém stanovení úhrad i cen. A nad tím vším se vznáší přízrak „farmaceutické lobby“.
„Systém cen léků je u nás sice transparentní, ale úplně blbý,“ komentuje to lékař a nyní ředitel pro strategii VZP Pavel Vepřek. Sám působil jako dětský kardiolog v Kanadě a odkazuje na zahraniční zkušenost se stanovováním cen léků.
„Zajímavý je třeba německý či nizozemský model, kdy existuje nějaká minimální úhrada, ale kromě toho si pojišťovna může udělat internetovou aukci a v každé kategorii léku si vysoutěžit jeden a ten dát pacientům levněji nebo zdarma,“ říká Vepřek.
Když totiž s farmaceutickou firmou jedná pojišťovna, a nikoliv státní orgán, náklady podle Vepřeka klesají.
Jak dodává, také od akce Děkujeme, odcházíme si sliboval víc.
„Myslel jsem, že výstupem bude pevný harmonogram změn, takhle se ale opět jenom nesystémově do zdravotnictví nalily peníze,“ uzavírá Vepřek.