Krizové centrum RIAPS (Regionální institut ambulantních psychosociálních služeb) zahájilo svou činnost v polovině září 1991 v budově bývalé mateřské školy v Chelčického ulici v Praze 3. V současné době funguje jako nízkoprahové zdravotnické zařízení, které poskytuje „komplexní psychosociální péči člověku v krizi“. Lidé v něm tedy naleznou pomoc psychologů i psychiatrů. Centrum nabízí kromě ambulantních služeb také pětidenní hospitalizaci na lůžku nebo následný denní stacionář.
Za posledních deset let podle Šivicové odborníci RIAPS poskytli asi 81 tisíc konzultací, zhruba ve dvou třetinách požádaly o pomoc ženy. „Jsou otevřenější, nestydí si říci o pomoc,“ poznamenala Šivicová. Zatímco s ženami psychologové řeší potíže především preventivně, muži přijdou až ve chvíli skutečně krizových situací.
Zatímco na přelomu tisíciletí muselo centrum řešit především osobní potíže klientů způsobené prožitými traumaty nebo stavy úzkosti, v současné době se na něj obracejí ve více případech lidé, kteří mají potíže s vyřešením životních situací spojených s dluhy, prací nebo s domácím týráním.
Podle odborníků také přestává fungovat role rodiny, která lidem v minulosti sama pomáhala krizové situace vyřešit. „Když fungovala rodina, nebylo potřeba krizové intervence,“ poznamenala Šivicová.
Za dobu své praxe se setkala s řadou tvrdých případů. Centrum například pomáhalo matce, která několik hodin předtím nalezla v bazénu své utopené dvouleté dítě. „Pomohli jsme jí s truchlením, s tou strašlivou ztrátou,“ popsala způsob terapie Šivicová. Paní do centra docházela několik měsíců, nakonec se dokázala s obtížnou situací vyrovnat a později se jí narodila dvojčata.
Pracovníci centra také pomáhali s návratem do života bezdomovci, který odešel od rodiny a záměrně se svým okolím přerušil jakékoliv styky. Úředně byl dokonce prohlášen za mrtvého. „I pro rodinu to byl šok, že jejich příbuzný žije,“ poznamenala Šivicová.