Od 1. července letošního roku je v platnosti vyhláška ministerstva zdravotnictví o podmínkách smlouvy mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními, respektive i jednotlivými soukromými lékaři. Stanoví základní požadavky státní zakázky, kdy stát prostřednictvím zdravotních pojišťoven nakupuje péči pro své občany. Mimo jiné se vyhláškou rozšiřují ordinační hodiny praktických lékařů z původních 4-5 hodin denně na minimálně 7 hodin.
Od některých praktických lékařů se okamžitě snesla sprška kritiky, kterou lze rozdělit zhruba do tří skupin. První se nese v duchu, že sedm hodin v ordinaci znamená ukončení či omezení návštěvní služby. Druhá se týká zdržení při ošetření pacienta, neboť lékař bude muset vykonávat i administrativu, kterou až dosud dělal po ordinačních hodinách. Třetí pak hovoří o tom, že stejně i dnes lékaři ordinují déle, a tudíž je to vlastně nadbytečné ustanovení.
Prostým pohledem na podstatnou část tabulek s ordinačními hodinami zjistíme, že řada praktických lékařů je k dispozici svým pacientům skutečně tak 4-5 hodin denně, a to v situaci, kdy jim pojišťovny neplatí za skutečně odpracovanou práci, jako ji třeba hradí specialistům (internistům, gynekologům…), ale převážně měsíčním paušálem za počet karet v jejich kartotéce. Tento paušál se dnes pohybuje kolem 70 tisíc Kč měsíčně a praktik jej dostává samozřejmě i v situaci, kdy jej nenavštíví ani jeden pacient, nebo dokonce i v období, kdy prostě neordinuje nebo má volno, je nemocný, či se mu třeba momentálně ordinovat nechce.
Naproti tomu lékaři-specialisté, když neordinují či nemají pacienty, nedostávají od pojišťoven žádné peníze. Ve vyspělých zemích EU je běžné, že praktický lékař, který je placen paušálem za registrovaného pacienta, má současně i povinnost zajistit základní zdravotní péči o své pacienty v rozsahu plných 24 hodin denně. My tak daleko jít ani nechceme, spokojíme se s tím, že minimum ordinačních hodin bude nad 7 hodin denně, a záleží na konkrétní zdravotní pojišťovně a konkrétních podmínkách praktického lékaře, zda do této doby zahrnou i návštěvní službu.
Většina praktických lékařů ve městech totiž skoro žádnou návštěvní službu dnes již nevykonává. Maximálně tak jednu či dvě návštěvy denně. U takových praxí by měla být návštěvní služba pojišťovnou proplácena až po sedmi ordinačních hodinách. Lékařské praxe, které vykazují více návštěv než v průměru jednu či dvě denně, by naopak mohly mít část návštěvní doby zahrnutou do sedmi ordinačních hodin.
Ministerstvo nechává ve vyhlášce v tomto ohledu zcela volnou ruku pojišťovnám, aby mohly co nejlépe reagovat na individuální potřeby svých klientů. Vždyť stále volají po větších rozhodovacích pravomocích. Zde je dostávají - a tváří se spíše bezradně.
Strašení se zdržením ošetření pacientů kvůli administrativě je též zcela účelový argument. Každý, kdo někdy navštívil lékaře, ví, že ten všechny administrativní úkony činí, a dokonce musí činit v přítomnosti pacienta - navíc praktičtí lékaři vykazují pojišťovnám podstatně méně než třeba specialisté.
Už vůbec nerozumím argumentu, že mnozí praktičtí lékaři pracují více než sedm ordinačních hodin. Těch se změna vůbec nedotkne, a měli by být naopak rádi, že se jim jejich kolegové budou muset přiblížit, když konečně dostávají stejné peníze.
Rozšíření ordinačních hodin je jednoznačným vstřícným krokem vůči pacientům i vůči zdravotním pojišťovnám, neboť ty získávají nástroj, jak zabezpečit péči o své klienty. Mimochodem tu péči, za kterou již dnes samy platí, a to často i dvakrát. Jednou praktikovi formou paušálu, ale toho pacient často nezastihne, tak jde ke specialistovi, jemuž pojišťovny platí podle provedených výkonů. Takový Kocourkov nenajdete nikde na světě.
David Rath, Právo
Autor je ministr zdravotnictví
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
lékař
Pan ministr by se měl lépe orientovat v problematice a oprostit se od animální nenávisti k praktikům. Kapitace je pojišťovnami zkalkulovaná jako nutná minimální částka, jejíž valorizace je spíš symbolická oproti nárůstu cen všech komodit, které jsou k provozování praxe nutné. Ordinace, pane ministře, čerpá prostředky 24 hodin denně - nájem, otop, vybavení, pojištění, atd atd., lékař tyto obecně známé náklady platí, i když je na dovolené, je na školení, kurzu, platí zastupujícímu lékaři, který ordinuje v době jeho dovolené v jeho ordinaci, proto tuto“ kapitaci“ bere, jak uvádíte, i když si třeba dovolí s horečkami jeden den zůstat doma, aby druhý den již ošetřoval pacienty, kteří si mohou dovolit, na rozdíl od něj, využít pracovní neschopnost. Nebo snad chcete, aby mu v době třeba nemoci půjčila na nutné ordinační výdaje třeba manželka, nebo babička? Když se PL mají tak nezvykle dobře, proč tuto nenáročnou, klidnou, statisícem ohodnocenou skoro dle Vás už ne medicínu, ale administraci, nejdete provozovat?
Ivo Procházka
Celý systém primární péče, počínaje kompetencemi lékařů první linie a konče faktickou neexistencí vzdělávacího programu (akreditací) jehož důsledkem je téměř 40% 60ti a víceletých praktiků je výsledkem absence řešení, neochoty a neschopnosti administrativ rezortu nejen po roce 89. Rathova averze je pouze věcí osobní msty a je pouze důkazem jeho nekompetentnosti pro ministerský post. Jeho potenciál problém definovat a kauzálně řešit snad ani nebudu komentovat.
MUDr. Richard Irgl
Pane ministře, asi blábolíte ze snu. Jsem praktický lékař a sleduji Vaše kroky již od Vašeho nástupu do funkce ministra. Rád byste prodloužil ordinační hodiny praktických lékařů na 7-12-24 hod. denně ale zapomněl jste říci, kdo to zaplatí, když nám ZP již 2 roky nezvýšily kapitaci, letos jen o inflační pokles 3%. K rozšíření péče a prodloužení ordnasčních hodin by bylo také potřeba navýšit lékové paušály a limit pro vyžádanou péči. Pokud opravdu chcete (a já osobně se tomu nebráním) prodloužit ordinační hodiny, navyšte úměrně prodloužení také kapitační platby. Pokud máte zájem o 24 hod. zajištění péče o pacienty, myslím si, že to není problém lékařů, ale státu, ktzerý tuto službu musí zaplatit a najít pro ni finanční zdroje. Já osobně Vám pohotovostní službu za 300 Kč/hod. rád odsloužím.
Igor Mazoch
Ano takový Kocourkov nenaleznete nikde na světě. Praktický lékař pacienta vyšetří a zaléčí, aplikuje injekce, provede vyšetření moče, sedimentace, dělá převazyvždy za jednoho pacienta dostane 35 Kč. Ve většině případů se jedná o vyšetření několika systémů - v případě bolavé nohy se jedná o vyšetření ortopedické, angiologické a neurologické. Vždy se ale jedná o oněch 35 Kč maximálně navýšených či ponížených věkovým koeficientem. Pokud by praktik pacienta nevyšetřil, ale odeslal k oněm zmíněným specialistům, pojišťovna by vyplatila zmíněným specialistům podstatně víc, řádově 1 000 Kč. Například pokud praktik vyšetří staršího pacienta s břišní kýlou a shledá, že je pro něj místo operace vhodný kýlní pás, nesmí tuto pomůcku předepsat sám, ale musí pacienta odeslat k chirurgovi. Jeho cílené vyšetření nutné pro předpis je pak ohodnoceno 240 Kč. To je Kocourkov, jako nikde!