Co je krušina?
Co se dozvíte v článku
Jako krušina (latinsky Frangula) se označuje rostlinný rod z čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae), kam se mimo jiné řadí také rody řešetlák, trnovec nebo latnatec. Krušiny jsou přitom kvetoucí keře nebo malé stromy, k jejichž charakteristickým znakům patří střídavé, jednoduché listy s palisty, nahé pupeny bez šupin nebo květy tvořené pěti okvětními lístky.
Rostliny z rodu Frangula se vyskytují na území Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Evropy nebo Asie, ale s některými se můžete setkat také v Africe. Dnes rozlišujeme více než 50 samostatných druhů, které byly dříve řazeny k rodu řešetlák (Rhamnus), ale botanikové je později vyčlenili do samostatné skupiny. K nejznámějším zástupcům se řadí například:
- krušina olšová (Frangula alnus),
- krušina karolínská (Frangula caroliniana),
- krušina vroubkovaná (Frangula crenata),
- krušina Purshova (Frangula purshiana),
- krušina skalní (Frangula rupestris). [1, 2, 3, 4, 5]
Krušina olšová
Jediným zástupcem rodu Frangula v české květeně je krušina olšová, což je opadavý keř nebo výjimečně nízký strom dorůstající zhruba do výšky 4–6 m. Latinské pojmenování této dřeviny, což je konkrétně Frangula alnus, se vztahuje ke křehkosti jejího dřeva (slovo frangere znamená lámat) a zároveň odkazuje na jiný rostlinný rod (alnus je výraz používaný pro olše).
Jelikož bývá krušina olšová někdy řazena do rodu řešetlák, v botanických publikacích se můžete setkat také s vědeckým synonymem Rhamnus frangula. České rodové jméno podobně jako to latinské souvisí s tím, že má daná rostlina křehké dřevo (kruchý znamená lámavý, drobivý). Kromě toho se můžete setkat také s lidovými názvy, jako je bluva, čeremcha, krupina, psí jahůdka, krušina obecná, rebarbora chudých, krušinka nebo posvátná kůra. [6, 7, 8, 9, 10]
Jak vypadá krušina olšová?
Jde o keř bez trnů nebo o řídce větvený strom nižšího vzrůstu, jenž se vyznačuje přítomností poměrně tenkého kmínku a štíhlých větví, které jsou olistěné, téměř hladké a lámavé. Borka bývá v mládí zelená, ale postupem času se její barva mění na šedohnědou a objevují se zde dlouhé šedobílé čočinky (lenticely). Pokud kůru rozemnete mezi prsty, ucítíte hnilobný zápach.
Kořenová soustava krušiny olšové je bohatě větvená. Koruna bývá nepravidelná, listy na větvích jsou jednoduché a střídavé, mají eliptický nebo obvejčitý tvar a vyrůstají na krátkém řapíku. Po obvodu jsou celokrajné, na dotek bývají poměrně tuhé a pokrývá je výrazná žilnatina. Na vrcholcích pak bývají špičaté nebo uťaté, zpočátku mají sytě zelený odstín, ale na podzim se barví do žluta.
Špičaté pupeny krušiny olšové jsou nahé, což znamená, že je nezakrývají žádné šupiny. Poměrně drobné květy na dlouhých stopkách se pak objevují zhruba od května do června, přičemž vyrůstají obvykle ve skupinách po 2–8 a najdete je ve vrcholících v úžlabí listů. Jsou oboupohlavné, mají bělavou, zelenavou nebo žlutozelenou barvu a zpočátku bývají chlupaté.
Plodem jsou peckovice, které mají v nezralé podobě zelenou barvu, později přechází do červena a nakonec jsou fialově černé. Podobají se bobulím, přičemž dozrávají v období od srpna do září. Uvnitř se nachází 2–3 pecky. Co se týče krušinového dřeva, jeho běl (vnější část) má specifickou žlutobílou barvu, zatímco jádro bývá sytě oranžové. [11, 12, 13, 14]
Kde roste krušina olšová?
Tento euroasijský druh má poměrně široký areál rozšíření. Vyrůstá téměř po celém území Evropy, ale i v západní Asii, přičemž zasahuje až po Kavkaz. Výskyt částečně přesahuje i do severní Afriky, takže se s krušinou olšovou můžete setkat také v Maroku nebo Alžírsku. Kromě toho byla daná rostlina zavlečena také do Severní Ameriky.
V České republice se s krušinou olšovou setkáte na mnoha různých místech. Její rozšíření v našich končinách je roztroušené, přičemž hojně roste například v nižších a středních polohách, kde se jedná o jeden z nejběžnějších keřů (těžištěm výskytu je nadmořská výška do 650 m), zatímco ve vyšších polohách bývá její přítomnost spíše řidší.
Nejčastěji se pak krušina olšová objevuje v prosvětlených lesích a křovinatých lemech, v lužních lesích, na vrchovištích nebo třeba na rašeliništích, přičemž dává přednost hlavně vlhčím stanovištím. Roste především v kyselých půdách (například na zrašelinělých nebo písčitých zeminách), ale i na neutrálních nebo zásaditých podkladech. [15, 16, 17, 18, 19]
Obsažené látky
Krušina olšová vykvétá v období od května do června. Co se týče účinných látek, obsahuje například flavonoidy, třísloviny, glykosidy, saponiny nebo hořčiny. Jejich zastoupení se nicméně liší v jednotlivých částech dané rostliny. V lidovém léčitelství se dnes využívá především kůra krušiny olšové, v níž jsou obsaženy hlavně třísloviny a glukofrangulin A i B, ale v minulosti si své uplatnění občas nacházely také krušinové plody.
Pokud se zajímáte o léčivé účinky krušiny olšové, měli byste nicméně vědět, že její plody i kůra jsou jedovaté. Otrava plody je spíše vzácná, jelikož jsou velice tvrdé a mají odpornou chuť. Kdybyste je přesto zkonzumovali, brzy vás postihne průjem a zvracení. Požití čerstvé kůry krušiny olšové pak mívá na svědomí dávení, kolikovité bolesti a krvavý průjem doprovázený silnými křečemi.
Užívat krušinu olšovou se tedy doporučuje pouze v menších dávkách a krátkodobě. Abyste rostlinu zbavili jedovatých látek, je nutné ji nejprve správně usušit a následně alespoň jeden rok skladovat, než se pustíte do jejího zpracování. Někteří autoři také uvádí, že stačí kůru po dobu několika hodin zahřívat na teplotu 80–100 °C, ale ani v tomto případě byste ji neměli užívat ve větším množství. [20, 21, 22, 23, 24]
Vyzkoušeli jste někdy přípravky s krušinou olšovou?
Jaké má krušina účinky na zdraví?
V průběhu 17. a 18. století se kůra krušiny olšové používala jako projímadlo, a to především mezi chudými lidmi. Také se z ní ovšem připravovaly různé léčivé přípravky, které měly potlačit vředy, svrab nebo žaludeční a jaterní choroby. Dnes se už ale dobře ví, že jsou plody i kůra dané rostliny ve větším množství pro lidský organismus toxické.
Jelikož má krušina kůru plnou zdraví prospěšných látek, i v současné době se stále využívá v lidovém léčitelství, ačkoliv spíše v omezeném množství. Lidé se totiž oprávněně obávají nežádoucích účinků, které může její konzumace způsobit. Pokud ji tedy chcete vyzkoušet, měli byste nejprve konzultovat situaci se svým ošetřujícím lékařem, který vám doporučí vhodné dávkování.
Krušina olšová je známá hlavně pro své projímavé účinky. Využití si tedy našla především při problémech s vyprazdňováním. Může pomoci při léčbě zácpy, ale zároveň posiluje tenké střevo a je vhodná pro detoxikaci organismu. Někteří lidé ji navíc považují za skvělý prostředek pro podporu snižování tělesné hmotnosti, jelikož uvolňuje trávicí trakt a stimuluje látkovou výměnu.
Pokud vás léčivé účinky krušiny olšové zaujaly, dá se zakoupit například ve formě čajových směsí s dalšími bylinami. Sami si pak doma můžete připravit třeba nálev z krušinové kůry, ale při jeho užívání byste měli být opatrní. Zevně se přitom daná rostlina aplikuje třeba ve formě obkladů nebo koupelí, a to u pacientů, které trápí špatně se hojící rány nebo přítomnost hemoroidů. [25, 26, 27, 28, 29, 30]
Má krušina olšová nežádoucí účinky?
Jelikož je krušina olšová ve větších dávkách jedovatá, neměli byste to s ní přehánět. Užívá se tedy spíše krátkodobě (u dospělých osob maximálně po dobu 8–10 dnů) a v poměrně malém množství. Zároveň by se jí měly vyhýbat těhotné a kojící ženy, ale i malé děti (byly zaznamenány například případy otravy krušinovými plody).
Kromě toho se kůra krušiny olšové nedoporučuje ani osobám užívajícím léky na ředění krve nebo jedincům potýkajícím se s neprůchodností střev, ulcerózní kolitidou, Crohnovou chorobou či syndromem dráždivého tračníku. Pokud její konzumaci vyzkoušíte a zaznamenáte průjem, zvracení nebo jiné obtíže, okamžitě přestaňte. Dlouhodobé užívání pak může způsobit třeba nízkou hladinu draslíku, srdeční obtíže, žaludeční problémy, přítomnost krve v moči nebo svalovou slabost.
Plody krušiny olšové mají podobné projímavé účinky jako krušinová kůra, ale bývají ještě několikanásobně vyšší. U pacienta mohou vyvolat silný průjem a zvracení, a proto byste se jejich požití měli pro jistotu vyvarovat. Naštěstí nejsou příliš chutné, takže se ke konzumaci moc nehodí, ale pokud u vás krušina roste, měli byste si ohlídat, že se jim vyhnou i malé děti. [31, 32, 33, 34, 35]
K čemu se používá krušina olšová?
Kůra krušiny olšové se typicky sbírá od dubna do května (někdy se uvádí od května do července). Lidé odřezávají mladé větve, z nichž lze kůru poměrně dobře oloupat, a následně ji suší na slunci nebo uměle, a to maximálně při teplotě 40 °C. Obvykle se pak skladuje ve vzduchotěsných nádobách na nějakém temném místě, kde k ní neproniká příliš mnoho světla.
Před jakýmkoliv dalším použitím se musí kůra krušiny minimálně na 12 měsíců uskladnit (ale klidně i na několik let), protože v čerstvém stavu působí na lidský organismus dráždivě. Dlouhodobé skladování krušinové kůry pomáhá přeměnit účinné látky v ní obsažené na lépe snesitelnou formu, která již pro člověka není tak nebezpečná.
Sušená kůra krušiny se někdy využívá ve farmacii, kde se v malém množství přidává do různých léčivých přípravků. Jedná se například o čajové směsi, které pomáhají zmírňovat projevy různých onemocnění žlučníku a žlučových cest a léčí hemoroidy. Dále jsou k dispozici třeba směsi určené k detoxikaci organismu nebo bylinné přípravky pro podporu hubnutí. Doma si z krušinové kůry můžete vyrobit nálev proti zácpě, ale zároveň se z ní připravují různé obklady a koupele.
Plody krušiny olšové se v minulosti používaly k barvení látek nazeleno, zatímco z větví této dřeviny se dříve pálilo dřevěné uhlí, které pak sloužilo k výrobě střelného prachu určeného konkrétně pro ruční palné zbraně. Samotné krušinové dřevo je poměrně lehké a měkké, má červenavé jádro a skvěle se hodí pro řezbářské účely. Květy zase poměrně hojně přitahují včely.
Krušina olšová navíc představuje živnou rostlinu tesaříka jménem Menesia bipunctata, jehož larvy se vyvíjejí pod kůrou uschlých větví a kmínků. Kromě toho je pak na přítomnost této dřeviny vázán také výskyt žluťáska řešetlákového (Gonepterys rhamni) a živí se na ní i housenky modráska krušinového (Celastrina argiolus) nebo ostruháčka ostružinového (Callophrys rubi). [36, 37, 38, 39, 40, 41]
Pěstování krušiny olšové
Pokud vás tato dřevina zaujala svým vzezřením nebo léčivými účinky, můžete si ji samozřejmě vypěstovat také na vlastní zahrádce nebo třeba na balkoně v květináči. Nachází uplatnění především ve skupinových výsadbách, ale dá se samozřejmě sázet i jednotlivě. Je navíc odolná vůči místním klimatickým podmínkám, dobře snáší mrazy i znečištění ovzduší.
Vhodné stanoviště pro krušinu olšovou by mělo být dobře osluněné, ale dokáže zvládnout i místo v polostínu. Důležité je zajistit dané dřevině vlhkou, humózní a dobře propustnou zeminu, která bude mírně kyselá. Množí se pak hlavně výsevem semen a na její podnož je možné naroubovat jiné (cizokrajné) druhy rodu Frangula. [42, 43, 44, 45]
Zdroje: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, webmd.com, rxlist.com, pfaf.org, powo.science.kew.org, fs.usda.gov, ucjeps.berkeley.edu, ema.europa.eu, botany.cz, bylinkyprovsechny.cz, bylinkovo.cz, lesprace.cz, atlasrostlin.cz, biolib.cz, pladias.cz