PŘEDCHÁZÍME MOŽNÝM PÁDŮM
Bezpečnost je s pády, respektive s maximálním omezením vzniku ohrožení pacienta v nemocnici, velmi úzce asociována především s aktuálním stavem nemocného a situacemi, v nichž by se mohl během hospitalizace ocitnout. Základními pravidly pro předcházení možným pádům je ale nejen identifikace z tohoto hlediska rizikových pacientů, ale také bezpečné prostředí všech prostor, do nichž mají pacienti přístup, správně zvolené pomůcky a poučení pacientů a jejich blízkých. V systému řízení kvality nemocnice je předcházení pádům jedním z bezpečnostních cílů, který systém dává za úkol zejména sestrám, nicméně se týká i činnosti lékařů. Pacient přichází do nemocnice a smyslem činnosti všech zdravotníků je, tak jako ve všech záležitostech bezpečnosti a kvality, co nejlépe ho odléčit a co nejdříve jej v co nejlepší kondici vrátit do jeho prostředí. Komplikace vzniklé v důsledku toho, že pacient po dobře provedené operaci upadne a zlomí si krček a místo domů pokračuje v hospitalizaci, nejsou zejména u seniorů nijak vzácné případy a výjimečné nejsou ani fatální důsledky. I lehký úraz vzniklý po pádu může ve svých následcích dlouhodobě zhoršit kvalitu života nezávisle na skutečnosti, že primární výkon, pro nějž byl pacient přijat, byl odveden vynikajícím způsobem. Pro to vše je předcházení pádům pro nemocnici velmi důležité a má i značný přesah do zdravotnického terénu.
Pády a léky S problematikou předcházení možným pádům se pracuje v NNH tak, že když pacient přichází do nemocnice k plánovanému operačnímu výkonu, posoudí sestry, zda je z nějakého důvodu rizikovým z hlediska možnosti pádu, což je individuální i podle situace. I mladý člověk s indikací cholecystektomie je z pohledu možnosti pádu rizikový bezprostředně po operaci, zejména při první vertikalizaci. V tomto ohledu prevence funguje docela dobře ve všech nemocnicích už proto, že pacient po operaci zpravidla nikde sám nevstává, asistence sestry by měla být běžnou záležitostí. Do nemocnic ovšem přichází rozsáhlá kohorta pacientů, kteří mají kromě primární diagnózy nějaké další problémy – špatně vidí, přicházejí do nemocnice s protézou dolní končetiny, mají různé komorbidity, užívají léky. S rizikem pádů je úzce spojena také medikace pacienta. Léků, které se mohou významnou měrou podílet na upadnutí pacienta, je celá řada. V NNH spustili nový projekt „Pády a léky“, na kterém se podílí též kliničtí farmaceuti. Na základě odborné literatury, znalostí a zkušeností z oblasti účinků léků a také již vzniklých případů pádů pacientů vytvořili seznam léků, které svými účinky zvyšují riziko pádu. Patří sem například antipsychotika, hypnotika, sedativa, antiepileptika, antihypertenziva, diuretika a další skupiny léků. Na základě posouzení individuální míry rizika stanoví klinický farmaceut ve spolupráci s ošetřujícím lékařem a sestrou vhodná opatření, kterými může být vysazení léčiva, redukce dávky, záměna léčiva, vhodné načasování podávání, monitorace laboratorních hodnot a v neposlední řadě poučení pacienta.
Bezpečnostní opatření na pokojích
V NNH pomáhá ke snížení rizika pádu i vizuální označení pacienta jinou barvou náramku, konkrétně žlutou oproti „normální“ modré. Žlutý náramek lékařům, sestrám, nutričním terapetům i fyzioterapeutům signalizuje další způsob ohrožení tohoto pacienta, se kterým je třeba počítat a odborně pracovat. Pomoci je možné už tím, že sestra zjistí, zda má pacient s sebou vhodnou obuv, ve které se bude v nemocnici pohybovat. Důsledně (a někdy opakovaně) tyto pacienty poučí, zda mohou sami vstávat z lůžka, nebo vždy mají zazvonit a počkat na pomoc sestry. V pokoji pacienta ohroženého zvýšeným rizikem pádu musí být zafixované lůžko i noční stolek, ani jedno nesmí být pojízdné, protože zejména starší lidé s problémy při pohybu jsou zvyklí používat nábytek jako oporu při vstávání, tedy ani v nemocnici jim opora nesmí ujet nebo se převrhnout. Další velkou kapitolou jsou bezbariérové koupelny, nutná je protiskluzová úprava. Madla musejí být ve správné výšce u sprchy i toalety. I přes tato opatření nelze ani pádu v koupelně (například při náhlé nevolnosti) zabránit, proto musí být v dosahu z podlahy signalizace. Dosahem signálního zvonku se rozumí jeho umístění na výšku paže ležícího člověka, protože ten po pádu nemusí být schopen se sám zvednout z podlahy.
Pády jsou zejména pro seniory vždy nesmírně psychicky zatěžující záležitostí. Takový pacient je ve stresu už pouhou hospitalizací a vědomí, že upadl a někdo ho musel zvedat, že už sám nic nezvládne, je na obtíž, to vše ho dostává do značné psychické tenze. I to je téma pro kvalitu a bezpečnost nemocnice, těmto pacientům je třeba pomoci. K těmto lidem je třeba se postavit tak, abychom nejen odléčili primární onemocnění, ale i jim pomohli rehabilitovat se a odejít.