Kvalita celoživotního profesního vzdělávání sester v sociálních službách

07.09.2007
přidejte názor
Ilustrační obrázek
Autor: VitalikRadko – Depositphotos
Ilustrační obrázek
Je celkem běžné vnímat potřebu a povinnost celoživotního profesního vzdělávání jako součást profesní role a kariéry jak ve zdravotnictví, tak i v sociálních službách. Méně se však hovoří o tom, co má takové další profesní vzdělávání obsahovat a jak má probíhat, aby šlo o skutečně kvalitní proces učení.


Vzhledem k tomu, že obsah semináře či kurzu je chápán spíše jako irelevance k povinnosti se školit a vzdělávací nabídka je hodnocena velmi často vzdáleností od bydliště zájemce, cenou kurzovného a délkou trvání akce, rozeberme si, jaký vzdělávací obsah a metoda mají sloužit tomu, čemu říkáme profesní rozvoj a doplňování a inovování odborných kompetencí.

Specifická vzdělávací témata

Sociální služby, kde sestry pracují (např. domovy pro seniory, ústavy pro osoby se zdravotním postižením), představují zvláštní ošetřovatelské a pečovatelské prostředí, zvláštní profesní složení pracovních týmů a zejména zvláštní klientelu, která v sociálních ústavech nalézá svůj trvalý náhradní domov a většinou trpí chronickými onemocněními a vyžaduje pomoc druhé osoby v průběhu celého dne.

Z takto charakterizovaného prostředí a klientely vyplývají potom specifická vzdělávací témata, která (vedle krátkých interních a svépomocně zařizovaných seminářů zaměřených na dílčí kazuistiky či úzce vymezené ošetřovatelské situace) odpovídají kontextu ošetřovatelské práce, rozebírají profesní a pracovní zkušenosti, směřují ke změnám a cílům uspokojit očekávání a potřeby konkrétního klienta, veškeré jeho nároky, problémy a posléze právo na kvalitní ošetření.

Okruhy odborných znalostí, dovedností a postojů

Středisko pro celoživotní vzdělávání pracovníků v sociálních službách při Občanském sdružení za důstojné stáří během své více než osmileté praxe vytipovalo okruhy, které takto tematizují soubor odborných znalostí, dovedností a postojů. Jde o tzv. anketu, kterou středisko nabídlo zájemcům k volbě témat a současně jako orientaci, v čem se dál vzdělávat.

Jsou to mj. tato témata (úplný soubor témat je na webové stránce www.oszds.webz.cz):* Celostní (rehabilitační) ošetřování – moderní trendy.* Zvláštnosti interakce a komunikace s problémovým klientem.* Ošetřovatelská péče o osoby s demencí.* Ošetřovatelské standardy.* Péče o nemocného v terminálním stavu.* Stimulační ošetřovatelská péče.* Ochrana práv klientů a ošetřovatelská péče. Individuální ošetřovatelské plány a osobní potřeby klienta.

Jestliže naše představa o odborných směrech dalšího profesního rozvoje sester, pracujících v sociálních službách, dospěla k takovému tematickému souboru, nelze ji pokládat za úplnou. Vedle specifiky prostředí a klientely je třeba mít na zřeteli závaznost existujících standardů sociálních služeb, které zpracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR jako normu pro všechny pracovníky v sociálních službách. Pro sestry jsou mj. závazné procedurální standardy od č. 1 do č. 7, zejména standard č. 2 „Ochrana práv uživatelů sociálních služeb“, které vedou pracovníky k respektu k těmto právům při zpracovávání základních dokumentů, metodik a materiálů v plánování a realizaci sociálních služeb.

Sociální rozměr

Významné je naučit se v tomto kontextu rozpoznávat rizika procesu, vyhledávat potenciálně problémové oblasti a situace, umět pracovat se střetem zájmů a zvládat mechanismy vyřizování žádostí, ochrany práv klientů apod. Jak je vidět, vlastní ošetřovatelský proces v prostředí sociálních služeb pokrývá řadu souvislostí, které má profesní rozvoj sester obsáhnout, a to v plném rozsahu a příslušné kvalitě. Ani aspekt standardu sociálních služeb však nevyčerpává pracovní a vzdělávací potřeby sester.

Nové kompetence sester a pracovníků v sociálních službách mají ještě jeden rozměr – sociální. Sociální kompetence jsou potřebné pro profesní zvládání interpersonálních vztahů, pro sebereflexi a týmovou spolupráci. Naše dlouhodobá zkušenost nabízí v tomto směru soubor témat, seminářů, tréninků a supervizí, v nichž účastníci mají získat základní přístupy k odborné práci, ke klientovi a k sobě samým, tj. k práci na sobě. Je pochopitelné, že např. dvouhodinová přednáška, absolvovaná s hlavním zájmem sbírat kredity, nemůže tento požadavek splnit.

Citujme opět naši anketu mezi pracovníky pro pomáhající profese, která je zaměřena právě na sociální kompetence pracovníků v sociálních službách. Vyberme několik příkladů témat (další témata jsou na našich webových stránkách): Jak lépe komunikovat se seniory. Jak řešit konflikty. Co s ležícími. Co s bolestmi klientů a jak je pomáhat tlumit. Jak lépe chápat životní příběh seniora. Jak pracovat s klienty s demencí. Umíme se domluvit s náročným klientem? Učíme se jednat s agresivním klientem. Sebereflexe, reflexe vlastních činností – sebezkušenostní výcvik. Prevence a boj s imobilizačním syndromem. Řešení stresových situací. Známe své tělo a jeho komunikaci? Řeč a projevy těla, naše gesta, mimika apod. Jak chápat a rozvíjet vztah ke klientovi. Atd.

Škola pro celý život

Přejděme k metodě celoživotního učení, jak ji vyžaduje dospělý pracující člověk a jak ji vyžaduje efektivita učení. Profesní rozvoj pracovníka je efektivní tehdy, jestliže se rozvíjí jeho osobnost, motivace, poznávání emoční inteligence a jeho dovednosti, a to z hlediska jeho zvláštností, flexibilních dovedností, komunikace a schopnosti měnit vlastní postoje.

Klasická přednáška proto může být v tomto procesu pouze poznatkovým úvodem, který je při učení rozšiřován, konkretizován a procvičován formou interakce: lektor–účastník, lektor–skupina, účastník–účastník apod.

Iniciativa rodinných pracovníků

Do procesu učení se tak dostává alespoň zčásti koncentrovaná podoba pracovního procesu, emoční komponenty, dovednosti, zodpovědnost, vzbuzuje se důvěra v nové postupy, motivace k sebereflexi a zájem o další poznávání a účinné odborné konání. Takto pojaté učení nelze tedy odbývat v narychlo svolané přednášce za nízké kurzovné a za několik hodin. Interaktivní učení potřebuje čas, stejně jako každá účinná práce.

Občanské sdružení za důstojné stáří, které vzniklo jako občanská iniciativa rodinných příslušníků žijících v sociálních ústavech, není vzdělávací firmou či ziskovým podnikem a uvědomuje si potřebu nepřetržitě pracovat s lektory na tomto konceptu s cílem chápat semináře a sebezkušenostní výcvik jako nástroje skutečného profesního posunu každého účastníka a nikoli jako pouhou organizaci nějaké akce či jako obchodní aktivitu.


PaedDr. Naděžda Fibichová, Občanské sdružení za důstojné stáří (pc1@oszds.cz), www.oszds.webz.cz

Kvíz týdne

Kvíz: Uhádnete, jaké nemoci se léčí těmito léky?
1/9 otázek