Ve dvou nových studiích Washingtonské univerzity se nyní vědcům poprvé podařilo přesně identifikovat změny v mozku, které stojí za vynikajícím sluchem nevidomých.
Při první studii vědci použili funkční magnetickou rezonanci k monitorování sluchové kůry, která zpracovává zvukové informace. Skupina vidoucích a nevidomých měla poslouchat zvuky podobné morseovce a vědci pozorovali, které oblasti mozku jsou přitom nejaktivnější. Díky tomu zjistili, že u nevidomých jsou různé zvukové frekvence zpracovávány v přesném a omezeném pásmu, na rozdíl od vidících. Ve sluchové kůře vykazují podle vědců nevidomí lepší a přesnější nervové "vyladění" při rozlišování malých rozdílů ve frekvenci každého zvuku.
Ve druhé studii vědci zkoumali, jak mozek osob nevidomých od narození či od útlého věku dokáže zjistit pozici pohybujících se předmětů jen s pomocí sluchu. S využitím funkční magnetické rezonance se vědci soustředili na specifickou oblast mozku nazývanou hMT+, která je normálně zodpovědná za mapování pohybujících se předmětů. Vědci pozorovali, že u nevidomých tato oblast hraje analogickou roli jako u vidích, tedy monitoruje s pomocí sluchu pohybující se předměty.
"Tyto výsledky ukazují, jak slepota vytváří plastičnost sluchové kůry. To je důležitý aspekt, protože jde o oblast mozku, která přijímá sluchové informace velmi podobně u nevidomých i vidících," vysvětlila autorka obou studií Ione Fineová, psycholožka z Washingtonské univerzity. "U nevidomých je však nezbytné získávat více informací ze zvuku, a právě proto má tato oblast mozku zřejmě pokročilejší schopnosti," dodala.
Přesto je nadále málo jasné, jakým způsobem sluchová kůra vyvíjí tuto formu plastičnosti. Vědci zatím předkládají hypotézu, že vysvětlení může spočívat v evoluční adaptaci osob nevidomých od narození či od útlého věku.