Z četných studií vyplývá, které byly realizovány v posledních letech a které naznačují, jak je škodlivé sedět několik hodin denně, ačkoli to je často v zaměstnání nezbytné. Píše o tom italský deník La Repubblica.
Dlouhodobé sezení je spojeno s větší náchylností k srdečním a cévním chorobám, k cukrovce, k rakovině tlustého střeva, ke slábnutí svalů a kostí, k bolestem páteře, ke křečovým žilám, a dokonce i ke zhoršení funkce mozku.
Autoři brazilského výzkumu z roku 2016, který zveřejnil American Journal of Preventive Medicine, dospěli k závěru, že sezení delší než tři hodiny denně zvyšuje o 3,8 procenta riziko úmrtí a zkracuje délku života o zhruba tři měsíce.
A jestliže hrozba kratšího života plného nemocí nestačí, abychom se postavili na nohy, přichází další varování před židlí a křeslem od profesora Franciska Lópeze-Jiméneze z Kliniky Mayo v americkém Rochesteru.
Vědec analyzoval údaje získané ze 46 studií o spotřebě kalorií při různých každodenních aktivitách, které byly realizovány na vzorku 1186 pokusných osob, ze 60 procent mužů, v průměrném věku třiatřiceti let a s průměrnou váhou 65 kilogramů.
Výsledky těchto studií ukazují, že každou minutu, kdy sedíme, spotřebováváme o 0,15 kilokalorie (u žen o 0,1 a u mužů o 0,19 kilokalorie) méně, než kdybychom jen stáli na nohou.
Průměrný Evropan prosedí denně nejméně sedm hodin. Kdyby se tento čas snížil na hodinu, každý z nás by denně spotřeboval o 54 kilokalorií více, to je například deset dekagramů jablka nebo tři dekagramy špaget. Může se to zdát málo, ale za rok to znamená váhový úbytek o dva a půl kilogramu, a to bez diety a bez cvičení.
Spotřebu energie rovněž zvyšuje to, když se projdeme po místnosti. Ale i stání na jednom místě znamená zvýšenou spotřebu energie, protože to vyžaduje svalovou námahu, které jsme si jen málo vědomi. Tělo musí stále vyrovnávat postoj a tím se uvádějí v činnost svaly nohou a trupu.
„Tato neustálá svalová aktivita při stání nejen vede ke spalování kalorií, ale je také spojena s menším rizikem infarktu, mrtvice a cukrovky. Je však třeba říci, že dlouhodobější stání není pro všechny: například lidé s náchylností ke křečovým žilám by se mu měli vyhnout,“ říká Francisco López-Jiménez.