Místopředsedkyně Asociace výrobků a dodavatelů zdravotnických prostředků Lenka Nováková:
* Jakou roli hraje laboratorní diagnostika neboli diagnostika ve skle označovaná zkratkou IVD v současné medicíně?
Velmi významnou. Z osmdesáti procent se totiž podílí na rozhodování o další léčbě pacientů. Přitom jsou ale u nás do ní vkládány jenom minimální investice, které představují necelá dvě procenta z celkových výdajů na české zdravotnictví.
Konkrétně 330 korun na jednoho obyvatele za rok. V ostatních zemích EU jsou na tom lépe. Na jednoho Němce připadá v rámci laboratorní medicíny v přepočtu 680, na Rakušana 820, na Řeka 550 a na Španěla 600 korun.
* Kde všude nachází laboratorní medicína uplatnění?
Především při rozpoznání nemoci a sledování úspěšnosti léčení. Mohu se zmínit třeba o skupině infekčních chorob, kam patří mimo jiné žloutenky, HIV, ale i borrelióza.
Uplatnění však nachází i při léčení poruch metabolismu, onemocnění jater, ledvin, endokrinního systému nebo třeba při obyčejném předoperačním vyšetření.
Význam IVD se bude do budoucna zvyšovat hlavně v primární péči, v prevenci a při včasném záchytu rozvíjejících se onemocnění, tzv. screeningu. Těžko bychom hledali oblast, ve které není zastoupena.
* O zdravotnictví se obecně hovoří jako o sféře, která asi nikdy nebude mít dost peněz…
…ale právě proto by finance, které jsou do zdravotnictví investovány, měly přinášet maximální efekt. A pokud je u pacienta nevhodně zvolená léčba a nebo se jeho léčení nesleduje, mohou být náklady na drahé léky vynakládány neúčelně a může dojít i k vážnému poškození zdraví.
Kvůli nevhodně zvolené léčbě nebo špatnému dávkování zemře v USA ročně zhruba 100 tisíc pacientů. Lepší a levnější je nemocem předcházet a nebo je objevit včas a okamžitě a správně léčit.
Nemocný pacient totiž také pobírá nemocenskou, která představuje další náklady. Ve financích uvolněných pro zdravotnictví se sice neobjeví, ale ve státním rozpočtu ano.
Přitom jsou investice do preventivních programů velkým dluhem českého zdravotnického systému. Prevence spočívá především na bedrech praktických lékařů, jenomže náklady na jejich péči ze zdravotního pojištění poklesly z 5,04 v roce 2002 na 4,48 procenta v roce 2004. A to není dobrá zpráva.
* Nepřeceňujete však trochu roli diagnostických rozhodnutí?
Vůbec ne. Vždyť špatné diagnostické rozhodnutí v dětství může negativně ovlivnit zdravotní stav v dospělosti. V lepším případě nemoc budete léčit o něco déle, v horším ale povede ke změně pracovní schopnosti, což bude mít za následek horší uplatnění na trhu práce a zvýšené náklady společnosti na sociální dávky.
Nevinná chřipka někdy může být opakovaně léčena antibiotiky, která na ni samozřejmě nezabírají, ale trvale poškozují imunitní systém. Pozdě rozpoznaná cukrovka zase může způsobit trvalé poškození orgánů, slepotu nebo amputaci končetiny. Příčinou zbytečné smrti může být třeba podcenění rizika infarktu myokardu.
* Jak vysoké by měly být, podle vás, investice do oblasti laboratorní medicíny?
Téměř polovinu financí ve zdravotnictví spotřebují náklady na ústavní péči. Další čtvrtinu představuje ambulantní péče a zhruba 23 procent činí náklady na léky na recepty.
Účelným využíváním laboratorní medicíny IVD se může zkrátit délka pobytu v nemocnici a náklady na léčení se mohou snížit. Pokud se investice do IVD ve zdravotnictví zvýší například o deset procent, jsem přesvědčena, že se to v celkových nákladech na zdravotnickou péči příliš neodrazí.
Úspora se však může okamžitě projevit v menší spotřebě léků i v nižších nákladech na pobyt v nemocnici, ale také v nižších nemocenských dávkách.
* Jaký je rozdíl mezi využitím laboratorní medicíny v zemích EU a u nás?
V ekonomicky vyspělých zemích velmi rychle využívají nové možnosti, které vývoj v oblasti IVD nabízí. Pozornost tam také stále více soustřeďují na rozpoznání vrozených poruch metabolismu a tím vlastně předcházejí propuknutí nemocí.
Usilovně také pracují na využití rozluštěného genetického kódu a to je také oblast, která patří do laboratorní diagnostiky. V naprostém rozporu s tímto bouřlivým rozvojem je dlouhodobě setrvalý a neměnný přístup k proplácení provedených výkonů v Česku.
Aby totiž mohlo být nové a moderní vyšetření při IVD využíváno, musí jej nejprve zdravotní pojišťovna proplácet a musí být tedy zahrnuto v Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami.
V posledních letech se objevila řada nových diagnostických možností laboratorní medicíny, ale v Česku na své uplatnění teprve čekají a nikdo vlastně neví, jak dlouho na ně ještě budou čekat naši pacienti.
* Tvrdíte tedy, že vyšší investice do laboratorní medicíny mohou našemu zdravotnictví ušetřit peníze za zbytečné hospitalizace?
Nejde o investice, ale o informace. Nejdůležitější je, aby byli lékaři o nových možnostech IVD informováni a mohli je využívat podle skutečné potřeby pacientů.
Bouřlivý rozvoj laboratorní diagnostiky s sebou přináší i záplavu nových informací, ve kterých není lehké se orientovat, a proto bude mít stále větší význam mezioborová spolupráce mezi lékaři specialisty a pracovníky biochemických laboratoří.
Medicína totiž právě díky oblasti, označované zkratkou IVD, nabízí daleko větší možnosti, než jsou v současnosti využívány. A je škoda pro nás všechny její nabídku nevyužít.
Václav Tuček,
Právo