Předně je nutné konstatovat, že Svatopluk Němeček není dobrým ministrem zdravotnictví. Vrací systém do dob Davida Ratha, kdy se jakýkoli problém řešil dosypáním peněz ze státního rozpočtu. Zlikvidovaly se poplatky u lékaře i v nemocnicích, náklady rostou bez ohledu na kvalitu poskytnuté péče a o tom, že by mělo dojít k nějaké reformě posilující motivaci zdravotních pojišťoven ke kontrole smluvních zdravotnických zařízení a úsporám, se nedá mluvit.
Jako bývalý ředitel nemocnice také určitě nijak výrazně nejde po svých nedávných kolezích, jejichž fungování není prosto neefektivnosti, z níž občas čouhá zištný úmysl jako kopyto z čertovy nohavice. A jistě by kromě ministra neškodilo vyměnit i pár ředitelů nemocnic či dalších státních zdravotnických institucí.
Jenže když Němečkovi vyhlásí válku ministr financí, který ve zdravotnictví podniká, nakupuje zdravotnická zařízení a má přímý osobní zájem na směrování finančních toků v resortu, je třeba být vůči jeho kritickému hlasu značně ostražitý. Už to, že si vymohl přístup k informacím, které jsou ostatním podnikatelům ve zdravotnictví nedostupné, překračuje hranice nejen vkusu, ale i dobrých mravů a možná i zákona.
A jeho pokus obsadit důležité pozice v resortu svými věrnými je třeba jednoznačně odmítnout a zarazit. A to i v případě, že bychom uvěřili v jeho křišťálově čisté úmysly.
S křišťálovou čistotou máme v Česku ne zcela dobré zkušenosti. Kromě jiného třeba v případě jednoho Babišova dobrého kamaráda z politiky. A už dnes je ministr financí v případě firem, které jeho úřad přímo řídí, v tak velkém konfliktu zájmů, že opravdu není třeba vystavovat ho dalšímu pokušení.
Pak je možné popřát zdaru jeho medicínským investicím, které jsou nyní středem zájmu mnoha finančních skupin v Česku i v okolí. Zdravotnictví totiž je a bude dobrý byznys, ať se to našim socialistům líbí, nebo nelíbí.
Největší zdravotnická společnost Agel, o niž v tématu tohoto vydání týdeníku Euro jde také, dosahuje dlouhodobě mimořádně příznivých hospodářských výsledků a prokazuje, jak soukromý podnikatel dokáže vydělávat v prostředí, v němž státní zařízení vykazují chronické ztráty. Vracející se podezření, že je to jakýmisi nestandardními podmínkami či smlouvami, bylo už vyvráceno mnohokrát a bude to třeba udělat určitě ještě opakovaně.
Pro Babiše má pak zdravotnictví velmi specifické kouzlo v tom, že je to obor prakticky inertní vůči hospodářskému cyklu, což je v silném protikladu k aktivitám jeho Agrofertu, které pokles ekonomiky silně trápil a stále trápí. A naopak je s Agrofertem v souladu v tom, že jde o obor, v němž se pohybují státní peníze ve státem regulovaném prostředí.
To je přesně revír našeho ministra financí a na to se za současné situace musíme dívat s velmi silným podezřením.
České zdravotnictví opravdu potřebuje změnu, a to změnu hlubší, než je přeobsazení pár lukrativních postů. Když se však o těchto změnách bude jednat, měl by Andrej Babiš raději odjet řešit jídelníček do své michelinské restaurace na Riviéře. A pokud má příliš silné pokušení a je přesvědčen, že ví, co s tím, nechť prodá svůj podíl v Hartenbergu a zapomene na skupování klinik a nemocnic. Jinak bude léčba Babišem opravdu nechutně zapáchat.