Anežka Hrbáčková, Plzeň
Vážená paní Hrbáčková, rozumím tomu, že máte potřebu upravit užívání svého majetku a odkázat ho lidem, které jste si vybrala jako dědice. Není to nic zvláštního, řada seniorů tuto otázku řeší už v době, kdy jsou plně v kondici, protože v té době mají i možnost svobodně se rozhodnout, komu majetek připadne a kdo s ním bude dále hospodařit. Oblast dědění upravuje zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále OZ) a samotné řízení o dědictví je upraveno v zákoně č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále OSŘ).
V OZ je uvedeno, že dědictví se nabývá smrtí zůstavitele a dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů. Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona. Máte pravdu, že OZ upravuje i situaci, kdy není žádný dědic, a to v § 462, kde se uvádí: „Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.“
Dědění ze závěti je upraveno v § 476 a násl., kde se mimo jiné uvádí:1. Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. 2. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. V případě vlastnoruční závěti musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná, tak je to upraveno v § 476a OZ.
Pro vaši informaci je také důležité vědět, že: „Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. (§ 476b OZ) Pozici svědků pak upřesňuje § 476e OZ, kde se praví: „Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.“ V § 476c a násl. OZ se upravuje i situace, kdy zůstavitel nemůže číst nebo psát.
Tehdy projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem. V odst. 2) téhož paragrafu se pak uvádí, že: „V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.“ Dále tuto situaci upravuje § 476d OZ a násl.
Závěť je možné také zrušit, a to způsobem, který stanovuje § 480 OZ: 1. Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti. 2. Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.
Pro úplnost bych se zmínila i o dědění ze zákona, které je upraveno v § 473 OZ a násl. OZ upravuje dědění do tzv. čtyř skupin, které jsou upraveny následujícím způsobem. § 473
1. V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem. 2. Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. § 474 1. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. 2. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví. § 475
1. Nedědí-li manžel, partner ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.2. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. § 475a Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědíli žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. Samotné dědictví pak probíhá podle občanského soudního řádu v řízení o dědictví (§ 175a-§ 175z).
Podle § 175a: „Příslušný orgán státní správy pověřený vedením matriky oznámí úmrtí ve svém matričním obvodu soudu příslušnému k projednání dědictví. Podle § 175c OSŘ soud zjistí, zda v evidenci závěti vedené podle zvláštního právního předpisu jsou evidovány a) závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo listina o odvolání těchto úkonů (dále jen „závěť“) a u kterého notáře nebo soudu je uložena, b) listina o ustanovení správce dědictví, listina o odvolání ustanovení správce dědictví nebo listina o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví (dále jen „listina o správě dědictví“) a u kterého notáře je listina o správě dědictví uložena.
V případě, kdy zanechal zůstavitel závěť nebo listinu o správě dědictví, zjistí soud jejich stav a obsah, na dožádání soudu tak učiní i notář, který má závěť nebo listinu o správě dědictví v úschově (§ 175d odst. 2 OSŘ). Činnost notářů v řízení o dědictví je upravena v § 175za-§ 175zd OSŘ, kde je mimo jiné stanoveno pověřování notářů, odejmutí případu a oblast odměňování notářů. Proces dědění je poměrně rozsáhlá záležitost, proto jsem se snažila vystihnout ji v bodech, které napomohou zorientovat se v této oblasti, nikoli v plném rozsahu problematiky.
Majetek samozřejmě můžete darovat i na základě darovací smlouvy (§ 628 až § 630 OZ) už za života. V § 630 je upravena i možnost, jak lze dar navrátit: „Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.“ V případě darovací smlouvy bych vám vřele doporučila využít institut věcného břemene (§ 151n-§ 151p OZ), který vám po právní stránce umožní i nadále užívat těchto nemovitostí.
Je však nutné poukázat na to, že vás neuchrání před případnými neshodami, ale vaše právní postavení při nich bude mnohem jistější. Bohužel znám ze své praxe řadu případů, kdy i přes zřízení věcného břemene bylo klidné a důstojné užívání nemovitosti znemožněno a klienti se museli obracet na soud a domáhat se svých práv. Proto při svém rozhodování jednejte s rozmyslem a berte důrazně v potaz jednání a chování případných dědiců k vaší osobě. V této fázi, kdy přemýšlíte o úpravě majetku, máte možnost obrátit se o radu a pomoc např. na organizace, které pracují se seniory, některé takové organizace mají k dispozici bezplatného právníka pro konzultaci při sepisování závěti, příp. se obrátit na právníka přímo. Na závěr vám doporučuji celou záležitost si řádně promyslet a důkladně zvážit.
S pozdravem a přáním příjemných jarních dnů.
Bc. Jana Bednářová, sociální pracovnice