Kdyby bývala byla měla Milada Emmerová na sobě varování „ministryně škodí vašim peněženkám“, bylo by to z hlediska „konzumenta“ správy země stejně fér jako v případě dopadů kouření. Ne že by to odradilo ČSSD od jejího jmenování jako šéfa zdravotnictví - vždyť představuje tentýž myšlenkový proud jako kupříkladu ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach.
Oba si představují politiku jako hledání vhodných záminek k uplácení tu jedné, tu druhé skupiny občanů. Jeden „rozdává“ sociální dávky, minimální mzdy, druhý iluzorní pocit, že zdravotnictví je zadarmo. Ale třeba by to varování přimělo více lidí uvědomit si jeden drobný detail: ani jeden nerozdává ze svého.
Pravdou je, že ustát konkurenční boj ve zdravotnictví, to je a bude i pro člověka s neposkvrněným štítem a inteligencí blížící se genialitě úkol obtížný. Ministryně Emmerová v případě lékové vyhlášky minimálně čistým štítem nedisponuje. Podezření ze střetu zájmů komplikuje už tak složitou odpověď na to, zda si na úhradách léků vydělají výrobci přiměřeně, nebo nehorázně. Každopádně její osobní zásahy do vyhlášky celý proces ještě více zamlžují.
Ostatně není to jediný případ. Emmerová už osvědčila svou schopnost vydávat rozhodnutí doslova za milióny. A nepochybně se postaví za pár měsíců do čela nemocnic nebo pojišťoven či ostatních lobby, až se znovu zjistí, že stát musí zachraňovat zdravotnictví, protože v nějaké jeho části opět došly peníze. „Bezplatné“ zdravotnictví je přece třeba bránit za každou cenu - ať klidně peněženka daňového poplatníka zkolabuje. Jediným lékem na Miladu Emmerovou jsou volby. A kdyby to Stanislav Gross se svou modernizací programu sociální demokracie myslel vážně, mohl by léčbu ještě trochu uspíšit.
Patricie Polanská, Hospodářské noviny