Lékaři odcházeli a odcházejí, to se přirozeně děje všude, teď je především třeba pokračovat v reformních krocích, které jsou základem k získání prostředků na platy lékařů a dalšího zdravotnického personálu.
Trochu to připomíná tu okřídlenou větu z Postřižin: Musíte se víc snažit, pane správce! Musíte pilněji reformovat, pane ministře! Jen bude-li s kým a co. Docent Heger je však navíc reformátor nedosti nadšený, všechno by rád uvážlivě a důkladně, také se hodlá obtěžovat všelijakým zbytečným vysvětlováním. Možná dokonce pochybuje.
Ale co když celá ta reforma, z níž zatím známe jen Kalouskovy „tupé škrty“, bude nakonec pro kočku? Tak jako onen nadějný lék profesora Antonína Holého, který se v klinických pokusech na lidech neosvědčil a uplatní se zřejmě jen ve veterinárním lékařství.
Mezi vědou a sociálním inženýrstvím je však zásadní rozdíl. Profesor Holý už nějaké ty „zázračné léky“ stvořil, ale především našel nový směr jejich hledání, v němž mohou pokračovat další vědci, budou-li ovšem. Smyslem bádání v základním výzkumu není totiž namíchat nějaké konkrétní patentní ušrum, ale samo poznání, které nelze přímo zpeněžit. Tohle se ale dneska špatně chápe, zvlášť když potřebujeme úspěch hned a za každou cenu.
Když Alessandro Volta objevil galvanickou elektřinu, císař Napoleon jej jmenoval hrabětem. Přitom nemohl tušit, jak ten objev změní svět. Nyní už delší čas promyšleně budujeme „vzdělanostní společnost“, i současná rozpočtově odpovědná vláda dle svého programového prohlášení ve vědě a výzkumu leccos podpoří, zavede, usnadní atd., ale dle čerstvých zpráv neodcházejí jenom doktoři, avšak i mladí nadějní vědci.
Někteří do ciziny, někteří do soukromých firem, v nichž se nebádá, jen inovuje. Za patentní ušrum se zkrátka platí mnohem víc než za čistou vědu, bez níž by nikdy žádné ušrum nevzniklo.
Nedávno jsem si kdesi přečetl, že mrňavé Dánsko má třináct Nobelových cen, my jen dvě, z toho jednu literární. Jak je to možné, táži se?
Zrovna Dánsko, jeden z těch pohrdaných sociálních států, které zřejmě nikdy nepochopí ani přednosti rovné daně. A ke všemu jsou tam prý lidé spokojeni! Jestli on ten Hamlet nakonec neměl pravdu.