Na přímluvu dvorního fotografa
Lékaře, který pečoval výhradně o ně, měly vůdčí osobnosti na obou stranách fronty druhé světové války. Winston Churchill zaměstnával jako svého osobního lékaře lorda Morana, Josif Vissarionovič Stalin si vydržoval celý tým lékařů, přičemž vůči mnohým z nich pociťoval osobní předpojatost. Vliv, který tito lidé na své prominentní pacienty mívali, lze jen těžko docenit. Byli pro ně nezbytní – a věděli o tom. Zatímco paranoidní Stalin budil ve svých lékařích děs z pomsty, kdyby se cokoli nepovedlo, Hitlerův vztah k jeho osobnímu lékaři byl na výsost kladný. „Pacient A.“ byl nesporně hypochondr, ale hypochondr povětšinou dbalý rad árijského „vědce“. Tím byl v Hitlerových očích doktor Theodor Morell, jenž se k Vůdci a říšskému kancléři propracoval v roce 1937 prostřednictvím dvorního fotografa. Přímluvu si zasloužil tím, že fotografovi, asi úspěšně, vyléčil gonorrhoeu. Prestižní místo dostal navzdory varování, které se až na kancléřství doneslo z akademických kruhů, v nichž bylo známo, že „metody kolegy Morella jsou, eufemisticky vyjádřeno, poněkud neortodoxní“.
Přípravek na čištění pušek
Nový lékař převzal Hitlera do své péče a začal léčit jeho obtíže se zažíváním, s nimiž si předchozí terapeuté nevěděli rady. Léčbě poruch GIT jistě nepomáhal fakt, že Hitler byl již od roku 1936 extrémní a potrhlý vegetarián. Morell správně odhadl, že potíže jsou neurotického původu, což ovšem svěřil pouze svému deníku. Spasmy se totiž dostavovaly vždy v souvislosti se silným rozrušením, například konfrontačním jednáním s ducem, kdy už bylo jasné, že italská armáda Německo zradí. Kdykoli se situace, ať už vojenská či politická, opět uklidnila, potíže se žaludkem a střevy zpravidla ustaly. První Morellův zákrok jeho lékařským kolegům připomínal spíše pokus o otrávení. Morell Hitlera vyhladověl a pak jej medikoval nevídanou směsicí všeho, co se mu právě zdálo vhodné. S oblibou to byly také preparáty jeho vlastní farmaceutické firmy, kterou Morell řadu let se střídavými úspěchy provozoval. Pro Hitlera volil zejména kombinaci vitaminů, hormonů, fosforu a glukózy, vše v extrémích dávkách.
„Pacientovi A.“ při nejrůznějších a po bitvě u Stalingradu stále se zhoršujících potížích Německa na východní frontě dokázal podávat najednou i 28 různých tablet denně. Z orálně podávaných se v Morellově tajných záznamech velmi často také opakuje přípravek Mutaflor, což byla emulze vyrobená z Bacillus coli communis, které měly po vyhubení střevní flóry následně kolonizovat Hitlerovo zažívací ústrojí. Skutečností je, že se Hitler po Morellově léčbě často cítil lépe, což samozřejmě prohlubovalo pacientovu důvěru. Nijak ho nezarazilo ani to, že mu Morell na čištění střev předepsal preparát, jehož účinná látka byla stejná, jakou armáda používala do přípravku na čištění pušek. Bacillus coli communis se pak asi musel dost činit.
Zkuste si léčit vůdce
Zdá se, že terapii nevymýšlel pouze lékař, pozoruhodné (a respektované!) podněty přinášel i sám prominentní pacient. Chronickou nespavost, která se s vývojem války prohlubovala, Morell soustavně „léčil“ bromidy a barbituráty. Když se pacient ráno (případně až v poledne) probral a účinky zkombinovaného dryáku přetrvávaly, jejich působení lékař kompenzoval nitrožilně (jehlou otřenou hadrem) podávanou glukózou a pervitinem. Běžně aplikoval extrakty z epifýzy, slinivky, podle vlastní inspirace a uvážení podával estradiol, testosteron a hydrokortizon. Chronickou sinusitidu svého pacienta řešil kokainem. Když mu jeden z adjutantů vyčítal, že nechává Führera přecpávat prášky a rve do něj tolik injekcí, lékař mu odsekl: „Tak to bych rád viděl vás, jak léčíte pacienta, jako je vůdce!“ A na tento argument odpověď neexistovala.
Hitler odmítal odpočívat, byl přesvědčen o svém „poslání“ a zároveň se obával, že ho nestačí naplnit. Po útoku na Sovětský svaz (červen 1941) vyšly najevo důvody, z nichž se dalo usuzovat, že Hitlerův život se skutečně rychle krátí. Morell diagnostikoval koronární sklerózu, což považoval u muže starého 52 let za dosti neobvyklé. Pravdou ale je, že Lenin jí trpěl ve stejném věku. V následujících letech Hitler prodělal několik srdečních příhod a nebylo výjimečné naměřit mu systolický tlak 200 mmHg. Morell mu podával jod, glukózu a podle potřeby nitroglycerin. „Pacient A.“ si na něm vymohl také Cardiazol, lék, který pomáhal Göringovi, jenž mu ho doporučil. Morell nesouhlasil a marně vysvětloval, že Göring je naopak hypotonik, ale maršálkovo doporučení bylo silnějším argumentem.
Hřejivé, příjemné injekce
Výrazné zhoršování zdravotního stavu nastalo v průběhu roku 1943. Vůdce trpěl silnými záchvaty tremoru. Jak lékař později sdělil americkým vyšetřovatelům, záchvaty mohly být „hysterického“ původu, nemohl ale vyloučit možnost, že prapříčinou byla chřipka nebo „mozková horečka“ kterou se Hitler nakazil na Ukrajině. Proti únavě a tremoru Morell nasazoval multivitaminy a již zmíněný pervitin, a když tremorické ataky neustávaly, ke glukóze a jodu přidával intramuskulárně testosteron. Dočasně se Hitlerovi přestala třást levá dolní končetina a ustal třes rukou po nezdařeném atentátu 20. července 1944, ale zlepšení bylo jen dočasné. Ještě nějakou dobu se udržovaly Hitlerovy legendární schopnosti – absolutní paměť, schopnost vyčíst z každé zprávy okamžitě podstatu a hypnotický účinek na ostatní lidi.
Vlastním logickým myšlením však musel postupně dojít k závěru, že válku už vyhrát nelze. I nadále ho ale inspirovala jeho slepá víra. Aby zvrátil situaci, musí žít dostatečně dlouho! K tomu ovšem potřeboval Morella a jeho hřejivé a příjemné injekce. Na začátku roku 1945 se ještě někdy objevoval na veřejnosti. Z filmových týdeníků, které shlédli, si odborníci z řad lékařů povšimli, že se vůdce silně hrbí, rytmicky se mu třesou ruce a při chůzi vrávorá. Vyvodili z toho, že dostal Parkinsonovu nemoc. Váhavě to připustil i Morell. On sám nejpozději na jaře 1945 pochopil, že vůdcův bunkr je i pro něj smrtící pastí, ale ze služby u Hitlera se nevyvázal. 30. dubna Adolf Hitler ukončil své osobní trápení, jakož i trápení celého světa, kulkou vypálenou z automatické pistole Walther, kterou si prohnal pravý spánek. Zároveň rozkousl v zubech fiólu s kyanidem. Jeho lékař se dostal do zajetí, ale válečný soud ho osvobodil. Velký proces s německými lékaři, zahájený v roce 1946, se ho netýkal, protože se nezapletl ani do programu euthanazie, ani do nelidských experimentů v koncentračních táborech. Theodor Morell zemřel 26. května 1948. Jako příčina smrti bylo ve zprávě uvedeno srdeční selhání.
Adolf Hitler s Theodorem Morellem
Doktor Morell dostává Rytířský kříž
V srpnu 1941 začalo Hitlerovi vypovídat službu srdce