Někteří dokonce při praktickém vzdělávání musí pracovat více než na jeden pracovní úvazek, ale placeni jsou jen za desetinu odvedené práce. Navíc jsou kladeny překážky jejich praktickému vzdělávání samotným ministerstvem zdravotnictví.
Přes soustavné zhoršování pracovních podmínek našich lékařů jsou odpovědí našich politiků stále již dvacet let jen falešné sliby.
Toto společenské a politické pohrdání našimi lékaři letos vyústilo do vzpoury našich lékařů proti jejich soustavné pauperizaci ve výzvě „Děkujeme, odcházíme!“ Lékaři rok předem sdělili politikům, že pokud nebude jejich ekonomická situace řešena a nedostanou platy odpovídající dva a půl násobku průměrného platu, že odejdou pracovat do ciziny, kde je po českých lékařích sháňka. Celé dlouhé měsíce naši politici tuto výzvu nebrali v úvahu.
Naopak, jako naschvál se rozhodli, že platy všem, tedy i lékařům sníží o deset procent. Toto rozhodnutí je ve zdravotnictví neopodstatněné, protože lékařské platy nemají nic společného se státním rozpočtem.
Odměny pro lékaře nemocniční i soukromé procházejí přes zdravotní pojišťovny, kde je nyní přebytek šestkrát vyšší než je požadavek našich lékařů. A i kdyby nám politici tvrdili, že „vše souvisí se vším“, pak je dobré vědět, že pan ministr financí Miloslav Kalousek v Otázkách Václava Moravce dne 21. listopadu přiznal neplánovanou úsporu v našem státním rozpočtu oproti jeho schválení sněmovnou, která opět převyšuje přání našich lékařů na navýšení příjmů.
Pan ministr zdravotnictví se netají tím, že omezí financování nemocnic a soukromých lékařů. Zdravotní péče prý zůstane zachována a z medií se dovídáme, jak zachována bude. Ale nikde se nedočtete, že zachována může být jen tehdy, pokud vám zbytek peněz doplatí vaši lékaři.
Takto bylo financování našeho zdravotnictví nastaveno před dvaceti lety, když se naši politici rozhodli pro systém veřejnoprávního pseudopojištění a odmítli normální skutečné pojištění u skutečných pojišťoven. Toto naše vysoce ztrátové pseudopojištění se podobá našemu státnímu pseudopojištění za komunistické éry, kdy díky omezeným financím nebyli občané léčeni podle jejich potřeb, ale podle přidělených peněz, kterých bylo málo, a tak se někteří pacienti museli ponechat bez léčby.
Pseudopojištěním rozumějme určité zajištění občanů tím, že někde odevzdají peníze na své zdraví a dále jsou zcela vyloučeni z možnosti ovlivnění toku těchto peněz. Jejich netransparentní uložení umožňuje gigantické ztráty řádově v desítkách miliard korun. Pro tato pseudopojištění je typické, že jde o iluzivní zajištění občanů v optimální zdravotní péči. Tato nerealistická iluzivnost se před občany tají. Skutečné neiluzivní zajištění optimální zdravotní péče je možné jen přes normální zdravotní pojištění u normálních zdravotních pojišťoven v normálním pojišťovacím režimu.
I dnes je peněz málo. Nedostatek finančních prostředků doplácejí lékaři nízkými příjmy a takzvanými regulačními mechanismy, kterými jsou trestáni za svoji práci ti nejschopnější lékaři. Podle úhradové vyhlášky ministerstva zdravotnictví letos očekáváme, že ambulantní lékaři budou platit tyto doplatky na své pacienty řádově ve stovkám tisíc korun.
Zvláště letos bude pro všechny průkazné, že státní i veřejnoprávní pseudopojištění je nejen vysoce ztrátové řádově v desítkách miliard korun ročně, ale že peněz se na zaplacení lékařů a na léčbu pacientů nedostává. Tento systém propagovaný zejména komunisty a socialisty, ale spravovaný i ODS a nyní TOP 09, končí v nedostupnosti kvalitní zdravotní péče, lékařům negarantuje proplacení zdravotní péče a pacientům vůbec nemůže garantovat to, co jim slibuje Ústava, tedy optimální zdravotní péči. Jde o systém zdravotnictví, který umožňuje neřešit sociální problematiku skutečně chudých a spokojuje se s iluzí sociálního zajištění chudých formou zdravotnictví prakticky zadarmo pro bohaté i chudé.
Příčinou hladu po českých lékařích v Německu je obdobný systém jako u nás, díky němuž prchají němečtí lékaři pracovat do ciziny především pro enormní byrokracii. A tak čeští lékaři mají kam odcházet. Ale to není řešení!
Jediné řešení vidím v nastolení skutečného zdravotního pojištění u skutečných zdravotních pojišťoven s legislativní solidaritou zdravých s nemocnými, které umožní občanům mít smlouvu s pojišťovnou na optimální zdravotní péči, zatímco nyní ji pojišťovny uzavírají s lékaři na omezování této zdravotní péče.
To umožní lékaři garantovat svému pacientovi optimální zdravotní péči a pacientovi garantovat svému lékaři plné proplacení zdravotní péče. V současnosti jsou obě tyto klíčové garance, bez kterých zdravotnictví nemůže fungovat, znemožněny systémem veřejnoprávního pseudopojištění.
Reforma zdravotnictví je nezbytná na těchto principech, pokud se nechceme spokojit s iluzí optimální zdravotní péče a iluzí sociálního zajištění chudých. Taková reforma, se kterou zatím u nás nepočítá žádná politická strana, musí být postavena na přirozených vztazích a na občanské svobodě, bez které není osobní odpovědnost ani tvůrčí iniciativa v lékařském umění.
Letošní krizový rok je velikou šancí pro naše občany i politiky, kteří mohou konečně pochopit nezbytnost realizace takovéto reformy místo těch dosud předkládaných reforem našimi stranami, které zachovávají rozkrádatelné veřejnoprávní pseudopojištění se všemi jeho nevýhodami.