Itálie dohodu uzavřela v únoru s vládou v Tripolisu, kterou podporuje OSN. V dohodě se zavázala, že Libyi poskytne finanční pomoc a školení libyjských bezpečnostních složek pro boj proti pašerákům lidí. Představa, že migranti mohou v Libyi žít v lidských podmínkách je ale podle Hehenkampa „naprosto nereálná“.
Podmínky v libyjských detenčních centrech podle šéfa MSF připomínají „hangáry pro lidi“. Myslet si něco jiného je podle něj „nebezpečnou fikcí“. Zahraničním médiím popsal sedm zadržovacích táborů v blízkosti Tripolisu, které podle něj mají pod kontrolou milice. Násilí je v nich velmi časté.
Italský ministr vnitra Marco Minniti už dříve řekl, že je nutné respektovat lidská práva. S pomocí OSN by měly být v Libyi otevřeny nové tábory, což se ale zatím nestalo. Evropská unie vyškolila pro práci v libyjské pobřežní stráži 90 lidí a Itálie slíbila, že jim poskytne deset lodí, z čehož první by měla dorazit v polovině května.
Po dohodě mezi EU a Tureckem byla loni víceméně uzavřena trasa vedoucí přes Řecko, hlavní trasou migrantů se tak stala ta mezi Libyí a Itálií. Právě v Libyi pašeráci lidí fungují beztrestně.
Letos do Itálie připlulo asi 24.000 nových migrantů, dalších 600 osob přišlo o život ve snaze překonat Středozemní moře. Migranty často zachraňují humanitární organizace, které italské soudy údajně podezírají, že běžence v cestě do Evropy podporují. Libyjská pobřežní stráž začala migranty nutit, aby se vraceli do Libye.
Mnoho běženců se však po návratu ocitá ve stejných detenčních centrech, ze kterých utekli. Podle Hehenkampa tam často čelí rozhodnutí, zda zaplatit pašerákům lidí za pokus o cestu do Evropy, či riskovat, že budou prodáni do otroctví.
Libye se od svržení dlouholetého vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011 nevzpamatovala z chaosu, v zemi stále působí několik ozbrojených skupin. O vládu usilují dva kabinety - ten na východě neuznává vládu v Tripolisu, která má podporu OSN.