Od Guineje, kde si epidemie trvající čtyři měsíce vyžádala více než 500 obětí, až po Sierru Leone, se mnoho pacientů raději ukrývá s přesvědčením, že hospitalizace je „rozsudek smrti“. V jihovýchodní oblasti Guineje někteří vyděšení obyvatelé uzavírají své vesnice před zdravotníky, blokují cesty a strhávají mosty.
Za hranicí v okrsku Lofa v Libérii honili zdravotníky, kteří je přišli vyšetřit, lidé ozbrojení šavlemi, noži a kameny. Ve východní části Sierry Leone musela policie použít slzný plyn, aby zabránila příbuzným odnést si těla lidí zemřelých na ebolu, aby je mohli pohřbít. To představuje značné riziko nákazy. Příbuzní ale úřady podezírají, že těla zesnulých používají k experimentům či morbidním rituálům.
„Od lidí zažíváme spoustu nedůvěry, zastrašování a nepřátelství,“ řekl agentuře Reuters Marc Poncin, nouzový koordinátor charitativní organizace Lékaři bez hranic (MSF) v Guineji.
Středisko MSF ve městě Gueckedou, vzdáleném asi 650 kilometrů jihovýchodně od Konakry, nyní sleduje jen jednoho pacienta. Před dvěma týdny léčilo asi 25 nemocných s ebolou. Není to ale proto, že by nemoc ustupovala, upozornil Poncin, ale proto, že se podle něj „desítky“ nemocných ukrývají před zdravotníky v okolních lesích.
„Vesnice se před námi uzavírají, nepouštějí nás dovnitř, nemocní lidé se ukrývají ve svých komunitách. Už k nám nechodí hledat pomoc a zdravotní péči,“ řekl. To zvyšuje riziko dalšího šíření bezprecedentní epidemie, která ohrožuje jednu z nejchudších oblastí světa.
Podle poslední bilance, kterou v pátek zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO) bylo od letošního února zaznamenáno celkem 888 případů eboly včetně 539 úmrtí. To ale podle zdravotníků v terénu může být jen „špička ledovce“.