A. Bas: Všude na světě, kde je stabilní ekonomika, jsou studenti povinní platit za studium a daň je progresivní. Aby si daň snížili, investují např. zubaři do pozemků a farem. Viděl jsem učitelskou rodinu bydlet na takové farmě a v době prázdnin i paní zubařku vyvážet hnůj. Mladí mají v důsledku dlouhodobé izolace nenaplněné iluze. Chce to vlastní zkušenosti
Thy: Státní zdravotnictví je přece nesmysl a jeho financování je neudržitelné! Lidi v Česku žijou tím, že mají na zdraví „ústavní“ právo a má být zdarma. Lékař že přijede třeba v noci až domu, a na chrup každý může kašlat, protože je zubní pohotovost a tam vám to spraví taky třeba o půlnoci.. A to vše za cenu 30 Kč, která bere dech. A jestli dnes bere lékař dvojnásobnou mzdu, než je průměrná…
tak to teda není žádnej zázrak. Lékař se musí neustále vzdělávat a učit, přicházejí stále nové a nové léky a postupy… Já být lékařem, už dávno v Kotlině nejsem.
T: O.K., přečetl, nicméně psal jsem o lékařích, nikoliv o těch, co nemají ještě atestaci. Zajisté ji jednou budou mít a je na nich, jaké mají ambice a co chtějí sobě i jiným a své rodině dokázat. I já odešel jen s výučním listem v zadní kapse a dnes mám také roční hrubý plat v šestimístném čísle. O podmínkách nemluvě. Být lékařem není poslání, je to profese a zdravotnictví je byznys. Kvalitní lidé musí být kvalitně placeni, jinak o ně stát přijde.
Aneta: Přesně, lékaři studují na náklady daňových poplatníků a potom je ještě nehorázně chtějí odírat. Moje zubařka - je smůla, že dnes je zubařů málo a nemůžete ji vyměnit, se mě při každé návštěvě snaží přesvědčit o nutnosti placených plomb i vzadu na „osmičkách“, kde to není vidět, minule mi jednu napočítala na 450 Kč a druhou na 530 Kč. Odmítla jsem, s tím, že si to momentálně nemůžu dovolit. Zdráhala se mi tam dát plomby placené státem ale nakonce uvolila - už to přemlouvání bylo trapné i sestře. A tak je to všude. Nejraději vám dělají zákroky, které musíte platit hotově ze svého.
Ajtak: Má zkušenost je podobná. Investoval jsem do můstků kolem 18 000 Kč, nemluvě o mukách při zabrušování nosných zubů. Jeden z nosných zubů asi po měsíci při kousnutí do rohlíku odešel, mně bylo spíláno zubařem, že jsem musel používat chrup na rozlouskávání ořechů, vypadlý můstek si strčil do kapsy a už jsem oba neviděl, protože mezitím zubař odešel na jiné působiště.
Pavel canada: Tady v provincii ontario, já domácího /family physitian/ doktora nemám, tady je všeobecných doktorů nedostatek. Od roku 2006 odešel do důchodu Dr. Sharma původem z Indie. Byl to můj doktor od roku 1985. Když jsem přišel do té lékařské budovy, to není nemocnice, jenom zdravotní středisko, tak mi řekla (něco jako vrátná), že doktor Sharma je 4 měsíce v důchodu. Když bych chtěl moje papíry, všechny zápisy, tak to bych musel zaplatit za vydání z centrální kartotéky z Toronta, asi 120 dolarů, a jinak - platy lékařů, kolem $120 tisíc ročně hrubého. V nemocnici - chirurg, atd, to nevím, zdravotní sestry asi $22 na hodinu, a já jako občan, jdu k lékaři a musím mít zdravotní kartu (health card), jinak bych platil $60 za návštěvu. Léky si musím zaplatit sám. Velké firmy platí pojištění zaměstnancům - léky, i zubaře. Zubaři, to jsou šílené ceny, za prohlídku, asi 3 minuty času v křesle $90, čištění zubů to samé, taky když dostudují, mají těžké dluhy, ale když vydělají 10 až 14 tisíc měsíčně, to jsou bohatí lidé, když vás bolí zub a vyděláte čistého 450 týdně, tak tam snadno necháte týdenní plat. Ve státech je to stejné, jestli ne horší. Tady to není žádná sranda. Tady není žádný ráj.