Místo okamžitě přislíbené velkorysé finanční pomoci dostala Asie pouhý zlomek
„Musíme teď vyvodit ponaučení, abychom při příští krizi lépe reagovali a zachránili více životů,“ řekl generální ředitel WHO I Čong-uk z Jižní Koreje.
Vlna tsunami, vzniklá v důsledku silného podmořského zemětřesení u Sumatry, zabila podle poslední bilance 180 tisíc osob včetně šesti Čechů a stovek dalších evropských turistů; nezvěstných -tedy pravděpodobně mrtvých - zůstává 50 tisíc dalších lidí.
Celkově vysoký počet obětí má na svědomí neexistence varovného systému. I když lidem na Sumatře zřejmě nebylo pomoci, obětí na Srí Lance, v Indii, Thajsku a v dalších zemích mohlo být podstatně méně, kdyby je někdo o blížící se záplavové vlně informoval.
Už vzniká síť
Tento nedostatek již odborníci napravují a za účasti zejména USA a Japonska vzniká monitorovací síť, jež má o novém tsunami nebo jiné katastrofě ihned informovat i odlehlé země.
Jsou ale otázky, které zatím odpověď nemají: Jak to, že ale nevypukla epidemie, když k šíření choroboplodných zárodků byly v celé oblasti ideální podmínky? Proč bylo více obětí mezi ženami než mezi muži? Nešlo rychleji a snáz identifikovat mrtvé podle oblečení, šperků a dalších znaků než nákladnou procedurou zjišťování DNA?
Zatím se ukázalo, že záchranáři pracovali velmi dobře, pokud se týče pomoci fyzicky zraněným, a že nedošlo k závažnějším problémům v koordinaci. Nečekaný problém nyní představují posttraumatické stavy a osud lidí, kteří přišli o své blízké a domov.
Thajská vláda upozornila, že postižené obyvatelstvo ponese následky ještě dlouho poté, co budou odstraněny materiální škody a opět se rozvine turistika.
Hlavně zájem o turisty
Kolem katastrofy však existuje i řada kontroverzí. Ačkoliv počtem obětí není ani v měřítku Asie či Afriky srovnatelná například s úmrtími na AIDS, malárii či další nemoci, zajímal se o ni doslova celý vyspělý svět.
Hlavním důvodem ale možná nebyl soucit s místními oběťmi, nýbrž to, že se tragédie dotkla oblíbené destinace turistů, z nichž mnozí zahynuli.
Spíše o charakteru údajné solidarity než o byrokratických průtazích svědčí i údaje o mezinárodní pomoci: dárci sice přislíbili regionu krátce po katastrofě přes osm miliard dolarů (přes 180 mld. Kč), ale například Srí Lanka dostala k polovině března ze zahraničí méně než 75 miliónů dolarů, tedy asi čtyři procenta odhadovaných nákladů na obnovu země.
Příznačné je také to, že konference WHO se koná v Thajsku, relativně ušetřeném (8 tisíc mrtvých a nezvěstných), ovšem turisticky atraktivním, a ne třeba v nejhůře postižené Indonésii (na 165 tisíc obětí) nebo Srí Lance (kolem 40 tisíc obětí).
Alexandr Petrželka, Právo