Lékařka: Lidé se dostávají do hospiců později, než by měli

Důvodem jsou podle ní kromě neochoty lékařů sdělovat pacientovi špatnou diagnózu i ekonomické zájmy, kdy si lékaři tyto pacienty drží, jelikož jim pojišťovny za péči platí. Lékaři to však rozhodně odmítají a takové nařčení považují za nehorázné.
Svatošová označila jednání lékařů za neetické. V dostupnosti hospiců prý není problém, nečeká se déle než pár dní. „Lékaři by měli sdělit stav nemoci šetrně, ale na rovinu,“ míní. Připustila ale zároveň, že nelze zevšeobecňovat. V poskytování péče lidem na sklonku života a s bolestmi jsou na tom podle ní hůře praktičtí lékaři.
Mluvčí praktiků Irena Kudrnovská odmítla, že by lékaři odmítali své pacienty do hospiců posílat. Nařčení, že tak činí kvůli penězům od pojišťoven, považuje za nehorázné. Praktici podle ní postupují u sdělování prognózy těžce nemocným pacientům individuálně. Někdy pacient navíc odmítne do zařízení nastoupit a chce se léčit doma, uvedla.
Podle Svatošové jsou ale okresy, kde 80 až 90 procent praktiků vůbec nepředepisuje recepty na opiáty čili léky na tišení nesnesitelných bolestí. Jako příklad uvedla lékařku, jež údajně nepředepisovala opiátový lék pacientce krátce před smrtí, ač měla silné bolesti a lék potřebovala. Podle Svatošové převládá strach některých lékařů podávat pacientům na tišení bolesti opioidy, protože vyvolají závislost. Bylo však prokázáno, že u silných bolestí je opiát na místě a žádná závislost nevzniká. Podle předsedy Společnosti pro studium a léčbu bolesti Jiřího Kozáka se podávání opioidů bojí často i sám pacient či příbuzní, považují je prý za známku blížící se smrti.
Kozák potvrdil, že někteří lékaři se mohou obávat dávat vyšší dávky opioidů. Nedostateční tišení bolesti však bylo podle něj velkým problémem tak před deseti lety. Nyní je na trhu více druhů opioidů, kromě injekční formy existují i tablety či náplasti. Oproti západní Evropě však má Česko, co se týče péče o nevyléčitelně nemocné, stále co zlepšovat, shodují se odborníci. Důležité je nejen tlumit bolest, ale postarat se o nemocného celkově. Včetně péče o pacientovu duši a ochotě pomoci jeho rodině.
Řešením je vzdělávání lékařů. Také rodina pacienta by se měla víc bránit. Ptát se na prognózu, co se dá dělat, jak nemoc zastavit, zda dát přednost domácí či hospicové péči, míní Svatošová.