S názorem Jindřicha Grafa lékárníci zásadně nesouhlasí
„Lékárníci v souvislosti s novou vyhláškou o úhradách léků straší, že ještě celý měsíc budou prodávat léky, které nakoupili za staré nesnížené ceny. Mohou srozumitelně vysvětlit, proč v období cenových změn nakupují taková množství a navíc svůj „podnikatelský omyl“ přenášejí na pacienty? Vždyť již zhruba 15 let distributoři zásobují lékárny podstatně častěji než jednou za dva týdny!! Pokud podobný podnikatelský omyl spáchá na příklad zelinář a v pátek mu zbudou neprodané banány, prodává je se slevou, “ napsal pro Zdraví.Euro.cz ekonom Jindřich Graf a dodal:
„Přichází pro lékárníky v úvahu, aby cenový rozdíl u chybně nakoupeného zboží, který zpravidla nepřekračuje 5% - kryli ze své marže a nepřenášeli je na pacienta?“
Zde jsou reakce lékárníků:
Mgr. Leona Štěpková, viceprezidentka České lékárnické komory
V první řadě chci zdůraznit, že lékárníci nestraší. Pouze se snaží pravdivě informovat veřejnost a nahrazovat tak roli někoho zcela jiného, kdo to evidentně nedělá (Ministerstvo zdravotnictví).
Pan Gráf hovoří rádoby zasvěceně hned o dvou povoláních - o zelinářích a o lékárnících. Nevím, zda je zelinář, ale lékárník rozhodně není a nikdy jím ani nebyl. Nechápu proto, proč zlehčuje problémy 2,5 tisíce lékáren, jejich zaměstnanců a jejich pacientů. Pokud by potíže se „zpožděnou vyhláškou“ mělo jen pár lékáren, jistě by se o to nezajímala ani ČLK ani nikdo jiný a mohli bychom usuzovat, že tyto lékárny pochybily. Mají-li velké starosti všechny, jistě nelze říci, že se hromadně dopustily „podnikatelského omylu“.
K údivu pana Gráfa nad nakupováním „takového množství“ (!) léků v období cenových změn uvádím toto:
- Je zcela běžné, že pacienti chodí v červnu k lékařům a do lékáren více, protože nastává období dovolených. Většina chroniků si před prázdninami nechá předepsat své léky min. na 2 až 3 měsíce, aby se vyhnula případným problémům s nedostupností lékaře. Lékárny tedy musí být připraveny a mít léky na skladě, aby mohly svým klientům vyhovět.
- Přibližně 20% sortimentu tvoří v lékárnách asi 80% obratu. Zbytek zásob je nízkoobrátkových. Lékárny je přesto musí mít, aby mohli zabezpečit svým pacientům bezproblémový výdej. Pro méně často předepisované léky si pacienti chodí v 1-3měsíčním intervalu a to určuje úroveň skladových zásob.
- Na rozdíl od zelináře disponuje lékárna cca 3000 až 5000 položkami různých léčiv. To, zda je vydá závisí (asi ze 70-80 %)na lékařích a ne na výběru klientů. Zákazník si u zelináře vybere co chce, zatímco pacient přichází k lékárníkovi s receptem od lékaře.
- K cenovému rozdílu 5% snad jen uvedu jeden příklad, aby si pan Gráf procvičil počty: 13.6. jsem nakoupila Sortis 30x40mg a ocenila jej v souladu se všemi cenovými předpisy na 1.300,20 Kč - s touto cenou je doposud plně hrazen pojišťovnami. 25.6. mi přišel dopis od jeho výrobce, kde mi oznamuje, že od 20.6. jej mohu nakoupit tak, že cena v lékárně bude
495,- Kč (!)
a bude opět plně hrazen. Ale co to? U mne v lékárně budu tedy mít doplatek 805,20. Takže lék buď zlevním a nebo mi projde. Otázka pro pana Gráfa: Kolikpak je to procent?
Jan P.
Pan Graf navršil ve svém komentáři hned několik svérázných omylů naráz.
1) Lékárny jako zdravotnická zařízení musí na základě udělené registrace zásobovat veřejnost léčivy a nemohou si jen tak říct, že nebudou něco držet na skladě. Lék musí mít na skladě v dostatečném množství.
2) Nemění se ceny - mění se úhrady. Úhrady mění Emmerová bez toho aby se s někým poradila a změny úhrad se odborná veřejnost dozvídá na poslední chvíli. V pátek má začít vyhláška platit a nový číselník lékárny dostali toto úterý. Nejenom lékárníci, ale ani lékaři, distributoři a firmy se nemají možnost na změny úhrad zavčas připravit. Nejde tedy o „podnikatelský omyl“, ale o normální do nebe volající zhovadilost jedné výše jmenované paní.
3) Prodej léků s vyšším doplatkem není strašení to je fakt a to nejenom kvůli zásobám léků nakoupených za vyšší ceny, ale i kvůli tomu, že výrobci nejsou schopni zareagovat včas úpravou prodejní ceny. Mimochodem jedinou firmou, která nyní prodává za nové (snížené) ceny je Zentiva. Emmerová tam má syna tak to asi ví dlouho dopředu jak se co změní. Od jiných firem chodí léky pořád za staré ceny. V některých skupinách léčiv pak nejsou vůbec plně hrazené alternativy.
4) Úhrady se nemění o 5%, ale o 10-65%. Při průměrné marži lékárny 18% (nejnižší v Evropě) opravdu úpravu ceny nepřipadá v úvahu. Cenový rozdíl si nechte vykrýt Emmerovou. …ale to je škoda mluvit.
Kebza
Pan Graf srovnává léky se zeleninou.Zdá se mi to trochu nevhodné,ale jemu by to asi vyhovovalo.Tak mu nabídněte slevu za 2.jakost, nebo se slevou plesnivé léky/banány/.Spokojeni budou jistě všichni.
LEKARNA.MILOTICE@QUICK.CZ
Průměrná marže lékárny je asi 18% a kdyby lékárníci měli krýt každé čtvrtletí pokles úhrady léků ze svého zisku splakali by nad výdělkem. Ať se snažím optimalizovat zásoby co nejlíp,bohužel stačí aby přišel obchodní zástupce firmy a od druhého dne mám na skladě léky, které se nevydají. A co s léky které přestanou být hrazeny ze zdravotního pojištění? Od 1.7.2005 nejsou hrazeny např. přípravky Simgal 10 mg a 20mg po 28 tbl, ale většině lékáren zůstanou. Pochybuji, že si některý pacient doplatí 230,-Kč. Proč nemůže Ministerstvo zdravotnictví vydat vyhlášku včas když ji má připravenou, aby se připravilo vydání číselníků jak v elektronické tak v tištěné podobě a výrobci, distributoři a lékárny se na tuto změnu mohli připravit.
Pavel Pleva
Pan Graf není asi ani ekonom, ani nepodnikal, prostě si pustil pusu na špacír a někdo to otiskl. Když ke mně přijde kontrola z finančního úřadu, propočítává mi zisk a pokud je menší, chce zdůvodnit proč a zlevňování se jí vůbec nelíbí. Prý kdyby to dělal každý a co se za tím skrývá… Ale já mám vše pečlivě evidováno až na krabičku, já nejsem vietnamec, abcyh si něco propašoval, vyrobil, nebo jinak získal. Ono ani zlevňování není tak jednoduché, jak se na papíře zdá.
Jan Horáček, lékárník
Za koho pan Gráf dnes vlastně kope? Celý chaos je m.j. výsledkem nedotaženého principu tzv. dohodnuté nejvyšší ceny (DNC), kde se nebere důsledně v úvahu kompenzace vyšších cen stávajících zásob u distributorů léčiv a v lékárnách.
Nebyl čistě náhodou pan Gráf v době, kdy to na VZP vymysleli, jejím pracovníkem? Že by byl přímo spoluautorem oněch DNC? Srovnání s banány hodně kulhá, nejsou totiž předmětem žádného veřejného ovocně-zeleninového pojištění.
Mohu snad vedle expedice přípravku na snížení hladiny cholesterolu z lékařského předpisu sám předem naordinovat a vnucovat účinné antidepresivum, aby příště při zvýšení doplatku pacient situaci lépe přestál?
Jen na okraj, ještě dnes 1.7. jsem objednával některé léky, kde nebyla cena snížena, ač to údajně bylo slíbeno a některé firmy nedokázaly jasně zodpovědět, zda cenu přizpůsobí nové úhradě.
O.Krásl
Pro upřesnění panu Grafovi:
Zásadní změny úhrad léků (většinou samozřejmě směrem dolů) vstupují v platnost 2x ročně - k 1.1 a k 1.7. V ostatních čtvrtletích jsou to změny menších rozsahů, ale jsou. Zásoby nízkoobrátkových léků musíme mít na skladě i déle než 3 měsíce, tak vlastně žijeme „v období cenových změn“ neustále.
Pharm Dr. Lubomír Tesař, Moravská Třebová
Lékárníci si stěžují na obvyklé pozdní dodání nových číselníků s úhradami léčiv a na dodávání léčiv za starou cenu v době, kdy už je měli nakupovat za nové, nižší, ceny. Pacienti si musí tak na léky mnohdy víc připlatit.Ministryně obvinuje lékárníky z nevstřícnosti a vymýšlí své teorie o tom, jak právě oni mohli situaci vyřešit. Korunu všemu nasadil ekonom Graf, který lékárníky poučil, že se měli zachovat jako zelináři, kteří zlevní shnilé banány. Není nad dobrou radu. Mě ještě napadá, že by si lékárník po rozprodání skladových zásob pod cenu mohl vzít do budoucna úvěr. V každém případě to nemusí být k zahození pracovat jako ekonom, když stačí toto produkovat a mít své jisté….
Jak velkou odměnu dostali ekonomové MZ za mnohatýdenní práci nad novou koncepcí zdravotnictví, když se posléze ukázala jako špatná?
Ministryně také jako obvykle odráží kritiku některých činností svého ministerstva tím, že nabádá zmíněné kritiky, aby si nebrali pacienty jako rukojmí. Kdo je u nás rukojmí, pacient snad, který nakonec vše potřebné dostane a pokud možno zdarma, nebo třeba ten lékař, který svoji práci musí prodávat za část její skutečné ceny? Však to známe z lékárny, když např. za přípravu očních kapek včetně vstupní kontroly surovin a sterilizace pomůcek účtujeme pojištovně astronomických 49 Kč. Skutečnými rukojmími jsou všichni pracovníci ve zdravotnictví a nejen oni, a jsou rukojmími třeba neschopných politiků, ekonomů a ministrů.