Vydírají vládu a berou si pacienty jako rukojmí. Doktoři jsou zkrátka prevíti a politici zneužívaní chudáci, kteří se rozhodli chránit nemocné.
Ve skutečnosti jde v tomto střetu o něco úplně jiného. O nepořádek, nehospodárnost i korupci. Medicína se rychle vyvíjí a spotřebovává stále více peněz. U nás, stejně jako kdekoli jinde ve světě. Jak se ale mohlo stát, že jsou u nás některé léky dražší než v okolních, výrazně bohatších zemích? Jak je možné, že v našich skromných ekonomických podmínkách nakoupí nemocnice přístroj dvakrát tak draze, než ho nakupují naši západní sousedé? Náhoda, nebo špatné manažerské rozhodnutí? Samozřejmě že ne. Je to obyčejná korupce.
Hodně se psalo, že lékaři berou 50 tisíc průměrně? To je průměrná hrubá mzda i s přesčasy. A těch bývá požehnaně. Lékaři nepracují 178 hodin měsíčně, jako většina státních zaměstnanců, ale třeba 300 hodin.
Když přepočtete nástupní plat mladého doktora na počet odpracovaných hodin, vyjde vám, že dostává méně než 100 Kč na hodinu. Tolik má brigádník v McDonald's. Lékař s akademickým titulem a dvěma atestacemi v oboru, tedy dvěma náročnými zkouškami, které vyžadují několikaletou praxi, bere 250 Kč na hodinu.
Tahle platová politika přinesla své ovoce. Prudce klesl počet uchazečů o lékařské studium. Mladí lékaři navíc odcházejí do zahraničí. Statistiky mluví o 450 lékařích za rok. To je zhruba tolik, kolik jich u nás ročně vystuduje. Lékařů je v nemocnicích dlouhodobě méně, než by mělo být.
Přesto se snaží, aby to nebylo znát. Roky jim šlo o dobrou věc, respektive o jejich pacienty. Hasili problémy, souhlasili, že pojišťovny platí nemocnicím za jejich práci málo, kvůli chodu nemocnic porušovali při práci přesčas Zákoník práce. Doufali, že se něco změní a někdo už konečně vezme v potaz jejich názory, připomínky nebo i volání o pomoc. Nic takového se však nestalo.
Na problémy neupozorňují jen řadoví doktoři, ale i kapacity z lékařských fakult a většina špiček v oboru, včetně výborů prakticky všech odborných společností. Pracují v této zemi celý život a snaží se vydržet přehlížení politiků. Snaží se zorientovat v bláznivém systému. Situaci zhoršily i chaotické pokusy 15 ministrů zdravotnictví vydávané za reformy.
Vzpomeňte na bodový systém. Nejvíc si v něm nevydělal nejlepší lékař, ale ten, který pacienta poslal na co největší počet vyšetření, které si pak naúčtoval. Dnes jsme v druhém extrému. Nejlepší lékař je ten, který pacienty léčí co nejméně, případně vůbec. Zbude mu totiž nejvíc peněz.
Už toho máme dost a chceme, aby někdo začal řešit ten neuvěřitelný nepořádek. A jaká je odpověď politiků, jejichž partaje tuto situaci zavinily? Místo jednání s námi jen okázalá ignorace a demonstrace síly. Místo přiznání chyb a napravení současného stavu hledají politici krizová řešení na úrovni válečného stavu.
Co se to tedy proboha děje? Lékaři bijí na poplach před devastací zdravotnictví. A chtějí aspoň trochu normálnější podmínky ke své práci. Stále jim ještě záleží na pacientech a rádi by je dál léčili na svých pracovištích. Na rozdíl od politiků pro ně riskují velmi mnoho.