V loňském roce přibylo nejvíce HIV pozitivních v historii. Jaké jdou důvody tohoto nárůstu?
Ukazuje to, že lidstvo jako takové zapomnělo na to, co je AIDS. Stále se hřeší na značných úspěších v léčbě. To nám dělá trošku v prevenci problémy, protože když mladý člověk slyší, že se dá léčit, už spolkne tu myšlenku, že ne u každého se to podaří. Tím pádem jde obava před AIDS stranou. Je tu absence kondomů, lidé si myslí, že je to nemoc jen homosexuálů, holek na ulici a injekčních uživatelů drog. Jak ale ukázaly všechny studie světa, toto už dávno neplatí. Když se všechny příčiny spojí, vychází z toho, že počet nakažených lidí se bude stále zvyšovat.
Je nějaká možnost, jak tomu zabránit?
Již v rodině by se mělo začít mluvit o sexu. Důležité je také upozornit na riziko děti školního věku. My třeba atakujeme na školách, v loňském roce jsme oslovili 5823 škol a nabídli jsme jim besedu s pozitivním člověkem. Ten nejprve řekne základní teorii (co je AIDS, jak se přenáší, jak se mu vyhýbat). Potom oznámí svou diagnózu, samozřejmě, že je to hodně o emocích, následuje mnoho otázek o tom, jak se mu žije, jak se k němu staví společnost. Z těchto oslovených škol máme 344 besed.
To jsou dlouhodobé projekty, chystáte nějaké novinky?
Ano, loni se nám povedlo zavést malé testovací centrum v Ostravě a nyní se pokoušíme o Brno, aby testování bylo opravdu dostupné. To je jediná možná prevence, jak zabránit šíření. Pokud člověk neví, že je pozitivní, a nepoužívá kondom, pak nastává problém. Je důležité, aby si to každý uvědomil a jednou za čas ambulancí prošel. My testujeme na HIV infekci od roku 1999, loni jsme měli 4083 testů, z toho 22 lidí nově diagnostikovaných.
Myslíte si, že je něco, co by mělo změnit samotné ministerstvo?
Je to otázka financí, ale my jako Česká společnost si nemůžeme na ministerstvo stěžovat. My nemůžeme bez něj, ono nemůže bez nás. Do roku 2007 jsme dostávali 700 až 800 tisíc korun na činnost Domova světla, a to působíme celorepublikově. Od roku 2008 se to celé přetočilo a ministerstvo posílá, záleží na projektech, 3 miliony až 3 miliony 300 tisíc za rok. My nemůžeme říct proti ministerstvu nic.
Ministerstvo ale nepokryje vše, další peníze musíte shánět sami. Daří se vám to?
Musíme sehnat zhruba 30 procent, a to je pro nás nadlidský úkol. V České republice se nám nedaří dostat do firemního sponzoringu, opravdu každý se bojí oznámit světu, že právě on pomáhá HIV. Češi na to začnou hned poukazovat s otázkou, proč tam zrovna tenhle člověk dává peníze, jestli on není pozitivní. Stává se mi, že přijde firma, řekne, že ji projekty oslovily, většinou jsou to lidi, kteří proběhnou kolečkem testování. Zažijí tu obavu, když je výsledek negativní, pak přicházejí s tím, že nám chtějí pomoci, ale rovnou řeknou, že žádné logo nikde nechtějí a nikde o nich nemáme psát. To mě trošku mrzí.
Financování tedy představuje dlouhodobě váš hlavní problém?
Ano, my jsme nyní dostavěli Dům světla, Praha 8 nám uvolnila veškeré prostory, povedlo se vystěhovat všechny nájemníky, kteří tu byli. Celý dům je tedy náš, zvýšili jsme kapacitu na 32 lůžek, ale dlužíme milion tři sta tisíc stavařům. Kde ty peníze seženu, to je otázkou.