OTÁZKA: Jste prezidentem Českého červeného kříže, ale s rodinou bydlíte stále v Olomouci. Jak to zvládáte?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Vzhledem k tomu, že jde o funkci volenou, jezdím do Prahy, kde máme aparát, jež se o chod organizace stará, tak na jeden, dva dny v týdnu. Přednáším na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a práce v Českém červeném kříži je moje mimopracovní činnost, nejde o pracovněprávní vztah.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Český červený kříž sídlí v jedné z nejkrásnějších pražských čtvrtí, na Malé Straně. Máte čas si alespoň trochu Prahu projít?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Prahy si moc neužiji. Jezdím vlakem – ráno sem, večer domů –, protože je to pohodlnější než autem. Časově je to srovnatelné a ještě si můžu zdřímnout nebo něco promyslet, což by v autě nešlo.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Jak jste se k práci v Českém červeném kříži dostal?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Od dětství mě zajímaly různé věci, a protože oba mí rodiče byli lékaři, měl jsem ke zdravotnictví blízko. Před listopadem však nebylo zvykem mít dvě vysoké školy, takže jsem se musel rozhodnout a rozhodl jsem se pro přírodní vědy. V Českém červeném kříži se angažuji od roku 1987, o deset let později jsem byl zvolen do výkonné rady. Znamená to, že od roku 1997 dojíždím do Prahy.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Který přírodovědný obor vyučujete na univerzitě?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Vystudoval jsem matematiku a fyziku. Ale nebyla by pravda, kdybych řekl, že vyučuji matematiku, to je příliš široká oblast... Zabývám se algebraickými a geometrickými disciplínami a je pro mě velmi zajímavé seznamovat s nimi mladé lidi. Je hezké vidět, když se vám někoho podaří zaujmout. Vedle toho se věnuji i výuce humanitárního práva. Systém právního myšlení a uvažovaní je vlastně blízký matematickému, i když se to tak lidem mnohdy nemusí zdát.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Měl jste k matematice a fyzice vztah odmala?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Prostě mě ve škole bavily. Matematika a fyzika byly předměty, na které jsem se nemusel učit, chodil jsem do matematické třídy na základní škole i na gymnáziu. A měl jsem skvělé učitele, což možná bylo nejdůležitější, protože o tom, co člověk bude dělat, rozhoduje z velké části to, jak ho kdo dokáže zaujmout nebo odradit ve škole. Svou roli samozřejmě hrají vlohy, ale velkou část má i motivace, kde škola sehrává velmi pozitivní nebo negativní úlohu...
Matematiku mám rád proto, že má jasnou, logickou výstavbu a některé její součásti i určitým způsobem korespondují s filozofií, je tu spousta věcí, na které si člověk nemůže sáhnout. Do jisté míry je matematika víra v to, že systémy nebo principy, podle nichž myslíme, mají vlastnosti, které od nich čekáme, že jsou skutečně „správné“.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Pojďme se zaměřit na vaši práci v Českém červeném kříži. Byl to jen vzor otce, který vás k této práci přivedl?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Z velké části za to asi může vliv otce, který mě všude vodil s sebou. Do tehdy ještě Československého červeného kříže jsem vstoupil už během studia a začal jsem v něm pracovat. Jako -náctiletý jsem se podílel na různých akcích, a když mi bylo osmnáct, stal jsem se jeho členem.
Tatínek byl členem vedení na okrese – jmenovalo se to Předsednictvo okresního výboru, dnešní Oblastní rada Červeného kříže v Olomouci – a jako závodní lékař velkého strojírenského podniku se velice angažoval v dárcovství krve a výuce první pomoci. Dělalo se mu to dobře, protože lidem bylo jasné, co je důležité, věděli, že se může něco stát a že první pomoc nebo i krev může kdykoli potřebovat kdokoli z nich.
Vstoupil jsem tedy do Červeného kříže, stal se dárcem krve – mám kolem 240 odběrů – a současně jsem se snažil získávat i další dárce ve svém okolí. Působení ve škole mi k tomu dává velký prostor dodnes, protože tam jsou mladí lidé. Věnoval jsem se samozřejmě i výuce první pomoci – byť nejsem zdravotník. Červený kříž má systém vnitřního vzdělávání, který může člověka připravit na to, aby dokázal poskytnout základní první pomoc a sám uměl školit laickou pomoc. To je jedna z náplní naší činnosti.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Před chvílí jste se zmínil, že vyučuje i humanitární právo. Souvisí to také s vaší prací v Červeném kříži?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Jistě. V 90. letech jsem absolvoval kurz organizovaný Mezinárodním výborem Červeného kříže. Posléze jsem se začal o tuto problematiku zajímat hlouběji, a když jsem se koncem 90. let stal členem výkonné rady, dostal jsem na starost projekt šíření mezinárodního humanitárního práva. Červený kříž má samozřejmě k dispozici specializované právníky, já mám za úkol práci koordinovat.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Myslíte, že se práce Českého červeného kříže hodně změnila od doby, kdy v něm pracoval váš otec?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Určitě, ovšem to s sebou nese doba. A nemyslím jen změny politické, ale i v samotné organizaci Českého červeného kříže. Tehdy to byla organizace řízená shora, kdy ústředí přesně stanovovalo, kdo co a jak bude dělat na okresní úrovni. Tehdy i zaměstnanci na okrese byli zaměstnanci ústředí. Mimochodem – dnes má Český červený kříž v celé republice asi 180 zaměstnanců, nepočítámli specifická sociální nebo zdravotnická zařízení, a 65 tisíc členů a dobrovolníků.
Po roce 1989 přišla zásadní změna v tom, že Červený kříž ponechal jednotné to, čemu se dnes říká minimální program, který je daný centrálně (organizace pobytů pro děti, propagace dárcovství krve, výuka první pomoci, připravenost na katastrofy či třeba zrovna šíření znalosti humanitárního práva). Vše ostatní, zejména pokud jde o sociální činnost, si oblastní spolky vytvářejí samy.
Sice podle metodických pokynů, ale nejsou k tomu řízeny, takže se tam otevírá velký prostor pro aktivitu jednotlivých lidí. Má to spoustu výhod – některé spolky výborně prosperují a připravují spoustu věcí navíc. A tam, kde lidé nemají takovou invenci, aspoň víceméně zůstávají u toho minimálního programu.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Když o tom mluvíte se studenty, jak to všechno chápou?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Myslím, že dnešní mladí lidé jsou i přes obraz, který vytvářejí média, obecně dobře oslovitelní. Ochotně se stávají dárci krve a snadno se při situacích, jakými jsou třeba povodně, stanou dobrovolníky Červeného kříže. Máme třeba hodně lektorů první pomoci ve věku mezi 18 a 30 lety. Když se pak začnou starat o vlastní zaměstnání a rodiny, část z nich odpadne, ale důležité je, že tato věková skupina je velmi perspektivní.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Máte i v rámci českého regionu nějaké humanitární jednotky?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
V každém oblastním spolku máme humanitární jednotku, což je 21 lidí připravovaných na situace, kdy by bylo potřeba zajistit nouzové ubytování, stravování a podobně. Zkoušejí si to například při zdravotnických dozorech na sportovních nebo společenských akcích, což děláme víceméně za symbolické ceny.
Například v souvislosti s posledními povodněmi jsem však o Červeném kříži příliš neslyšela. Ono se to spíš pokládá za samozřejmost a o takových věcech se mluví méně. Červený kříž se do pomoci při letošních „bleskových“ povodních, které začaly na severní a střední Moravě, zapojil poměrně aktivně. Pomáhali jsme s úklidem nebo ošetřovali drobná zranění, protože lidé často nechtějí vyhledávat odborné ošetření kvůli nějaké tržné ráně a raději hned začínají čistit svůj majetek. Poměrně široce se poskytovala i velmi důležitá psychosociální první pomoc. Lidem je totiž třeba ovázat i rány na duši. Proto jsme začali školit naše dobrovolníky i v tomto směru. Následně jsme se věnovali například čištění studní, řádově v milionech korun. Podobně tomu bylo v jižních Čechách, i když tam povodně nebyly tak rozsáhlé.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Byl jste vy sám při záplavách na Moravě v postižených místech?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Bydlím v Olomouci, takže jsem se tam byl podívat. Ale nechtěl jsem do toho zasahovat, protože vím, že lidé v terénu nejsou nadšeni, když jim přijede třeba i prezident Českého červeného kříže – mají pocit, že je přijel zkontrolovat. Lepší je sejít se s nimi, až když voda opadne.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Zmínil jste se o humanitárním právu. Vy jako regionální složka Červeného kříže také nějak kontrolujete jeho dodržování?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Ročně seznámíme s jeho zásadami kolem 8 tisíc lidí, v podstatě každého, koho se nám podaří „ulovit“. Jednak jsme začali pořádat speciální kurzy pro armádu ČR, snažíme se oslovit pedagogy, aby zásady humanitárního práva šířili, samozřejmě školíme členy Českého červeného kříže, aby ho i oni mohli šířit dál, a při různých akcích i běžnou veřejnost.
Například s Lékařskou a Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci nebo s Fakultou bezpečnostního inženýrství Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě máme uzavřené memorandum o výuce a tím se snažíme zasáhnout další. Na dodržování humanitárního práva dohlíží především Mezinárodní výbor Českého červeného kříže sídlící v Ženevě, který má podle Ženevských úmluv například možnost navštěvovat všechny osoby, jež jsou zbaveny svobody, či vstupovat na okupovaná území i do zajateckých táborů.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Byl jste se osobně podívat v místě nějakého válečného konfliktu?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Nebyl. Zpravidla je má „na starost“ ženevská centrála a pak pomáhají především země, které s místem konfliktu sousedí. Český červený kříž připravoval třeba pomoc pro Balkán, takže tam lidé od nás doprovázeli zásilky, dokonce jsme i opravovali nemocnici v Bělehradě, ale já osobně tam nebyl. Několikrát jsem byl v Ženevě na jednání ústředních orgánů, například o možnostech dalšího prohlubování znalostí humanitárního práva.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Myslíte, že se vám ve funkci prezidenta Českého červeného kříže daří posouvat jeho práci dál?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Základ zůstává a myslím, že rozšiřovat spektrum jeho činnosti by už asi nebylo účelné. Ostatní humanitární organizace jsou vždy zaměřeny na jednu konkrétní věc, náš záběr je mnohem širší. Pokud by to člověk chtěl nějak ovlivnit, tak především směrem ke zvyšování kvality. Myslím, že tím je řečeno vše. Tato snaha nemůže nikdy skončit, protože nikdo nebude nikdy dokonalý.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Práce v Českém červeném kříži vás, jak se zdá, naprosto pohlcuje. Jak se na to dívá rodina? Máte nějaké koníčky?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Mám tříletého syna, který jakmile vidí kříž, hned ví, o co jde, manželka je samozřejmě také činná v Červeném kříži. V rodině to začalo, v rodině to pokračuje. A mým hobby je zase Červený kříž, na ostatní mi moc času nezbývá. Dřív jsem ale měl ještě jednoho koníčka – železnici, jenže už nemám čas všude jezdit.
Když mi bylo řekněme dvacet, nevynechal jsem žádnou železničářskou akci, ale teď už to sleduji zpovzdálí a jen sem tam se na nějakou zajímavou železnici zajedeme podívat, protože malého také zajímají vláčky. Dokonce jsem kdysi zvažoval, že bych šel studovat dopravní školu v Žilině, ale pak to padlo. Zajímala mě konstrukce kolejových vozidel, usoudil jsem však, že bych se těžko dostal k něčemu zajímavému, nechtěl jsem skončit projektováním podvozků nebo něčeho podobného.
22.12.2009 18:08:50
OTÁZKA: Jak relaxujete?
ODPOVĚĎ:
Ph. D., RNDr. Marek Jukl
Chodím si zaplavat a s rodinou rádi vyrážíme na výlety kolem Olomouce. Kousíček od města, pár zastávek městskou hromadnou dopravou, jsou místa, kde člověk může dělat krásné turisticko-relaxační výlety. Autobusem se dostanete až na Svatý kopeček, kde už začíná podhůří Jeseníků. Letos jsme byli na dovolené v Českém Krumlově. Jinak ale necestuji moc rád, a když si představím dlouhou cestu třeba do Chorvatska, zajedu si raději zaplavat někam k Olomouci.
22.12.2009 18:08:50