Neuroimunologie
Eva Havrdová a kolektiv
Maxdorf Jessenius, 2001, 451 s., ISBN 80-85912-24-4, www.maxdorf.cz
Předložená monografie je tvořena čtrnácti kapitolami, logicky seřazenými s ohledem na snahu o vysvětlení imunopatologických procesů u některých neurologických onemocnění. Vzhledem k obtížnosti a náročnosti u nás nově založené disciplíny – neuroimunologie – byly kapitoly vybrány a jejich posloupnost řazena velmi vhodným způsobem: od morfologických základů nervového systému k podrobné morfologii a funkci imunitního systému a vztahů mezi imunitním a nervovým systémem se zaměřením na komplexnost neuroimunoendokrinní regulace.
Poněkud neobvykle předřazená kapitola o terapeutických možnostech neuroimunologických onemocnění má promyšlený závěr – využít recentně nabytého přehledu čtenáře o funkci imunitního systému k pochopení jednotlivých imunointervenčních léčebných postupů v návaznosti na uvedené údaje o spolupráci mezi jednotlivými oblastmi imunitního systému. Tato kapitola je více zaměřena na teoretické opodstatnění současné a případně i budoucí léčby. Praktické návody k léčbě imunologicky podmíněných nervových onemocnění jsou vždy podrobně rozvedeny u jednotlivých chorob v samostatných kapitolách. Následující kapitoly jsou věnovány onemocněním nervového systému, u kterých je patogeneze vázána na poruchu imunitních regulací – především autoimunitního charakteru. Týkají se roztroušené sklerózy mozkomíšní, akutní diseminované encefalomyelitidy, imunitně podmíněných chorob nervosvalového přenosu se zaměřením nejen na myasthenia gravis. Nechybí ani aktuálně diskutovaná problematika o neuroborelióze, paraneoplastických syndromech, systémových chorobách s postižením CNS (vaskulitidy, systémový lupus erythematodes a antifosfolipidový syndrom).
Velmi vhodné uplatnění pro čtenáře představují i další kapitoly: viry, CNS a imunitní systém, problematika dalších nemocí s předpokládanou účastí imunitního systému. Ocenění si zaslouží i zařazení kapitoly, která se týká psychických komplikací neuroimunologických onemocnění.
Práce překvapuje svým rozsahem a promyšlenou koncepcí. Jednotlivé kapitoly dávají tušit akcentaci autorů buď na diagnostiku, klinickou zkušenost, nebo studium imunopatogenetických mechanismů.
Čtenář se velmi podrobně seznámí se současnými pohledy na patogenezi neuroimunologických chorob. Tato – pro specialisty, kteří neměli během studia možnost studovat základy imunologie – velmi náročná problematika je rozvedena postupně a nenásilně vysvětlením historických znalostí a následně vývojem explozívně se rozvíjejících poznatků poměrně srozumitelně.
Teoretické pasáže monografie, především z oblasti základů imunologie, mají rysy mezinárodní terminologie s výrazy ovlivněnými zejména anglosaskou literaturou. Jsou přínosem zejména pro mladší generace zvyklé na nutnost rychlé orientace v předkládané problematice.
Přínosem je i přehled použité literatury a vhodné odkazy, které jsou recentní a jsou uvedeny za každou jednotlivou kapitolou.
Dílo je odvážným krokem v české medicíně, který by mohl inspirovat i další kolegy ke zpracování obdobné problematiky v jiných specializacích lékařství. Kniha čtenáře vede k střízlivému hodnocení i zamyšlení a vyprovokuje zájem o další studium. Je cenná nejen pro neurology, ale i pro lékaře jiných oborů pro pochopení vztahů makroorganismus – imunitní systém v rovině regulačních molekul a pochodů a uvítají ji i prea postgraduální studenti v oboru imunologie pro vynikající pedagogické zpracování tabulek a obrázků.
Prof. MUDr. Terezie Fučíková, DrSc.
Dětská kardiochirurgie
Bohumil Hučín
Grada Publishing, 2001, první vydání, pevná vazba, 308 s., 420 Kč, 565 Sk, ISBN 80-247-0109-X
Prof. MUDr. Bohumil Hučín, DrSc., přednosta kardiochirurgického oddělení Dětského kardiocentra ve FN Motol, sepsal vynikající dílo, které obsahuje všechny důležité poznatky o chirurgii srdečních vad. Při sepisování díla čerpal ze svých rozsáhlých teroretických a praktických zkušeností.
Kniha je rozdělena do 34 kapitol, přičemž každá pojednává o jedné vrozené srdeční vadě. Úvod každé kapitoly tvoří stručný přehled, ve kterém je zmíněna anatomie i patofyziologie vady, její klinický obraz, jsou uvedeny poznámky k diagnostice a také historická data. Pak následuje část Indikace k operaci, ve které jsou přesně a srozumitelně stanovena indikační kritéria k operaci a také zdůvodněny a popsány kontraindikace. Nejvíce místa je věnováno části nazvané Operační technika. K názornosti a snazšímu pochopení operačních postupů pomáhají krásné ilustrace MUDr. Pavla Žáčka, které provázejí téměř každý popisovaný operační postup. Další část, Komplikace, poskytuje přehled možných peroperačních i pooperačních komplikací a především návod, jak jim předcházet a úspěšně je řešit. Pak vždy následuje část Výsledky, ve které autor seznamuje čtenáře s výsledky, předpokládaným rizikem operace, výsledky udávanými v lite ratuře a také s výsledky dosaženými na pracovišti autora, kde za sledované období let 1977–1999 bylo operováno více než 7000 dětí. Poslední částí každé kapitoly je Prognóza. Některé vady jsou operací vyřešeny, mnohé komplexní vady však vyžadují komplexní sledování a další reoperace. Také Prognózy do dospělosti jsou nesmírně důležitou částí kapitol, protože právě nyní přichází doba, kdy se dospělosti začínají dožívat první operovaní s těžkými komplexními vadami, kteří dříve byli vzhledem k anatomii vady inoperabilní, a proto s nimi kardiologové dospělých nemají dosud žádné zkušenosti.
Dětská kardiochirurgie je velmi zdařilou a potřebnou publikací, která je učebnicí a současně i operačním atlasem dětské kardiochirurgie. Je jistě jednou ze základních učebnic k atestaci nejen z kardiochirurgie a dětské chirurgie, ale i kardiologie. Poučení o vrozených srdečních vadách zde najdou i internisté, praktičtí lékaři a studenti medicíny. Jde o knihu, která by neměla být jen v knihovně každého kar dio chirurga a dětského kardiologa, ale měla by ležet na jejich pracovním stole.
Prof. MUDr. Jan Dominik, CSc.
Poruchy metabolizmu lipidů
– Diagnostika a léčba
Vladimír Soška: Poruchy metabo
Grada Publishing, první vydání, edice Malá monografie, ISBN 80-247-0234-7, 184 stran, cena 170 Kč, 229 Sk
Recenzovaná práce je dílem autora, který pracuje dlouhá léta v poradně pro poruchy lipidového metabolizmu ve fakultní nemocnici U svaté Anny v Brně a jenž má k této disciplíně mimořádné předpoklady. Erudicí je jednak internista, jednak biochemik, takže jak problémy klinické, tak problémy analytické jsou mu blízké. Předkládaná práce obsahuje 141 stran textu, 18 obrázků, 68 tabulek, 13 grafů a navíc barevnou přílohu. Na počátku seznamuje autor budoucího čtenáře se zkratkami, které jsou pak běžně a systematicky v textu používány. Následuje seznam akronym epidemiologických a intervenčních studií, jejichž počet v posledních desetiletích dosáhl takové výše, že ani zainteresovaní lékaři nestačí tuto problematiku sledovat a tento cenný přehled přivítají. Vlastní práce je rozdělena na sedm kapitol. V první kapitole podává autor hutný přehled metabolizmu krevních lipidů a lipoproteinů a seznamuje s jejich funkcí v organizmu. Nezachází do zbytečných a samoúčelných podrobností a poskytuje právě to, co je nutné k pochopení smyslu metabolických pochodů v těle. Důsledně promítá poznatky fyziologické do klinické polohy a uvádí důsledky pro klinickou praxi. Toto propojení informací spíše teoretických s klinikou je velmi užitečné a nemá v dosavadní české literatuře věnované lipidologii obdobu. Ve druhé kapitole se autor věnuje vztahům krevních lipidů a kardiovaskulárních onemocnění. Postupně probírá vztah lipidů k ischemické chorobě srdeční, který je nejlépe prostudován, k ischemické chorobě dolních končetin a konečně i k cévním mozkovým příhodám a obliteracím karotických řečišť. Role lipidů jakožto samostatného rizikového faktoru má u těchto jednotlivých onemocnění různou váhu, což autor citlivě diferencuje ve světle nejnovějších literárních poznatků.
Brilantně je napsána kapitola třetí, v níž se autor věnuje vyšetření krevních lipidů a lipoproteinů, tedy metodologii stanovování jednotlivých parametrů. Definuje potřebné spektrum těchto analytů, přičemž zamítá používání obsolentních a samoúčelných vyšetření, které představují jen zbytečnou práci, často už jen historickou a nyní neodůvodněnou námahu a jsou i finančně nákladné. Stručně, ale úplně probírá autor všechny preanalytické podmínky, jejichž dodržení je předpokladem pro získání spolehlivého validního výsledku, ale jejichž dodržování v běžné praxi je všeobecně bolavým místem. Seznamuje lékaře s problémem biologické a analytické variability, pootevírá dveře do kuchyní biochemických laboratoří. Podává reálný pohled na interpretaci výsledků a zbavuje lékaře růžových brýlí („šedá zóna výsledků“). Je oprávněně rezervovaný při doporučování používat velký počet nejrůznějších „aterogenních výsledků“, jak je dlouholetá praxe formulovala. Řada z nich nepřináší další informace kromě toho, že poskytuje jednoduchý index: celkový cholesterol/HDL-cholesterol, prověřený Framinghamskou studií. Autor naopak seznamuje čtenáře s novým a cenným pojmem „non-HDL-cholesterol“, v praxi českých lékařů dosud vůbec nepoužívaným nebo používaným jen málo, přestože je to pojem navýsost užitečný, relativně přesný a informující o společné koncentraci všech aterogenních frakcí lipoproteinů v séru.
Uváděné „žádoucí“ či „normální“ hodnoty krevních lipidů se postupem doby stávají stále přísnějšími, jen menší segment naší populace jim vyhoví; jsou však výsledkem nezpochybnitelných epidemiologických a intervenčních studií posledních let a vyplynuly z konsenzu evropských odborných společností z nedávné doby.
V kapitole čtvrté autor předkládá čtenářům nejpoužívanější klasifikace dyslipidemií (dále také jen DLP) od opouštěné, ale stále tu a tam užívané Fredricksonovy klasifikace až po nejužívanější klasifikaci terapeutickou, jež svou jednoduchostí oslovila lékařskou veřejnost a ovládla klinickou praxi.
Velkou pozornost věnuje autor etiologii DLP, a to jak sekundárních DLP (v kapitole páté), tak DLP primárních (v kapitole šesté). Drží se obvyklého rozdělení sekundárních DLP, zde předkládá nejnovější poznatky; týká se to zvláště kapitoly o DLP u poruch štítné žlázy, u onemocnění ledvinových a kapitoly o alkoholu. Cenná je kapitola o DLP indukovaných léky, jmenovitě antihypertenzivy, problém, s nímž se denně klinik setkává při značné frekvenci kombinace hypertenze s DLP.
Se zájmem si každý klinik přečte v šesté kapitole přehled primárních DLP, které představují v populaci rozhodující podíl všech DLP. Aktuální informací je zde pasáž o mezinárodním projektu Medped (make early diagnosis to prevent early deaths in medical pedigrees), jehož se naše medicína zúčastní při vyhledávání více než 30 000 očekávaných pacientů v České republice s FH (familiární hypercholesterolemií) a s FDB (familiárním defektem apolipoproteinu B 100), tedy nejaterogennějších forem primárních DLP. Postupy na vyhledávání i léčbu jsou známy, metodiky molekulární biochemie na pozitivní diagnostiku také, nyní jde jen o to, aby zmíněný projekt vzala naše široká lékařská veřejnost za své a aby postižení byli včas odhaleni, léčeni a aby se jim prodloužil život. Zatím, bohužel, chodí nositelé FH a FDB mezi námi vesměs nepoznáni, tudíž neléčeni, a umírají ve věku 30–60 let.
Přehledně a zasvěceně je napsána kapitola sedmá, v níž se autor zabývá léčbou dyslipidemií, a to jak u dospělých, tak u dětí a seniorů, u nichž má léčba svá specifika. Autor v této kapitole demonstruje svoji klinickou zkušenost; velkou pozornost věnuje všem způsobům a formám nefarmakologické léčby, jež je často velmi účinná, bezpečená a nenákladná, ale také nepopulární, podceňovaná a nedodržovaná pacienty samými i rezignujícími lékaři. Zvláště rozhodnutí o zahájení farmakoterapie chápe autor jako závažný čin lipidologa, poněvadž terapie je pak celoživotní, někdy spojená s vedlejšími účinky, riziky, potřebou častých klinických a laboratorních kontrol. V neposlední řadě je i nákladná, je-li kombinovaná. Pečlivé stanovení individuálního rizika u každého pacienta, ať již léčeného jen nefarmakologicky, ale tím spíše medikamenty, je conditio sine qua non a imperativ pro každého lékaře. Tomu pomáhají v práci uvedené rizikoměry.
Doporučovaná farmakoterapie – monoterapie i moderní kombinovaná léčba – vychází nejen z poznatků literárních, ale především z bohatých zkušeností autora, který v práci probírá pečlivě všechny možné alternativy léčby, výhody, nevýhody, interakce, možné vedlejší účinky, frekvenci nutných klinických i laboratorních kontrol, spektrum „bezpečnostní“ laboratoře atd.
Nejvíce si však cením přehledů o klinické efektivitě léčby hypolipidemiky, uvedených v závěru práce. Ty jsou velmi ilustrativní a možná zbaví některé kolegy dosavadních iluzí o „všemohoucnosti“ farmakoterapie snižující koncentraci lipidů.
V seznamu literatury autor cituje úctyhodných 235 titulů, vesměs z posledního desetiletí.
Monografie je moderní, didaktická a čtivá. Je napsána srozumitelnou češtinou. Bylo by možné o ní také říci okřídlené „je to práce z praxe pro praxi“, kdyby nebylo nebezpečí, že to bude chápáno pejorativně, tak, že autor napsal jakousi „kuchařku“, jak postupovat u nemocných s dyslipoproteinemiemi. Opak je pravdou. Všechny kapitoly práce se opírají o dokonalý teoretický základ, opírají se přísně o principy „evidence-based medicine“ a doporučované postupy lze označit jako lege artis podle našich současných znalostí.
Běží ovšem o publikaci velmi praktickou, použitelnou v denní praxi lékařů praktických, internistů, kardiologů, pediatrů, endokrinologů-diabetologů a dalších, patrně osloví i mediky.
Práce vhodně doplňuje českou literaturu z posledních let (Češka, Stejskal, Widimský) věnovanou lipidologii a zabývající se stejnou nebo podobnou problematikou.
MUDr. Jan Buryška