Medizinische Virologie
Grundlagen, Diagnostik und Therapie virologischer Krankheitsbilder
Doerr, H. W., Gerlich, W. H. (eds)
Georg Thieme Verlag: Stuttgart-New York, 2002, XVI + 440 stran, formát 195 x 270 mm, cena EUR 149,00, CHF 257,00, tuhá vazba
ISBN 3-13-113961-7
Editoři jsou profesoři univerzit ve Frankfurtu nad Mohanem a v Giessenu. Seznam spoluautorů obsahuje 34 expertů: virologů, mikrobiologů, hygieniků, infekcionistů a tropikologů z Německa, Rakouska, Švýcarska a Lucemburska. V předmluvě je zdůrazněno, že viry jsou původci velké části všech nemocí člověka. Buněčná a molekulární biologie a imunobiologie získaly díky studiu virů významné podněty. Vztah některých virů ke vzniku nádorů a objev onkogenních virů vedl k rozvoji experimentálního výzkumu nádorů. Šíře spektra laboratorních diagnostických metod umožňuje nyní rychlé rutinní nálezy a spolehlivou diferenciální diagnózu. Virologie se etablovala, jak je zdůrazněno, v německy mluvícím prostoru z původního adnexu mikrobiologie v samostatný obor. Virózy, o nichž se předpokládalo, že jsou již eradikovány, mohou vést k závažnému ohrožení lidstva tím, že představují potenciální biologické zbraně. Pravé neštovice nelze dosud léčit. V této publikaci autoři reagují na zvýšený výskyt oportunních virových onemocnění, která postihují osoby infikované HIV. Vzdor enormnímu pracovnímu vypětí od roku 1981 se nepodařilo nemoc medicínsky, epidemiologicky a společensky zvládnout. Publikace se skládá ze tří částí obsahujících celkem 47 kapitol. Každá kapitola je uzavřena souborem (různého rozsahu) aktuální literatury.
První část, Obecná virologie (kapitoly 1 až 8), pojednává o historii a základních pojmech, o morfologii, taxonomii, replikaci a genetice virů, o rezistenci, imunitě a patogenezi a o onkogenních virech. Pozornost je zaměřena na virologickou laboratorní diagnostiku, jmenovitě na přímý průkaz a izolaci virů, na molekulárně biologické a imunologické vyšetřovací metody a jejich hodnocení. Tématem dalších kapitol jsou antivirové ochranné očkovací látky, principy chemoterapie antivirotiky s výčtem mechanismů jejich účinku, jako je např. kompetitivní a nekompetitivní inhibice virové DNA- -polymerázy, inhibice neuraminidáz, inhibice reverzních transkriptáz, inhibice proteáz aj. Závěrem je podán přehled dezinfekčních prostředků a sterilizačních postupů.
Druhá část, Klinická virologie (kapitoly 9 až 24), má za námět afinitu virů k jednotlivým orgánům a orgánovým systémům a jejich virové postižení. Zde jsou probrány nákazy neurotropními viry jako původci meningitidy, encefalitidy a neuritidy, oftalmologické virové nákazy: konjunktivitida, keratitida a retinitida, otologické virózy, nákazy horních a dolních cest dýchacích. Dále jsou uvedeny kardiotropní, gastroenterotropní a hepatotropní virové nákazy, nefrologické a urologické infekce, exantemová kožní onemocnění, nákazy postihující svaly, klouby a cévy, dále exoa endokrinní orgány a genitální orgány. Následují prea perinatální virové nákazy, lymfotropní virózy, tranfúzní a transplantační virové komplikace a konečně tropické a zoonotické virózy či arbovirózy, jako jsou žlutá zimnice, dengue, hemoragické horečky zahrnující horečku Lassa, argentinskou, brazilskou, bolivijskou a venezuelskou hemoragickou horečku, dále marburskou nemoc, horečku Ebola a horečku Riftského údolí. Následují tropické virózy působené bunyaviry, togaviry, flaviviry a antropozoonotické encefalitidy. Každá kapitola se zabývá charakteristikou původců, diagnózou a terapií virových nákaz relevantními virostatiky.
Třetí část, Speciální virologie (kapitoly 25 až 47), popisuje čtyři skupiny virů. V první skupině jsou jmenovány viry, u nichž replikace probíhá s pomocí celulární RNA- -polymerázy: retroviry, hepadnaviry a virus hepatitidy D. Druhá skupina sdružuje viry s jednořetězcovou pozitivní a s dvouřetězcovou RNA: virus hepatitidy C, flaviviry, togaviry, pikornaviry, viry hepatitidy A a E a původce gastroenteritid (reo-/rota-, corona-, calici-, astroviry). Třetí skupinu tvoří viry s jednořetězcovou negativní RNA: ortho myxoviry, paramyxoviry, arena-, bunyaa filoviry, a rhabdoviry. Čtvrtá skupina obsahuje viry, v jejichž genomu se nachází DNA: parvoviry, papillomaviry a polyomaviry, adenoviry, herpesviry, poxviry. Poslední kapitola je věnována prionům a spongiformním encefalopatiím. U jednotlivých čeledí virů se nacházejí charakteristiky taxonomie a biologie, struktura genomu, epidemiologie, cesty přenosu, u arboviróz také členovci-přenašeči, dále patogeneze, klinické příznaky, imunitní mechanismy, laboratorní diagnostika, terapie a prevence.
Kniha je vybavena 166 ilustracemi: schematickými kresbami a černobílými, zčásti i barevnými fotografiemi, včetně elektronmikroskopických, které znázorňují reprodukční a replikační cykly, strukturální modely virových částic, genetické procesy, strukturu genomů, imunitní reakce, diagramy, průběhové křivky a boxová schémata různých virologických fenoménů a klinických stavů, patomorfologické změny, sugestivní klinické aspekce, kožní léze a fundoskopické nálezy, strukturní vzorce antivirotik, zeměpisné mapy světového rozšíření viróz, laboratorní diagnostické postupy aj. Ve 123 tabulkách jsou shrnuty charakteristiky různých virových agens, taxonomické a klasifikační přehledy, spektra klinických příznaků, infekční parametry, diagnostické laboratorní postupy, diagnosticky významné buněčné kultury, parametry diagnostických markerů, léčebné režimy a cíle terapie antivirotiky aj. Tato rozsáhlá, multiautorská publikace představuje dílo s mimořádnou vědeckou a edukační hodnotou, kondenzující informace prakticky pro všechny klinické obory.