Názor lékárníka Mgr. Jiřího Zimáka
Ve středu 14.12. na nočním zasedání vlády došlo ke schválení snížení obchodní přirážky na léky. Tajně, a bez projednání s lékárníky, což je jedna ze základních podmínek, daných směrnicí Evropské unie.
Toto opatření bude na velký počet menších lékáren mít doslova katastrofální ekonomické dopady, vzhledem k tomu, že znamená snížení jejich příjmů za léky asi o 11%.
Ve zdůvodnění navíc zazněly úplně lživé argumenty, které neodpovídají realitě většiny českých lékáren. Posuďte sami.
Rath: „Lékárny dostávají z léku, který stojí 100 Kč, 32 Kč“
Obchodní přirážka sice činí 32%, ale není to z ceny léku v lékárně, ani to není přirážka lékárny.
Jedná se o společnou přirážku distributorů a lékárny, a počítá se nikoli z ceny lékárny, ani ne z ceny nákupní pro lékárnu, ale z ceny výrobce resp. dovozce, která je podstatně nižší.
Dále je skutečností, že se tato přirážka ve snaze lékáren vyjít vstříc svým pacientům (tj. snížit doplatek) ani nevyužívá v plné výši, ale je třeba i poloviční nebo třetinová (u dražších léků).
Pravda je taková, že při uplatnění její maximální výše je reálná marže, počítáno z prodejní ceny lékárny, okolo 19%.
Tvrzení, že patří k nejvyšším v EU, je lež jako věž. Je tomu přesně naopak. Její výše je ve spodní polovině EU (viz též zpráva ČTK na www.medical-tribune.cz).
Lékárna tedy nemá z léku, který stojí v lékárně 100 Kč, 32 Kč, ale pouze max. 19 Kč, po snížení 17%. Mimochodem, provozní náklady lékárnám v posledních letech velmi výrazně stouply a stále rostou, další růst cen např. energií očekáváme příští rok.
Rath: „Vláda si od tohoto kroku slibuje nižší ceny pro pacienty. Změna bude znamenat drobný pokles zisku lékáren, ale citelnou úlevu pro pacienty s nízkými příjmy“.
Skutečnost je taková, že za lék, jehož prodejní cena v lékárně je 100 Kč, pacient ušetří asi 2 Kč, za lék za 40 Kč je to asi 90 haléřů, tj. něco okolo 2%. Zatímco pro lékárnu to znamená pokles příjmu za léky asi o 11%, což pro malé lékárny bude kritické.
Velké lékárny situaci ustojí, pro malé a střední to bude znamenat propouštění zaměstnanců, pokles mezd a tam, kde již propouštění není možné, zánik lékárny (hlavně malá města, okraje měst a venkovské oblasti).
Samozřejmě snižování počtu zaměstnanců bude znamenat zhoršení služeb pro pacienty, zkrácení otevírací doby a pro mnohé sníženou dostupnost léků.
Páni ministři to nepocítí, mají jistě exkluzivní soukromou péči a v Praze lékáren dost. Kolegové hlavně z venkovských lékáren jsou krokem vlády zděšeni a velmi se obávají, že budou muset provoz svých lékáren výrazně omezit nebo úplně uzavřít, byť by to byla až ta úplně krajní možnost.
„Rath: lékárny dobře prosperují z prodeje dalšího sortimentu“
Není to zcela pravda. Regulované ceny se týkají i volně prodejných léků, některých čajů a vitaminů. Lékárny v supermarketech a v centrech měst, kde prochází velké množství lidí, mají vysoký podíl tržeb za hotové. Těm změna tolik neublíží.
Zatímco v menších lékárnách je situace jiná. Příjmy za léky tvoří 70 – 80% našich tržeb a 10% snížení příjmů za léky nelze kompenzovat zvýšením prodeje ostatního sortimentu.
Lékárna je ze zákona zdravotnické zařízení, jejíž primární činností je výdej a příprava léčiv, nikoliv prodej doplňkového sortimentu. Není a nemělo by být cílem lékárny zvyšovat spotřebu volně prodejných léků a doplňkového sortimentu.
Rath: „V Česku je síť lékáren dvojnásobně hustá než třeba v Rakousku“
Není tomu tak, lékáren včetně výdejen je zhruba stejně. Lékárny u nás vznikají jen ve městech a v blízkosti nemocnic a poliklinik a lékáren stávajících. Tam, kde jsou lékárny potřeba, ale nevznikají a už asi nevzniknou.
Ve zmiňovaném Rakousku jsou mnohem lépe a rovnoměrněji rozmístěny. Marže na léky je v Rakousku vyšší, lékárny může provozovat pouze lékárník, nikoli řetězce, léky lze prodávat pouze v lékárnách, spoluúčast na léky je ve všech lékárnách stejná, doplatky se mezi lékárnami neliší.
Podobná situace je i v Německu nebo Švýcarsku. Naše legislativa upravující činnost lékáren je natolik liberální, že to nemá ve „staré“ Evropské unii obdoby.
Snížení marže lékáren je nejméně efektivním způsobem hledání úspor nákladů na léky, přitom neřeší příčinu vzrůstu nákladů na léky a významně ohrožuje existenci zejména menších veřejných lékáren a jejich zaměstnanců.
Toto tvrzení dokládá skutečnost, že příjmy veřejných lékáren dlouhodobě stagnují nebo klesají, zatímco jejich provozní náklady se kontinuálně zvyšují.
Zhoršená ekonomická situace zejména venkovských lékáren také velmi citelně dopadne na občany žijící v těchto oblastech, pro které se výrazně zhorší dostupnost lékárenské péče.
Tito občané potom budou muset svůj názor na politiku vlády „sociální demokracie“ vyjádřit ve volbách.
Svými lživými vyjádřeními ministři vlády ČR poškozují pověst profesní skupiny lékárníků v české veřejnosti, která o cenotvorbě léčiv nemá správné informace a je tak odkázána na informace z médií.
Mgr. Jiří Zimák, www.Zdravi.Euro.cz
RNDr.Tatiana Mikušová, Praha
Vážený pán minister, bola by som Vám vďačná, ak by ste bol schopný dostať financovanie českého zdravotníctva na švajčiarsku úroveň. To by sme Vás a ministra financií nemuseli poučovať o tom, ako sa u nás tvorí konečná cena liečiva, aby ste nemiatli verejnosť vyhláseniami, že český lekárnik má z každého
100-korunového lieku 32 Kč marže. Pravdou je, že ide o 32%nú spoločnú prirážku distribútora a lekárne počítanú z výrobnej ceny liečiva a tak pre lekárnika ostáva zo 100 Kč približne 17-19 Kč obchodnej prirážky. Nepredpokladám, že ste tak málo informovaní, aby ste to nevedeli a tak za tým všetkým vidím cielené poškodzovanie lekárnického stavu, ktoré má skutočne viesť k tomu, aby lekárnici zmizli z mapy zdravotníckych služieb a výdaja liečiv sa chopili lekári. V Švajčiarsku v alpských vysokohorských kantonoch má vydávanie liekov lekárom svoje reálne opodstatnenie z hľadiska nedostupnosti lekárne, u nás vďaka najliberálnejšiemu systému v Európe bez akéhokoľvek obmadzenia vlastníctva lekární, počtu obyvateľov na 1 lekáreň,… to opodstatnené nie je. Je históriou preverené, že v záujme pacienta je vhodné od seba oddeliť profesiu lekára a lekárnika, Vašou ambíciou je i túto pravdu premeniť k obrazu svojmu. Lekárnici sú schopní napomáhať v odhaľovaní plytvania prostriedkami v rezorte zdravotníctva, to by im ale musel niekto načúvať. S pozdravom RNDr.Tatiana Mikušová, Praha
J. Skopová
K hrozbě pana Ratha, že změnou jedné věty v zákonu o léku může zrušit
lékárny: Ano, skutečně má takovou moc a dle jeho předchozích výroků se lživými
argumenty, ze kterých je patrné, že lékové problematice nerozumí, lze
usoudit, že je schopen to udělat. Použití příkladu Švýcarska, kde skutečně (ale jinak to v EU obvyklé není)došlo k tomu, že lékaři mohou vydávat léky v ordinacích, je zase argumentace vytržená z kontextu. I tam je to vnímáno jako střet zájmů, v
ordinacích se expedují samozřejmě jen některé léky, vzniká z toho tlak na
preskripci drahých originálů. A navíc - ačkoli na lékárnu ve Švýcarsku jsou podobně jako u nás kladeny přísné požadavky podléhající kontrolám uchovávání a výdeje léků, výdeje v ordinacích prakticky kontrolovány nejsou. Ale jinak třeba v tom pojmenovaném švýcarském systému ( a samozřejmě také v jiných zemích EU )najít mnoho regulačních prvků, kterých bychom využít měli: degresivní přirážka dle cenových kategorií léků, regulace sítě lékáren dle faktické potřeby, nikoli dle neviditelné ruky trhu, procentuální úhrada, atd.