OTÁZKA: Proč jste se rozhodla pro práci ve zdravotnictví?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Moje cesta byla jednoduchá a začala docela brzy. Narodila jsem se v roce 1979 v Počátkách, dětství jsem měla pohodové, základní školu jsem absolvovala na Vysočině v Kalištích. Kousek odtud ve Studené máme chalupu, kam dodnes ráda jezdím. Zdravotní sestrou jsem chtěla být asi od sedmi let. Poprvé jsem si to uvědomila na táboře, kde některé děti onemocněly a já si tehdy řekla, že by mne těšilo starat se o ty, kteří se „nemohou zapojit“ do našich her.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Ve vašem případě to tedy byla jasná cesta?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
O jiné škole než zdravotnické jsem nepřemýšlela. Když jsem končila základní školu, stěhovali jsme se do Jihlavy. Byla to změna a nějakou chvíli trvalo, než jsem se s prostředím města sžila. Na zdravotnické škole mne to ale bavilo. Učitelky jsem tehdy vnímala jako starší dámy, které ve mně zanechaly přesvědčení, že pečovat o druhé smysl má – tedy v případech, že se vše dělá tak, jak se dělat má. Potom to má svou hodnotu a krásu.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Chtěla jste rovnou pokračovat na vysoké škole?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Jsem pragmatická, a tak jsem si řekla, že pro mne bude ideální akutní medicína, tedy to, co je v životě rychlé, přesné… Zkrátka to, co má smysl. Chtěla jsem se proto stát záchranářkou. Přijímací zkoušky na tento obor jsem dělala ve Zlíně, zároveň jsem ale také podala přihlášku na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor ošetřovatelství. Probrala jsem to s rodiči a nakonec dala přednost vysoké škole.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: A to už jste definitivně vylétla z rodného hnízda?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Bylo mi 18 a začala jsem bydlet na koleji. Na rodiče jsem byla vždy hodně vázaná, ale tehdy jsem se osamostatnila. Už natrvalo, i když se s rodiči při důležitých životních krocích vždycky radím a moc si jich vážím. Starat se sama o sebe mě ovšem začalo bavit. Chodila jsem na brigády a samozřejmě na praxi na ARO; záchranářství mě totiž stále drželo. Chtěla jsem však také poznávat nové lidi a země. Ve 2. ročníku jsem proto odjela na prázdniny pracovat do Ameriky. Divím se, že jsem tehdy dokázala rodiče přemluvit. Neměla jsem sice představu, co přesně budu dělat a kde budu bydlet, ale nakonec jsem v USA strávila čtyři měsíce. Pracovala jsem v Severní Karolíně jako banketní servírka spolu s migranty z jihovýchodní Asie a Afriky. Moje angličtina nebyla na nejlepší úrovni, ale protože jsem nepracovala s žádným Čechem, musela jsem mluvit a mluvit… Po návratu jsem dokončila 3. ročník a do USA se znovu vrátila na další čtyři měsíce.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Kapitola Olomouc a Amerika pak byla uzavřena, co bylo vaší další životní etapou?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Když jsem studium v Olomouci ukončila, přemýšlela jsem, co dál. Měla jsem pocit, že bych měla hned začít pracovat v oboru. Nastoupila jsem proto do pražského IKEMu na transplantační ARO. Akutní medicína mě bavila. Zanedlouho mne ale zaujala nabídka pracovat pro soukromé zdravotnické zařízení. Přišlo mi totiž dobré zjistit, jaká je kvalita peče v soukromé sféře a co jsou lidé schopni investovat do svého zdraví. Nastoupila jsem tedy na jednu pražskou privátní kliniku, která poskytovala komplexní péči, a do roku 2005 tam pracovala jako vedoucí sestra. Klientela se rekrutovala z různých společenských vrstev – ti, co neměli čas a chtěli ošetřit okamžitě, zahraniční klientela, zdravotničtí turisté; nemíním tím jen zájemce o plastické úpravy, ale třeba i o komplexní péči nebo zubní zákroky. Chodili k nám ale také běžní klienti, lidé ve středním i vyšším věku, kterým na péči připlácely děti.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Co vás přimělo toto pohodlné místo opustit?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
V té době, bylo to v červnu 2005, jsem dokončila magisterské studium na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, obor učitelství odborných předmětů pro střední zdravotnické školy. Opět jsem se ocitla v situaci, kdy jsem začala postrádat motivaci a nové podněty. Dala jsem proto výpověď a rozhodla se, že odejdu pracovat do zahraničí. Zlomovým okamžikem se nakonec ukázaly být státnice. Zřejmě jsem na zkušební komisi zapůsobila, protože předsedkyně komise Dana Jurásková mi přímo během nich nabídla práci. Tehdy pracovala ve Fakultní Thomayerově nemocnici v Krči jako náměstkyně pro nelékařská povolání a také jako přednostka Ústavu teorie a praxe ošetřovatelství 1. LF UK. Nabídla mi, abych k ní šla pracovat jako asistentka pro kvalitu ošetřovatelské péče. A ačkoli jsem odmítla, požádala mne, abych si to nechala tři týdny „uležet“ a případně se ozvala.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Jak probíhalo vaše rozhodování?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Ocitla jsem se v pozoruhodné situaci. Nejprve jsem nad nabídkou magistry Juráskové téměř nepřemýšlela a spíše rozvažovala, kam odjedu. Pak jsem o ní ale hovořila s rodiči. Tatínek mi poradil, ať se rozhodnu, jak to cítím, ale že si myslí, že je to šance, která se již nemusí opakovat: „Když to zkusíš, neuděláš chybu, odjet můžeš kdykoli později.“ Rozhodla jsem se tedy, že to zkusím. V té době jsem také již chodila se svým manželem, kterého jsem potkala po návratu z Ameriky. Seznámil nás můj bratr. V roce 2001 jsme spolu začali chodit a jsme spolu již 10 let. Neřekla bych, že jsme měli od začátku ideální podmínky – manžel studoval v Praze a Plzni, a měli jsme tedy volnější vztah. Nějakou dobu jsme spolu bydleli, potom zase ne. V únoru 2007 mě požádal o ruku a 7. července jsme se vzali…
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: S jakými úkoly a překážkami jste se musela potýkat na novém pracovišti?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Volala jsem Daně Juráskové, že její nabídku přijímám. Dodnes si pamatuji, že se v telefonu ozvalo: „Jupííí!“ V roce 2005 jsem tedy nastoupila do Fakultní Thomayerovy nemocnice. Starala jsem se o oblast kvality ošetřovatelské péče, a to přímo v úseku nelékařských povolání. Krč mi přirostla k srdci, byť jsem si musela projít i nepříjemnými situacemi; kvalitu ošetřovatelské práce česká společnost ostře sleduje, zdravotníci ale její hlídání mnohdy nevnímají úplně pozitivně. Po čase jsem se stala manažerkou kvality. V této pozici jsem se mimo jiné podílela na certifikaci komplementu laboratoří – patologie, molekulární medicíny, biochemie a hematologie. Musela jsem se utkávat i s poměrně velkými problémy, ale měla jsem za sebou i před sebou pracovní činnosti, které mě naplňovaly. Od vedení ošetřovatelské dokumentace až po spolupráci se sestrami a jejich edukaci – akce, semináře, konference, výuka, indikátory kvality, práci s komplementem… Myslím, že jsme s kolegy odvedli kus práce. Stávalo se však také, že někteří z nich vnímali můj vnitřní optimismus negativně – ne každý totiž chtěl přijmout mé představy o vedení a stylu naší práce. V takových situacích vždy sázím na dobrou komunikaci a selský rozum. Je pro mne důležité, aby si lidé vycházeli navzájem vstříc a uměli se dohodnout.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Později jste přešla do Všeobecné fakultní nemocnice, vnímáte to jako další krok kupředu?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Vzniklo to tak, že Dana Jurásková po čase odešla do Všeobecné fakultní nemocnice a brzy nato mne oslovila, zda bych nepřijala místo manažerky kvality zde. Vzhledem k tomu, že mám ráda, když se život po určitých letech někam posouvá, jsem souhlasila. V červenci to budou dva roky, co ve VFN pracuji. Naše nemocnice má dobré základy kvality, byť ještě všechna pracoviště neprošla akreditací. Iniciovala jsem proto opatření směřující k akreditaci v národním systému řízení kvality. Není to ale snadné – ve VFN pracuje na 5 tisíc zaměstnanců, z toho 60 procent nelékařských zdravotnických pracovníků, 20 procent lékařů, zbytek tvoří technicko-provozní personál. VFN má bohatou historii, jakou se ostatní nemocniční zařízení pochlubit nemohou, a jsme na ni hrdí. Nejdřív jsem se musela se vším a se všemi seznámit, poznat vedení klinik i kliniky samotné, nastavené procesy… Zpočátku to bylo hodně těžké, ale nevzdala jsem to. Samozřejmě musely přijít i kompromisy.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Jak jste se naučila takhle výborně mluvit?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Důležité bylo, že jsem dostala prostor pro výuku. S prezentací jsem, myslím, problémy nikdy nemívala. Možná i proto, že rodiče spolu hodně komunikují. Když se všichni sejdeme, vyprávíme si a stále máme chuť si povídat.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Co je hlavní náplní vaší práce v současné době?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Loni v srpnu jsem se stala náměstkyní. Stále více si uvědomuji, že nejen pacienti, ale i zaměstnanci naší nemocnice potřebují, abychom o ně pečovali. Svou nynější pozici proto chápu jako roli, v níž se mohu starat nejen o ošetřovatelství, ale především o sestry a ostatní nelékaře. Přála bych si, aby to věděli… Dále přednáším o kvalitě zdravotní péče, a to i soukromým společnostem, učím ve specializačním studiu – ARO, preoperační péči a dětské sestry kvalitu zdravotní péče. V září loňského roku se nám podařilo část oboru včlenit do týmů, které realizují audity kvality. Zpracovávali jsme je společně s kolegy 14 měsíců. Ve VFN chceme dosáhnout národní akreditace, mezinárodní akreditace naší současnou prioritou není. Důležité je, aby procesy v rámci nemocnice – od ošetřovatelské péče přes personální problematiku, technicko-provozní záležitosti až po ekonomickou stabilitu – byly nastaveny tak, aby nemocnice fungovala kvalitně a na stabilních základech. Bude to úspěch, ale nikoli konečná fáze. Charakter naší nemocnice je jiný, nelze ji srovnávat s moderními monobloky. Problém je také v tom, že vzhledem k historickým okolnostem nevyhovuje v technicko-provozních hlediscích, ať již kvůli charakteru budov, křížení provozů a podobně. Dělat „kvalitu“ je zkrátka snazší v menších nemocnicích.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Co vás nejprve zaujme při příchodu do jakékoli nemocnice?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Soustředím se samozřejmě na to, jak vstřícný a milý je personál. Když jdu do nemocnice jako pacient, je mi jedno, zda nemocnice má akreditaci, nebo ne. Doufám ale, že mi někdo pomůže a vyřeší moje potíže.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Co je vaší prioritou v současné době?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Hledám dobrého manažera kvality. Chci totiž svůj čas více věnovat sestrám a ostatním nelékařským profesím, které si to jistě zaslouží.
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Jak vypadá váš běžný pracovní den?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Hekticky!
26.7.2011 11:06:05
OTÁZKA: Jak trávíte svůj volný čas – máte čas a prostor na zájmy, koníčky?
ODPOVĚĎ:
Mgr. Dita Svobodová
Volného času nyní mnoho nemám; když nepracuji, tak studuji. Optimismus dobíjím v přírodě, miluji moře a cestování – tomu jsem schopná obětovat hodně. Ráda také jezdím na chalupu do Studené. Každý rok mám v hlavě plán na dovolenou – a nemusí být ani moc vedro. Neopaluju se skoro vůbec, ale mořské prostředí je prostě úžasné. Jezdím také občas na kole, manžel rád chodí, a tak mne přemlouvá k pěším výletům. Jelikož nemáme děti, můžeme si různé aktivity bez problému plánovat i na poslední chvíli.
26.7.2011 11:06:05