Dosud je práce všech zdravotnických pracovníků mimo lékařů kalkulována do výše úhrad za zdravotní péči na úrovni roku 1997. Zkusme si vzpomenout, jakou průměrnou výši platů měly sestry v roce 1997 Také se hovořilo o postavení sester v pobytových zařízeních sociálních služeb. Pokud uvedená fakta z tiskové konference shrneme, tak je zřejmé, že v oblasti nelékařů před námi stojí mnoho úkolů k řešení a také velký dluh ze strany těch, kteří jsou zodpovědní za stav legislativního prostředí v České republice.
Jako problém vnímá Česká asociace sester skutečnost, že v současné době neexistuje propracovaný systém stanovení potřebného počtu personálu nelékařských povolání ve zdravotnických zařízeních různého typu. Kladou si také otázku, jaký dopad budou mít nové skutečnosti, které přinesl již dříve přijatý zákon o vzdělávání nelékařů. Dosud každoročně přicházelo do praxe asi 5000 absolventek v oboru všeobecná sestra.
V roce 2008 poprvé ukončí studium v oboru všeobecná sestra pouze 1833 absolventek, zato 3907 zdravotnických asistentů. V druhé polovině příštího roku bude tedy nutné do praxe uvést novou profesi zdravotnického asistenta. Z počtu jednotlivých absolventů je zřejmé, že zdravotnická zařízení budou muset přijímat do zaměstnání nejen všeobecné sestry, ale i zdravotnické asistenty.
Jsou však zdravotnická zařízení na tuto skutečnost připravena? Zná vedení zdravotnických zařízení kompetence a odpovědnost zdravotnických asistentů? Je připraveno na skutečnost, že do ošetřovatelského týmu přijdou pracovníci, kteří budou pracovat pod odborným dohledem všeobecných sester? Jsou všeobecné sestry připravené vést a dohlížet na své spolupracovnice, jsou připravené jim radit a nést spoluzodpovědnost za jejich práci? Je zapotřebí si také položit otázku, zda a kolik zdravotnických asistentů půjde do praxe a kolik z nich půjde dále studovat.
Dalším diskutovaným tématem byl nedostatek všeobecných sester, který hlásí zejména lůžková zdravotnická zařízení. Je však vůbec možné se vyjádřit k tomu, jak velký nedostatek sester je, když nemáme kritéria pro stanovení potřebného počtu personálu? Jenom o pár dnů později se konala konference, která řešila podobné téma, jenže v oborech lékařských.
Zabývala se mimo jiné také otázkou současného a budoucího počtu lékařů a jejich věkové struktury. Tak, jak stárnou obyvatelé, stárnou i lékaři a mladí lékaři je v některých medicínských oborech nenahrazují v dostatečném počtu. Zatímco v roce 1990 měla Česká republika 36 % praktických lékařů pro dospělé ve věku nad 50 let, v roce 2000 to bylo již 41 % a v loňském roce již 62 %.
Nejvyšší procento nad 60 let věku, tj. 18,4 %, mají opět praktičtí lékaři pro dospělé oproti lékařům z jiných oborů, například v chirurgických oborech je 11 % lékařů ve věku nad 60 let. Na vývoj a stárnutí lékařů upozorňovala již studie, kterou nechalo zpracovat Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v roce 2006. Z této studie vyplynulo, že zaměstnanost v odvětví zdravotní a sociální péče je v České republice v porovnání s vyspělými evropskými státy výrazně nižší.
Jak ukazuje prognóza dalšího vývoje zaměstnanosti v tomto odvětví, významnější růst zaměstnanosti se bez přijetí nových opatření do roku 2010 nedá předpokládat, a to i přes skutečnost, že zdravotní a sociální péči bude zapotřebí mnohem více orientovat na péči o osoby s chronickými nemocemi a o starší seniory, kteří z důvodu vysokého stáří budou vyžadovat péči zdravotní i sociální.
Mladší senioři budou potřebovat více domácích a terénních služeb. K tomu je zapotřebí mít dostatek vyškoleného personálu, který bude schopen samostatně poskytovat péči v domácím prostředí a ve stacionářích. Také bude zapotřebí mít dostatečně vyškolený personál v péči akutní, zejména v nových metodách. Pro soustavné doškolování zdravotnických pracovníků je nutné vytvořit funkční systém celoživotního vzdělávání.
Počet zaměstnanců v oblasti zdravotní péče, pokud budou zachovány existující podmínky, by se měl celkově zvýšit pouze o 1300 osob - ze současných 252 413 na 253 705 osob. Jednotlivá odvětví zdravotní péče (ústavní, ambulantní, zubní a ostatní činnosti) však ukazují velmi rozdílné vývojové tendence růstu/poklesu zaměstnanosti.
Zatímco ústavní zdravotní péče předpokládá mírný nárůst počtu zaměstnanců (zvýšení o 800 osob -ze 145 414 na 146 218) a ostatní činnosti související se zdravotní péčí výrazný nárůst (o téměř 6800 osob - z 51 284 na 58 052), u ambulantní zdravotní péče a u zubní péče lze očekávat pokles zaměstnanosti. V případě ambulantní zdravotní péče prognóza předpokládá pokles o 2850 osob - ze stávajících 41 383 na 38 536 zaměstnanců.
Zubní péče by měla zaznamenat pokles o 3500 osob - ze současných 14 332 na 10 900 pracovníků. Je zřejmé, že se předpokládaný vývoj začíná pomalu naplňovat, neboť před časem pouze vyslovované hrozby o očekávaném nedostatku zubních lékařů a praktických lékařů se staly skutečností. Pokud se podíváme na současnou věkovou strukturu lékařů, tak vidíme, že značné procento lékařů je ve věku 50 až 60 let a více než 60 let.
Lékaři svou prací již nyní předcházejí důchodovou reformu a pracují do vysokého věku. Pokud k tomuto věkovému vývoji přičteme zvýšené procento odchodů lékařů do zahraničí, může se stát, že nastane nedostatek lékařů nejen v ambulancích, ale také v nemocnicích. Při hledání cest k řešení nedostatku lékařů se můžeme obrátit do zahraničí.
Tato cesta však není jednoduchá, překážkou není pouze jazyková bariéra. A tak se můžeme vrátit opět na počátek k myšlenkám o počtu ošetřovatelského personálu, k rozdělení činností mezi všeobecnými sestrami a zdravotními asistenty, ale také k myšlenkám na přerozdělení kompetencí mezi lékaři a nelékaři.
Při rozdělování kompetencí navrhuji, abychom se také zamysleli všeobecně nad tím, jaké mají dnes kompetence jednotlivé profese zdravotnických pracovníků a hledali možnosti, jak ty stávající přepracovat a upravit tak, aby každá z profesí vykonávala zejména nejkvalifikovanější činnosti a nemusela se zabývat činnostmi, které mohou zajistit jiní zdravotničtí pracovníci s nižším dosaženým stupněm vzdělání. To je ta správná cesta k lepší finanční efektivitě.
