V nedávné době nechalo Ministerstvo zdravotnictví ČR zpracovat studii, která se zabývala počtem, strukturou, vzděláváním a budoucím vývojem zdravotnických profesí. Bylo nasbíráno mnoho údajů a vznikla objemná studie. Její závěry lze najít v podobě prezentací na webových stránkách ministerstva. Kromě zajímavých údajů studie odhalila některé závažné skutečnosti. Například, že sbírání dat je velmi problematické, pro jejich zpracování je třeba je získat z různých míst, některé potřebné údaje se nesledují vůbec.
Pro vypracování prognóz a stanovení odhadu potřebného počtu zdravotnických pracovníků chybí to podstatné. Měřítko, norma nebo personální standard, podle kterého by bylo možné v jednotlivých zdravotnických profesích a v jednotlivých odbornostech a specializacích říci, že je nedostatek nebo i nadbytek pracovníků. Takto nedostatek posuzujeme podle hlášení úřadů práce, informací z nemocnic či ambulantních zařízení. Někdy však nedostatek pracovníků může být způsoben i jinými vlivy než tím, že by vzdělávací systém připravil na povolání málo zdravotnických pracovníků. Může jít o aktuální pracovní podmínky, geografickou dostupnost, o jiné pracovní příležitosti nejen v ČR, ale i v zahraničí.
Pokud se podíváme na počet absolventů lékařských fakult v oboru lékařství, tak počet absolventů klesl pod 1000 za rok po roce 1997. Od té doby se pohybuje mezi 700 až 900 absolventy ročně. Ze statistik lze vyčíst, že v roce 1997 pracovalo ve všech typech zdravotnických zařízení 32 065 lékařů a v roce 2006 36 595 lékařů. Z toho jednoznačně vyplývá, že počet absolventů není jediným rozhodujícím aspektem, který ovlivňuje aktuální počet pracujících lékařů. Prodlužuje se ekonomicky aktivní věk lékařů, pracují u nás i cizinci. Velmi podobné je to i u nelékařských profesí.
Současný stav nedostatku sester není způsoben nezájmem o obor. Změna systému ve vzdělávání nelékařů na úrovni středního, vyššího a vysokoškolského vzdělávání přinesla takové dopady do praxe, které se dostatečně nepředvídaly. Rozdělení vzdělávání a praxe mezi resorty zdravotnictví a školství ukazuje, že nejsou sladěny zájmy obou resortů. A těmi, kteří potom řeší největší problémy v praxi, jsou zaměstnavatelé. Ani u nelékařů neklesl absolutní počet absolventů. Do praxe však nenastoupili zdravotničtí asistenti, kteří měli nahradit ve zdravotnických zařízeních absolventky oboru všeobecná sestra.
Záměr rozdělit profesi sester na více vzdělanostních úrovní je správný, pouze v praxi nezafungoval. Můžeme se dohadovat, že zřejmě proto, že na místo toho, aby absolventi středoškolského vzdělání nastoupili do praxe, pokračují ve studiu na vyšších odborných školách nebo školách vysokých. Je možné, že navazující studia jsou pro absolventy středních škol snadno dostupná, a proto mladí lidé volí další vzdělávání jako lepší alternativu.
Na vzniklou situaci by měl však reagovat resort zdravotnictví, který byl měl vypracovat personální standardy, a tak stanovit onu skutečnou potřebu všeobecných sester a také potřebu zdravotnických asistentů a jiných zdravotnických profesí. Jinak řečeno poměr mezi sestrami pracujícími bez odborného dohledu a pod odborným dohledem. Stanovení personálních standardů by bylo potom vodítkem pro zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovny, jak plánovat personální náklady a jak udržet kvalitu zdravotní péče.
Pro školy by mělo být návodem, jaké profese bude praxe potřebovat, aby se pak v budoucnu nestalo, že kvalifikovaní lidé budou pracovat na pracovních místech méně kvalifikovaných a méně placených. Zavedení vícestupňového vzdělávání nelékařů souvisí s rozdílnou potřebou a s požadavky zdravotnických pracovišť na různě kvalifikované a kompetenčně připravené nelékaře, kteří přebírají v praxi méně náročné výkony, které dříve vykonávali výlučně lékaři. Dnešní rozvoj medicíny klade vysoké nároky i na lékaře, kteří se nemusejí obávat této situace, neboť i oni v rámci kontinuálního vzdělávání získávají další znalosti a rozšiřují svou praxi.
Přerozdělení kompetencí v rámci celého zdravotnického týmu je logickým vývojem a nelze mu natrvalo zabránit. To, co skutečně nyní chybí, je větší plánování počtu pracovníků. Jistě lze namítnout, že i počet zdravotnických pracovníků by měl vyřešit trh. Jenže když funguje trh, nelze se potom divit, že je například nedostatek všeobecných sester. Tržně se právě zachovali v letošním roce studenti i zdravotnické školy, které je přijaly k dalšímu studiu. A tak si myslím, že raději mít personální standardy a plánovat počet pracovníků, než se potýkat s jejich nedostatkem. A co doporučila zmíněná studie?
Doporučila například více sledovat dění v ambulantní sféře. Sledování počtu ošetření v závislosti na věkových skupinách pacientů, pohlaví a v závislosti na medicínských oborech, včetně průměrné délky ošetření. Jak jinak odhadnout budoucí potřebný počet ambulantních lékařů. Demografický vývoj populace, nemocnost jednotlivých věkových skupin a jiné hraje v budoucí potřebě počtu a struktuře lékařů a sester velkou roli. Důležité je také sledovat samotné zdravotnické pracovníky, jejich vstup, pohyb a výstup z povolání, samozřejmě nikoli jmenovitě.
Za uvedení rovněž stojí poukázat na skutečnost, že výrazně poroste počet zdravotnických pracovníků, kterým vznikne nárok na starobní důchod, zatímco absolventů bude ubývat, protože do systému vzdělávání a pak dále do praxe se blíží málo početná populační vlna, ve které dojde ke snížení podílu budoucích absolventů škol na všech úrovních počínaje rokem 2009. Do budoucna je tudíž zapotřebí počítat s tím, že bude zdravotnických pracovníků spíše nedostatek, popřípadě bude i nadále docházet k nedostatkům ve struktuře zdravotnických profesí. Je tedy čas začít problémy řešit.
Ing. Iva Merhautová (reditel@szu-praha.cz)