Prezidentský mandát Václava Klause se krátí, nedávno uplynuly už tři roky z jeho pětiletého funkčního období.
Rok 2007 bude hledáním nového nebo staronového prezidenta. Klaus bude o znovuzvolení usilovat, protože, ruku na srdce, lze si z jeho pohledu představit někoho jiného, kdo by tuto funkci mohl dobře vykonávat? No tak vidíte!
Čím dále tím více je proto každý Klausův krok v prezidentské funkci ovlivňován jeho zvažováním, co mu při volbě prospěje. Bude tomu tak i nyní, kdy se bude muset rozhodnout, zda Sněmovně vrátí již podruhé jí schválené dva zákony -Zákoník práce a zákon o síti neziskových nemocnic.
Z hlediska možného oslabení jeho prestiže by bylo asi překvapením, kdyby ani jeden z obou zákonů Sněmovně k novému hlasování nevrátil. ČSSD i komunisté, kteří přijetí obou zákonů podpořili, počítají s tím, že by se tak stalo ještě v květnu, před volbami. Chtějí to stačit.
Pokud bude chtít Klaus vetovat jen jeden zákon - vrácení obou by totiž mohli někteří lidé chápat jako zbytečný justament v předem prohrané bitvě - měl by si vybrat Zákoník práce.
Byla to zásadní bitva o sociální stát, prosazování ochrany práv zaměstnanců před možnou svévolí zaměstnavatelů, spor mezi levicovým viděním společnosti a neregulovanou tržní volností, uplatňovanou i na trhu práce.
Přitom se nová česká úprava nevymyká západoevropskému průměru. Jsou ovšem země bohatší, jako Dánsko, kde zaměstnavatelé mohou volně propouštět, a státní ochrana zaměstnanců spočívá ve velkorysých dávkách v nezaměstnanosti a v péči státu o rekvalifikaci a pomoci při vytváření nových pracovních míst. Škoda, že na takové pravicové, avšak velmi solidární řešení česká společnost ani nemá peníze.
|
Příspěvky s názvem článku na který reagujete posílejte přes formulářZDE Pravidla diskuse najdete v prohlášení vydavatele. |
Proti náznaku takové volnosti podnikatelů povstala nedávno většina Francouzů. Evropa je zvyklá na regulaci a sociální jistoty. Chceli být Klaus průkopníkem léčby vypolštářovaného státu sociálními konflikty, měl by Zákoník práce nyní vetovat.
Svár mezi sociálním a tržním chápáním se ale příliš neprojevuje v případě zákona o síti neziskových nemocnic. Na představě, že zdravotní péče nemá být spojena se ziskem akciové společnosti, která ji poskytuje, není nic příliš levicového - pokud spor nevidíme očima 19. století.
Péče o zdraví není jedinou oblastí, kde přelévání zisku jinam nemá co dělat, nebo kde se v průběhu 20. století tento neregulovaný pohyb kapitálu stal mravně pochybným. Vedle péče o zdraví je to školství, místní doprava, veřejná správa, ochrana lidských práv a životního prostředí, sociální péče, ale i do značné míry bydlení a kultura.
Za sporem o zákonu o neziskových nemocnicích se skrývá spíše oprávněná kritika špatné organizace zdravotnictví, za niž má ČSSD odpovědnost jen částečnou, a dnešní ministr David Rath už téměř žádnou.
Do sporu se promítá i nervozita ODS, neboť veřejnost, včetně odborné, začíná uznávat, že i ten pro mnohé nesympatický Rath to dělá dobře, že to asi povede k nápravě a k oslabení dvou hlavních pijavic českého zdravotnictví - farmaceutických firem a zdravotních pojišťoven.
A že bude lepší, když se nezbytná redukce nákladů a tím i zdravotní péče uskuteční v režii sociální demokracie než v zájmu ziskových akciových společností.
Je ale docela možné, že Václav Klaus pochopí spor ideologicky, jako boj mezi svou ODS a nepřátelskou ČSSD, a i tento zákon vrátí. Zákon i tak projde, ale Klausovo veto by přispělo k další, zbytečné polarizaci společnosti.
Petr Uhl, Právo
Reakce čtenářů Zdraví.Euro.cz
MUDr.Král
Chudák pan Uhl, on je pořád stejnej sociálně společenskej chudák jako za dob presidenta Havla. On nám zamrzl někde těsně po roce 1968 a evidentně neví co je pojem „kapitalismus“ a „socialismus s lidskou tváří“. Je na čase, aby tzv. disidenti přestali mít vliv na současné dění. Generaci našich dětí již nezajímá ztráta jejich porevolučních korýtek z dob pana Havla. Je dnes zajímá uplatnění na trhu práce po studiích. Sám jsem signátářem „Charty“ a co z toho dnes mám. Celá léta represí a v součastnosti absolutní existenční nejistotu i když s nejvyšší společenskou prestiží „lékaře“. Vážený pane Uhle, chtěl bych mít Vaše sociální jistoty a pak bych taky kecal do všeho. Jděte již laskavě na smetiště dějin.