Výplatní pásky za březen v drtivé většině nemocnic ukázaly, že akce „Děkujeme, odcházíme“ byla skutečně úspěšná. Z necelých dvou stovek českých nemocnic se vyšší výplaty nedočkali lékaři jen v pěti zařízeních. To je více než 97procentní úspěšnost.
Obavy, jež vyjadřovali někteří lékaři, totiž že je ministerstvo chce jen umlčet právně nezávazným memorandem a pak ošidit, se tedy ukázaly jako liché. Přesto bude zajímavé sledovat, jak si Lékařský odborový klub, potažmo některé orgány státní správy, poradí s oním zbytkem nemocnic, které lékařům platy zvednout nechtějí.
Vymahatelnost bez záruky
Konkrétně jde o tři nemocnice zřizované Zlínským krajem (Nemocnice Vsetín, Uherskohradišťská nemocnice a Krajská nemocnice T. Bati), jednu zřízenou krajem Jihočeským (Nemocnice Písek) a konečně jednu soukromou (Nemocnice Mělník).
I tento výčet sám ukazuje na problém, který od začátku ležel v základu celého protestu, a jestliže jej připustíme, je vlastně s podivem, že je „neposlušných“ nemocnic tak málo, především mezi těmi soukromými. Lékaři pojali svůj protest celostátně a celoplošně a cílili jej na ministerstvo zdravotnictví a politickou reprezentaci vůbec.
Dokonce zdůrazňovali, že nemá jít o protest proti managementům nemocnic. Výsledkem pak nemohlo být nic jiného než politický dokument, který v tomto případě dostal formu memoranda. Vymahatelnost takového dokumentu se samozřejmě snižuje přímo úměrně ke klesajícímu vlivu státní správy.
V přímo řízených nemocnicích si ministr podepsaný pod memorandem ještě jakž takž dupnout může. V krajských nemocnicích už je to věcí hejtmanů a v případě managementů soukromých nemocnic ministr musí - chce-li, aby memorandum bylo naplněno - spoléhat na slušné vychování ředitelů, případně jejich strach z hněvu lékařů.
Je proto poměrně překvapivé, že největší míra „neposlušnosti“ se neprojevila na úrovni soukromých nemocnic, ale na středním stupni krajských zařízení. I přesto, že za memorandum se veřejně postavil šéf Asociace krajů Michal Hašek a všichni hejtmani nosí týž politický dres, jehož nositelé dokonce vesměs lékařskou akci nebo alespoň její požadavky podporovali.
Pláč na špatném hrobě
Ještě překvapivější je však drzé čelo, s nímž přistupuje k nedodržení memoranda například ředitel nemocnice v Uherském Hradišti: „To, že si pan ministr něco ujedná s někým, kdo peníze nepřidává, to si pak mohou dohodnout cokoli,“ prohlásil pro Hospodářské noviny Antonín Karásek a dodal: „Máme tady ale důležitější věci k řešení než šest tisíc vydyndaných od odborářů.“
Lékařský odborový klub teď čeká nepříjemná práce, protože by měl vymoci zvýšení platů i v pěti neochotných nemocnicích. Martin Engel hnedle vyrazil za ministrem Hegerem, ale to je pláč na špatném hrobě. Začít by měl na zlínském hejtmanství, jelikož právě tento kraj zcela evidentně nevidí důvod memorandum plnit.
Slovo hejtmana by na jím zřízené nemocnice platit mohlo, jenže Stanislav Mišák zjevně necítí potřebu toho využít. Pak může Engel plynule přejet na hejtmanství do Českých Budějovic a zjistit, jak je to s Pískem. A nakonec bude třeba změnit vyjednávací taktiku a nástroje a zatlačit v Mělníku, kde je vlastníkem nemocnice pojišťovna Kooperativa.
Na centrální úrovni se ovšem tento zbytkový problém po akci „Děkujeme, odcházíme“ řešit nedá. Obzvlášť ne za ministra, který nemá centralizaci zdravotnictví do područí státu ani v programu, ani v plánu.